Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Samota tak hrozně svírá

19.06.2010 05:00, Honza Průša

David Koller svého času zpíval: "Jsem sám a to mě baví." Dave Grohl o něco později: "I'm alone and I'm an easy target." Za desítky let, co Jan Burian skládá, na samotu také několikrát narazil. Teď posbíral své staré skladby, přidal nové a sestavil koncepční, monotematické album "Dvanáct druhů samoty".

8/10

Jan Burian - Dvanáct druhů samoty

Vydáno: 26.4.2010
Celkový čas: 47:03

Skladby: Černý z nebe, Kámásútra, 1 - 1 = 0, Rybí pláč, Napočtvrtý, Vypadáš pobaveně, Podzim, Je pozdě, Předvánoční sen, Plešatá příšera, Ještě tak pejska, Loučení, Samota

Vydavatel: Indies MG Records

Jan Burian kouká dopředu a nebojí se, alespoň v hudbě, zřejmě ničeho. A tak nemá problém zabalit své nejnovější album "Dvanáct druhů samoty" do dnešních i futuristických obalů, pocákat ho barvou, poškrábat. Jeho syn Jiří (jinak například frontman Southpaw) tu dostal ještě více prostoru než při práci na minulém albu, naopak Burian je tu výhradně v roli textaře, interpreta a nevýhradního skladatele. A tak před sebou máme desku moderní, odvážnou a zajímavou.

Oproti předchozímu albu "Muž jsou křehcí" je novinka podstatně méně přístupná. Často se daří zaranžovat samotu dané skladby až hnusně svíravým způsobem. Ta pak působí těžce, depresivně, neodpočinete si u ní. A zatímco muži byli milí i ironičtí, s nadhledem, samota mnohem více útočí na vaše slabá místa, nutí více se zamyslet, a to, paradoxně, hlavně díky své hudební složce. Díky té aktuální obálce.

V textech se Burian snaží popsat pocity osamělých, jsou tu jejich touhy i strachy. Ty jsou ale často zlehčovány - třeba v "Loučení", když mezi utrpení, které je schopný snést člověk, který nechce být opuštěn svou ženou, jmenuje i poslouchání skupiny Elán. Mnohem častěji ale zůstanete zamyšlení, třeba při depresivním Ještě tak pejska, člověka už ne (písně z více než dvacet let starého alba "Hodina duchů"). Burian i tak zůstává poetickým snílkem a jeho slova se v přítomnosti ještěrek a užovek poslouchají moc dobře.

Jan Burian občas vsadí na jistotu a občas zkusí to, co by asi nikoho nenapadlo. Obsazením zpěvačky Lenky Dusilové do dvou písní (z nichž "1-1=0", kterou zhudebnil právě syn Jiří, je nádhernou a příjemně odlehčenou jemnou popovou věcí s obrovským hitovým potenciálem) nemohl nic pokazit, posazením té samé osoby za klavír ("Vypadáš pobaveně") je překvapivým momentem. Lenčino gradující finále je ale dokonalé. Přesně zapadá do nálady písně, zkuste se na něj při poslechu soustředit a vychutnejte si je.

Samota je období, kdy nevnímáte barvy, dochucovadla, koření a zpestřující životní maličkosti, topíte se v depresivní šedi mlhy. S tím moc dobře pracuje i booklet s Burianovými fotografiemi odkudsi z mrazivého severu. Ač nejsou černobílé, mnoho barev na nich nenajdete.

Když jsem na začátku devadesátých let viděl Jana Buriana na Svojšickém letorostu, byl téměř vypískán netolerantním publikem kotlíkářů, kteří čekali na kapely jako Brontosauři nebo Kamelot. Je dobře, že se tehdy nenechal tímto dílčím nepochopením odradit a i nadále zůstal progresivním a svébytným písničkářem. Byla by škoda, kdyby "Dvanáct druhů samoty" nevyšlo v této svobodné a nesvázané podobě.

Související články

Podívejte se na "Na Rafandě" Václava Neckáře a Lenky Dusilové (Video)
Lenka Dusilová vyráží na jarní část baromantického turné (Tiskové zprávy)
Debut skupiny Eternal Seekers vychází znovu ve vylepšené verzi (Novinky)
Kašpárek v rohlíku - Ten Halywůd (Recenze CD)
Jan Burian prozradí na novince, jak zestárnout (Novinky)
Makrorecenze "Baromantiky" Lenky Dusilové (Makrorecenze)
Kašpárek v rohlíku - Děti s kufříky (Audio Jukebox)
Pětadvacet nejlepších českých alb roku 2011 (5-1) (Publicistika)
Lenka Dusilová - Baromantika (Recenze CD)
Lenka Dusilová, Beata Hlavenková a Tin Soldiers, Justin Lavash, Divadlo Archa, 18.12.2011 (Naživo)

Názory

..... (Jan Preissler, 19.06.2010 20:56) Reagovat

Jan Burian je skvělý hudebník. Rád si ho vždy poslechnu. Svým způsobem je geniální a určitě nedoceněný.

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »