Těžko říct, jakou nohou vstal Gregory Finn ráno z postele, do malého sálu pražské Lucerny však vkročil tou špatnou. Kdo se náhodou přichomítl ke vchodu klubu zrovna ve chvíli, kdy se z mrazivé pasáže vyloupl charismatický frontman, mohl totiž sledovat, jak si to Finn beze slova kráčel kolem ochranky do sálu, ale bystrý chlapík v černém ho zastavil. "Vstupenku!" povídá přísně. "Já jsem ten, co tady dneska hraje," opáčí vyfešákovaný muzikant. "Tak nějakou pásku," nechce se vzdát muž pořádku. "To nemám," pokračuje dál komedie. Pánové se sice nakonec domluvili, ale tím rozpaky tohoto večer zdaleka neskončily.

Lucerna Music Bar má nespornou výhodu, že zdejší produkce není limitována desátou hodinou. Zatímco v půl desáté je obvykle v jiných známých pražských lokalitách představení v nejlepším a podlaha se otřásá dupáním a tancem publika, v Lucerně po vymetené podlaze tancovaly akorát tak záblesky diskokoule a lidé u baru a u stolů klábosili o tom, čím letos obdarují děti, kamarádky, milenku... Nezvykle klidnou atmosféru podtrhovali reprodukovaní The Cure, přesněji řečeno jejich vkusné coververze.

To čtyřka Chick'n'Dale byl úlet. Mohl by mi někdo vysvětlit, co je tohle uskupení zač? Muzikanti sotva. Podivného frontmana s kytarou a jeho tři krásky v platinových parukách bych si docela dobře dokázal představit na rozpustilém silvestrovském mejdanu, kabaretu nebo travesti show. Jejich vystoupení skutečně nebylo příliš o muzice, ale pohled na pódium vlastně docela pobavil. Chick'n'Dale stále se trousící návštěvníky rozhýbali a soudě podle solidního závěrečného aplausu jim chvíle čekání zpříjemnili.

Southpaw to tedy měli docela slušně rozehrané, jenže hned zkraje jim musel zamrznout úsměv. Dokážu si představit, jak byl pohled do poloprázdného klubu frustrující. Už chápu, proč se o Southpaw říká (nebo říkalo), že patří mezi nejvíce nedoceněné české bandy. Vždyť kvality posledních nahrávek "Addiction" a "Heartdisk" jsou neoddiskutovatelné?! Navíc kapela hraje dost dlouho na to, aby prosákla mezi dostatek lidí. Jenže tak jednoduše to bohužel nefunguje. Místo strkanice před pódiem a podupaných bot jste se bez větších obtíží mohli prosmýknout do druhé řady a podivovat se, jak nezvykle dobře se vám dýchá. Pětice však na sobě nedala zklamání znát (pokud se tedy vůbec nějaké dostavilo), Gregory házel úsměvy na všechny strany a spolu s ostatními si koncert očividně užíval.

Totéž bohužel nelze říct o většině příchozích. Sotva odhadnout, co se fanouškům honilo hlavami, ale Southpaw to rozhodně nebyli. Ti to zkoušeli čerstvými skladbami, pak postaru, nezabralo nic. Možná zpočátku, kdy Šmity za pultem teprve vařil ten správný zvuk a Finna nabylo chvílemi vůbec slyšet, by se dala chabá spolupráce publika pochopit, jenže ta se o mnoho nezlepšila ani s přibývajícími minutami. Diváci se zkrátka celý večer nedokázali naladit na vlnu indie rockerů. Anebo jinak - pětice indie rockerů se nedokázala naladit na vlnu diváků. Ono ve finále nezáleží, kdo ten chlad pod pódiem způsobil. Podstatné je, že tenhle koncert zkrátka nebyl zážitkem. Když chybí atmosféra a jiskra, není se o čem bavit. Třeba jen nebyla v Lucerně ta správná chemie.