Prolog: Devítka je symbolem meditace, harmonie a dokonalosti. Reprezentuje zhmotnění nápadů, lidskou kreativitu a životní cyklus jako celek. Staří Řekové a Egypťané ji považovali za svaté číslo, Svobodní zednáři ji prohlásili za symbol lidské věčnosti, nesmrtelnosti. Její magie pochází ze síly čtverce, protože 9 je tři na druhou, 3 x 3. A co s tím má společného Joanna Newsom? Její třetí řadovka "Have One On Me" vyšla jako trojalbum. A první ochutnávkou byla streamovaná skladba "'81". Devět na druhou, 9 x 9.

Mluvit v případě Joanny Newsom o fascinaci mysticismem je tak trochu nošení sov do Athén. Přesto pochybuji, že s takovýmhle komplotem počítala dopředu. Pravděpodobně jde o totální náhodu. Ale tak už to v životě chodí - ty nejzásadnější věci činíme pod pohnutkou spontánních nápadů, a pokud jde o opravdu výjimečné kroky, vše do sebe zapadne později zcela přirozeně.

Stejně jako v případě "Have One On Me". Alba, které je světem samo o sobě. Překypuje magií, strhující lyrikou i osobními příběhy promarněné lásky. Nejde ale o velkolepou poslouchanou. Jde o ty na první pohled fádní věci, které cítíte jako knedlík v hrdle. O nesmělé první poznávání, první úsměvy a první upřímný smích. O první dotyky, hlubokou lásku i kruté hádky. O usmiřování i o definitivní odloučení. O upřímné a čisté vyprávění, ve kterém není důležité pochopit, ale pocítit. Těžký úkol? Nikoli. Pokud totiž chcete zažít epiku lyrických scénářů Joanny Newsom na vlastní kůži, stačí zavřít oči.

A prožít třeba osamělý podzim v zahradách Edenu... Ležíte na zádech a čas neběží po sekundách, ale po hodinách. Listí okolo vás opadává po desítkách, po stovkách a vy se pomalu ztrácíte v myšlenkách. Plně svázaní s přírodou. Křičí opadávající listí bolestí? Pokud ano, proč ho neslyšíme? Jsme již opravdu tak daleko od Ráje? Čeká nás také - stejně jako umírající listí - znovuzrození? ("'81") Joanna Newsom by mohla lyriku učit i Kim Ki-duka.

V instrumentacích je na "Have One On Me" odvážnější. Častěji střídá nástroje, ale středobodem alba jako trojcelku zůstává nadále její harfa. Totéž platí o žánrech - od horalů z Apalačských hor často utíká k jazzu, gospelu, blues, country či popu, ale zůstává sama sebou. Oproti "Ys" je však méně pompézní a je také čitelnější a otevřenější. Každý ze tří disků funguje trochu jinak, takže kromě kompletního, více než dvouhodinového útěku do paralelního světa můžete zvolit i kratší výlety podle nálady. A každý bude stát za to.

Těžko říct, jestli vůbec mohla Joanna Newsom něčím překvapit. Na "The Milk-Eyed Mender" dokázala, že umí napsat písničku, na "Ys" zase potvrdila schopnost psát poetické příběhy a hudební opusy. Výjimečnost je tak v jejím případě spíše už rutinou. Šokující tak snad zůstává jen koncept. V době, ve které vládne tikání sekundových ručiček a už i Radiohead snad pochopili, že s hodinovou deskou to v případě "Hail To The Thief" trochu přehnali, si dovolila nahrát více než dvouhodinové album. Vztyčený prostředníček uspěchané době? Ne, nepotrpí si na velkolepá gesta. Spíše jde jen o lehké naznačení pohledem, abyste ji následovali do toho jejího světa. Neváhejte ani chvíli.

Joanna Newsom - '81