Lucie leží už pět let a skoro tři měsíce v kómatu, který ale sama kapela nazývá plánovanou uměleckou pauzou. I když se oficiálně nerozpadla, o dvě důležité osoby přišla. Michal Dvořák dostal padáka po koncertu v opeře a David Koller si ho pak, před prací na dalším albu, dal sám. Teď před Vánoci vstoupila na trh se svým už druhým výběrem. Má vůbec smysl znovu rekapitulovat?

Určitě má. Jen by bylo dobré vyložit karty na stůl a nalít si čistého vína. Abychom věděli, na čem jsme. Jak na tom kapela opravdu je. Na jednu stranu se totiž Robert Kodym vždy důrazně ohrazuje, pokud někdo o Lucii mluví v minulém čase, vždy spustí svou mantru o plánované umělecké pauze. Na stranu druhou - David Koller přiznal, že již dostal několik finančně zajímavých nabídek na vzpomínkový koncert, ale zájem o něj prý nemá.

Co tedy stojí za vydáním desky? Snadno vydělané peníze pro muzikanty, kteří díky převratné technologii firmy Philips nemají co žrát (podobně se nedávno v Reflexu vyjádřil Robert Kodym)? Známka toho že se chystá něco nového? Nebo je to jen test, zda má vůbec smysl Lucii znovu rozjíždět, zda ještě dnes někoho zajímá - vždyť Wanastowi Vjecy, personálně totožné jako Lucie, si již svou srážku s realitou odbyli po zatím poslední studiové desce "Torpédo".

Ať už je to jakkoliv, výsledné album spíš nasvědčuje variantě snadného výdělku. I když se na první pohled tváří zajímavě a digipack s protlačovaným logem kapely a dalšími symboly (spíš Wanasťáckými než Lucijášskými) vypadá poměrně luxusně. Ale uvnitř je značně odbytý. Pár nových koláží Roberta Kodyma, osm náhodně vybraných textů a to je vše - a přitom by se slušelo nějak stručně připomenout historii kapely, když už chceme rekapitulovat její tvorbu.

Co se výběru písní týká, nelze v případě Lucie šlápnout vedle. Přece jen šlo / jde o naši nejdůležitější polistopadovou rockovou kapelu. A z dvakrát osmnácti skladeb si určitě většinu nebo možná klidně všechny rádi znovu připomenete. Horší je, že se formace nepokusila přinést něco nového, nějakou raritu nebo alespoň B strany prvních singlů. Opravdu rád bych si první verzi "Dotknu se ohně" nebo skladbu "To jsem já" poslechl jinak než z ohraných vinylů.

Přilákat ale může DVD s videoklipy, bohužel opět poměrně odbyté. Chybí ty nejzajímavější staré klipy k prvnímu albu, u těch ostatních často není obraz se zvukem ideálně synchronizovaný. Je sice velmi příjemné mít čtyřiadvacet většinou povedených klipů Lucie, včetně ve své době kontroverzního "Medvídka", navíc na DVD vydaných poprvé, ale stejně ve výsledku převládá pocit, že jde jen o rychlou jehlou sešitý komplet.

Písničky Lucie jsou pořád skvělé. Na jejich videa se lze i dnes se zaujetím podívat. Ale rekapitulovat tvorbu tak výjimečné kapely, ať už z jakéhokoliv důvodu, se mělo podstatně lépe.

PS: Průvodce kompletní diskografií Lucie si můžete přečíst zde.