Na přelomu osmdesátých let minulého století mívali Jan Burian, Jiří Dědeček, Jan Vodňanský a Petr Skoumal v pražském klubu Na Chmelnici pořad "Večírek rozpadlých dvojic". Pár měsíců po sametové revoluci pak Panton záznam červnových a říjnových koncertů vydal. Aktuální reedice je rozšířena o dalších sedmnáct tracků, čímž téměř po okraj naplňuje rozsah obou CD. Ta kopírují strukturu vystoupení, takže na každém z nich se představí jedna z rozpadlých dvojic.

Nahrávka výborně zachycuje atmosféru těsně před pádem komunismu. Písničkáři ve svých častých promluvách i písňových textech v mnoha náznacích i zcela otevřeně kritizují tehdejší režim a spolu s publikem zažívají příjemné spiklenecké spojenectví. A je dobré si i uvědomit i to, co píše Vladimír Just v dobovém sleevnote: "Jednotlivé reprízy večera až po okraj naplňovaly skutkovou podstatu pobuřování a podvracení republiky."

Zajímavé je i srovnání dalšího vývoje muzikantů z dnešního pohledu. Dědeček, se v roce 2010 snaží otírat o bigbít a svým způsobem k němu měl nakročeno už tehdy ("Víno, ženy, zpěv"). V textech zůstává stále stejně ironizující a projevem statický a monotónní. Burian dnes hodně experimentuje se synem a neustále se vyvíjí a posouvá. Hledá nové pohledy. Shodou okolností dvě z jeho zde ještě recitovaných básní později zhudební a svou moderní polohu najdou na aktuálním albu "12 druhů samoty".

Vodňanský se Skoumalem jsou oproti pánům z prvního CD naladěni na trochu jinou vlnu. Kde Burian s Dědečkem ironizuje, tam tito dva pánové zůstávají příjemně úchylní a dětinští. Jejich dobře známé básničky i po stém poslechu stále vykreslují na tváři smích, podobně jako třeba verše Karla Plíhala. Své neškodné i provokativní hříčky ale dokážou proložit takovými klenoty, jako je "Poločas rozpadu", jedna z nejlepších (ne-li vůbec nejlepší) písní o komunismu, co kdy byla nahrána.

"Večírek rozpadlých dvojic" sice hodně trpí dobovým zvukem a nový remastering téměř nezaregistrujete. Zvuk se oproti kazetě, kterou mám doma už dvacet let, příliš nevylepšil. I tak ale zůstává zajímavým vzpomínkovým dokumentem o tom, jak v dobách nesvobody zachraňovali písničkáři naši hrdost, dodávali naději a pomáhali nám přežít v té smutné a šedivě nepěkné společnosti.