Podpultovky

Nostalgická procházka po haciendě

15.02.2010 12:00, Tomáš Bláha

Lou Thomas z BBC o debutu Delphic napsal, že by to mohla být první velká deska v roce 2010. Deska kapely, co chtěla zase vrátit slávu taneční scéně ne zas tak odlišné od té, která zachvátila Manchester na začátku devadesátých let. A ač ne v tak zásadním měřítku, částečně se jí to i povedlo.

7/10

Delphic - Acolyte

Vydáno: 11.1.2010
Celkový čas: 51:42
Žánr: emotional dance music

Skladby: Clarion Call, Doubt, This Momentary, Red Lights, Acolyte, Halcyon, Submission, Counterpoint, Ephemera, Remain

Vydavatel: Polydor

Ale bylo by fér si přestat nalhávat, že v tom všem mohou být dále, než tomu bylo se singlem "Counterpoint". To byl ten moment, kdy si mohli dát do slova Manchester vsuvku MAD. Byla v tom lehkost, bezstarostnost, ale zároveň neuvěřitelná síla - takové ranní povzdechnutí nad skvěle propařenou nocí. Aby nedošlo k omylům - "Acolyte" je dobrá a po všech stránkách příjemná deska, ale singl "Counterpoint" byla rána přímo na solar, což album už bohužel není.
Kdybych měl označit viníky, začal bych u té přílišné přežehlenosti. Jsou místa, kdy je to fajn, ale jsou taky místa, kde by desce slušely ostřejší lokty. A i když v "Doubt" nebo "Halcyon" jsou kytary řízné, dojmu naaranžované šlehačky se ubránit nemůžu. Sympatické je, že Delphic nechtěli vytvořit pouze radio-friendly kousky a stopáže přesahující pět minut nejsou ani ojedinělé, ani nenudí. Slovo "Acolyte" by se dalo přeložit jako církevní učedník, který přisluhuje knězi. Z tohoto hlediska se jedná o snaživého hocha, u nějž by se jeden rozhodoval, jestli mu to prospěchové stipendium přiznat, nebo ne.
"Hrajem něco jako druh emocionálně-chytlavé euforické dance music," řekli mi. Emocionální určitě, chytlavé taky, euforické kdysi a dance jen občas. Ale nevykládejte si to zle, jak už jsem napsal, to album je dobré a rozhodně se k němu vracet budu. U mě Delphic ale možná měli tu smůlu (nebo jsem ji měl já), že když jim vyšel debut, já byl zcela spoután taneční alchymií Joye Orbisona, vedle kterého mi tohle trio z Manchesteru přijde jako "Acolyte" v tom nejzákladnějším slova smyslu - sorry.

Delphic - Counterpoint

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • souhlas (marosh, 05.03.2010 20:19) Reagovat

    Tuhle desku jsem objevil dneska úplnou náhodou, mám za sebou tři poslechy a v zásadě souhlasím, někdy mám takovej ten lehkej pocit, že tam chybí "tah na bránu", nicméně pořád je to velmi slušný album a pár songů hned zakotvilo v mém playeru... rozhodně příjemný překvapení a doporučuju!

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?


Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

10.02.
09.02.
08.02.
07.02.
06.02.

CoKdyKde

Pá 10.02. Parno Graszt (HU) (Palác Akropolis, Praha)

Ne 12.02. Peter Hook And The Light (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)

Čt 16.02. Russkaja (AT) (Lucerna Music Bar, Praha)

Pá 17.02. Grand Pianoramax (CH) (Palác Akropolis, Praha)

St 22.02. The Sounds (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí