Napálená cena lupenu, necelé pětikilo v předprodeji a na místě ještě o stovku víc, zaváněla průserem. Tím spíš, že deset minut před devátou, kdy se Delphic měli již chystat na pódium Lucerna Music Baru, se po klubu potulovalo jen několik málo hlav. Když se však o půl hodiny později sestava objevila, vítal je poměrně slušně zaplněný sál. Těžko odhadovat poměr znalých fanoušků oproti zvědavcům, kteří si jen přišli ověřit, nakolik je mediální plácání po zádech (musicserver o nich informoval už loni v radaru) oprávněné. Na každý pád zde všichni dohromady vytvořili skvělou atmosféru.

Delphic patří k těm kapelám, které toho na pódiu moc nenakecají a soustředí se v první řadě na hudební prezentaci. Zejména obrýlený kytarista Matt Cocksedge si celý koncert prožil ve svém světě, ale příliš sdílný nebyl ani zpěvák James Cook. Skupina při živých show ani neztrácí čas s připravováním nějaké speciální image - prostě košile a tmavé kalhoty. Ono vlastně nebylo třeba vymýšlet cokoliv kolem, tvorba manchesterského kvarteta (doplněného pátým členem sedícím za nakousnutým jablkem) byla dostatečně expresivní sama o sobě.

Britové v Praze předvedli přesně to, co se od nich očekávalo. Oba výše zmínění podle potřeby střídali strunné nástroje (James kromě mikrofonu obsluhoval ještě baskytaru) a elektronické mašinky, avšak "rockovější" věci nevytvářely s tanečním beatem tepajícími peckami nijak znatelný kontrast. Delphic způsobují především tanec, a to v jakékoliv podobě, a v průběhu večera oscilovali mezi rádiovým electropopem, snovou a psychedelií podbarvenou alternativou až k přímočarým tanečním vypalovačkám.

Padesátiminutový set (větší porci muziky jejich debut "Acolyte" zkrátka nenabízí) se sice rozjížděl pozvolna, ale postupně nabíral na intenzitě a vygradoval v euforickou taneční extázi. Jednoduše vystavěný rytmus ne sebe nabaloval další a další vrstvy (ono "vrstvení" dávalo chvílemi vzpomenout na Underworld), všelijaké kudrlinky a (pa)zvuky, aniž by ovšem jednotlivé stopy splývaly dohromady. Malá Lucerna se brzy proměnila v taneční párty a když na konci zazněla největší hitovka "Counterpoint", zněl úryvek refrénu: "Nothing's wrong, Nothing's wrong, Nothing's wrong, today" celým sálem.

Odpověď na otázku z úvodu? Na respekt je ještě brzy, ale nutno uznat, že Delphic jsou vším, jen ne vyhypovanou partičkou. Vždyť se bavily i kelímky od piva, které pod náporem hutných basových linek poskakovaly radostí.