Už je to nějaký ten čas, co vyšlo vaše poslední album. Co jste dělali celou tu dobu?

Joel: Potřebovali jsme si vzít volno. Mně se narodilo druhé dítě a chtěl jsem strávit nějaký čas s rodinou. Ostatní dělali to samé.
Benji: Ten volný čas je moc potřebný, protože máš šanci nasbírat nové podněty k tomu, o čem psát skladby. Abys napsal album, tak potřebuješ mít inspiraci. Občas si musíš dát voraz. Pak se jednou ráno probudíš a řekneš si: Chci udělat album! Na ten moment jsme čekali. Každopádně natáčení nové desky nám tentokrát zabralo více času než obvykle, to je pravda. Nějakou dobu trvalo skládání a pak taky nahrávání. Přípravy se liší desku od desky. Naše příští nahrávka může být hotová celkem rychle anebo naopak to všechno může trvat ještě déle.

Slyšel jsem, že jste s novým albem byli hotoví už v lednu, ale že jste ho poslali k ledu. Co se stalo?

Joel: No my jsme ho nedokončili, ale nebyli jsme zas tak daleko od dokončení. Možná tak 70 % mohlo být hotovo. Poté, co jsme slyšeli pár mixů ke skladbám, které byly hotové, jsme zjistili, že jim něco chybí. S hudbou je to tak, že nemáš žádnou formuli nebo pravidlo, jak by co mělo znít. Je to jen o pocitu, a ten tam buď je, nebo není. Nám tam ten správný pocit chyběl, a tak jsme si řekli, že nehledě na to, kolik jsme do toho nahrávání vložili úsilí a času, musíme začít znovu. Potřebovali jsme zachytit ten okamžik a povedlo se. Podruhé už to fungovalo.

Co se bude dít s tím materiálem, který jste natočili? Smažete ho, nebo z něj něco použijete v budoucnu?

Benji: Nic s tím dělat nebudeme.
Joel: Přesně tak. Ty nahrávky zůstaly nedokončeny z nějakého důvodu.
Benji: Nebylo to natolik dobré, aby se s tím cokoliv dělalo.

Pojďme se bavit o vaší nové desce. Měla by vyjít brzo...

Joel: Jmenuje se "Cardiology" a myslím, že je to to nejlepší, co jsme udělali za posledních deset let.
Benji: Myslím si, že to nové album je odrazem posledních deseti let našeho působení na scéně. Za ta léta jsme se v mnoha oblastech zlepšili a naučili jsme se, jak dělat to, co chceme dělat. Na "Cardiology" jsou ty nejlepší skladby, jaké jsme mohli napsat, a myslím, že ta deska je dost upřímná. Máme rádi velké a chytlavé refrény a ty by na nahrávce měly být. Jsou to zkrátka nejlepší Good Charlotte.

Kdo "Cardiology" produkoval?

Joel: Don Gilmour. Pracoval s námi už na první desce a taky na té předchozí, "Good Morning Revival". Máme s ním úžasný vztah a on nás zná natolik dobře, že je schopen z nás dostat to nejlepší. Taky zná naše fanoušky, což je velmi důležité, protože ti jsou dost specifičtí a hodně jim záleží na textech. Samozřejmě že je pro nás důležité hrát a zpívat hudbu, která nás baví, ale taky je pro nás důležité, abychom psali a zpívali pro naše fanoušky a oni si to mohli užít. Don tohle všechno ví a dokáže s tím správně pracovat.

Kdy budeme moct slyšet první singl?

Joel: Budeme ho hrát dneska na koncertě a je to zatím jediný nový song v našem setlistu.
Benji: Singl se jmenuje "Like It’s Your Birtday" a měl by být venku v srpnu.

Začali jste už plánovat turné k novému albu?

Joel: My se chceme někdy na konci roku vrátit zpátky do Evropy a udělat promo turné, na kterém uděláme pár rozhovorů. Příští rok pak chceme připravit pořádnou šňůru. Zatím jsme v Evropě nedělali takové turné, že bychom měli jednu velkou produkci a s tou objeli celý kontinent. To bychom chtěli napravit.

Jaké jsou vaše vzory? Máte vůbec čas sledovat, co se momentálně děje na hudební scéně?

Joel: No já mám poněkud drahého koníčka, a tím je nakupování hudby na iTunes. Často se snažím vyhledávat nové kapely. Jinak jsem byl vždy ovlivněn kapelami jako The Clash nebo Green Day.
Benji: Teď jsme poslouchali super kapelu, myslím, že to byli Against Me!. Jejich nové album "White Crosses" je super.
Joel: I když máme v kapele široký hudební vkus, nejvíc posloucháme kapely, co hrají punk, pop-punk, emo a indie rock, tedy žánry, ve kterých se sami pohybujeme.

Zmínil jsi emo. Jsou Good Charlotte součástí téhle scény?

Joel: Neřekl bych, že jsme emo, ale rozhodně v USA patříme k této scéně.
Benji: Je pravda, že spousta mladých kapel, které se teď objevují a spojují se s ní, uvádí jako svůj vzor Good Charlotte. Mnozí tito muzikanti prohlašují, že byli na našem koncertě a že to byl první koncert, na který šli, a že poslouchali naše desky, když zakládali kapelu, a myslí si, že my jsme součástí emo kultury. Určitě tam máme své místo, ale nemyslím si, že Good Charlotte jsou kapela jednoho stylu. Vždycky jsme se od těch kapel lišili v tom, že jsme se snažili zkoušet nové věci, a lidi chodili a říkali: "Jo, to se mi líbí." Vždycky se snažíme stát jednou nohou mimo jakýkoliv žánr.

Joeli, četl jsem, že plánuješ autobiografii, Je to pravda?

Joel: Není. Někdo se mě zeptal, jestli pracuji na knize, a já jsem řekl, že sbírám materiál, ale že na knize nepracuji. Vždycky si schovávám různé poznámky do budoucna, kdybych se někdy rozhodl nějakou knihu napsat. Nevím, jestli to bude autobiografie, ale rád sbírám nápady a myšlenky pro případ, že bych o tom přemýšlel.

Good Charlotte se již více než deset let pohybují v hudebním průmyslu. Ten se za tu dobu hodně změnil. Jak na vás ty změny působí?

Benji: Mění se to každý rok. Před deseti lety to bylo ještě dost old school a někdy v období kolem naší druhé desky, osm let zpátky, se to začalo ubírat novým směrem. Přišel MySpace.com, Facebook a pak se to začalo měnit rok od roku. Nám to přijde dost vzrušující. Nebojujeme s tím, ale snažíme se toho být součástí. Všechny ty změny dělají naši práci zajímavější. Je fakt, že něco je těžší, ale to tě pouze posiluje a musíš tvrději makat. Můžeme dělat cokoliv jiného, ale tohle je naše práce, která nás baví, a jsme šťastní, že ji můžeme dělat.

Nejste v Praze poprvé. Vzpomenete si ještě na koncert, který jste tady odehráli před dvěma roky?

Joel: Ta show tenkrát byla super. Vůbec jsme netušili, kolik tady u vás máme fanoušků. Bylo to prostě úžasné.
Benji: Jo, bylo to skvělé. Tisíce lidí a skvělá show od první do poslední skladby.
Joel: To publikum bylo výjimečné.

Plánujete se vrátit do Česka v rámci turné k nové desce?

Benji: Rozhodně.
Joel: Myslím, že s tímhle albem se zastavíme v Praze víckrát než jednou.