Nicolas Godin a Jean-Benoit Dunckel aka Air do Prahy dorazili se svým teamem již v pátek v podvečer, a tak si mohli v sobotu dopřát odpočinek. A jejich naprostá pohoda byla znát již na zvukové zkoušce, kterou si pánové vychutnávali, a ještě na poslední chvíli se dohadovali na setlistu a malinko ho upravili.

Air začali se zpožděním tři minuty, což se jim snadno odpustilo. Osobně jsem se na jejich vystoupení opravdu moc těšil, neb jejich koncert v Bratislavě před dvěma lety byl naprosto fenomenální. To se o počátku koncertu v SaSazu bohužel říct nedalo. Air přišli na pódium za doprovodu téměř komorního světla a bubeníka Alexe, který jejich hudbě dával dle potřeby drsnější beat. JB opět tradičně celý v bílém a Nicolas jako vždy v černých džínách a bílé košili odstartovali koncert trojlístkem novinek z desky "Love 2", jmenovitě písněmi "Do The Joy", "Love" a "So Light Is Her Footfall". Dát na začátek tři novinky, navíc nepříliš výrazné, není právě chytré. Taky jim to publikum SaSaZu vrátilo, neb potlesk mezi písněmi byl opravdu jen velmi vlažný.

Na další skladby jsem se přesunul do prostoru VIP, abych viděl dobře nejen na kapelu, kde dělal překvapivě nejvýraznější dojem právě bubeník, ale též na publikum. Nevím, zda je to prostorami klubu SaSaZu, ale zdálo se mi, že se (až na jeden permanentně ocumlávající pár) nikdo pořádně nebavil. Když to zkrátím, Air sice mezi novinkami zahráli i několik starších pecek, které publikum již po prvních tónech poznalo a potleskem odměnilo, ale i tak to celé bylo trošku na vodě. Jako by se pánové ještě sehrávali nebo místo koncertu rozjeli private session. Přestože jsem nebyl daleko od pódia, nic na mě z té koncertní atmosféry nepřeskočilo, a podle výrazů obou hlavních představitelů, ani oni si to na počátku moc neužívali.

Zlom přišel až se skladbou "Cherry Blossom Girl", která vyzněla jako vždy famózně, a Air si publikum pomalu získávali na svou stranu. Mezi staršími a velmi povedenými "Alpha Beta Gaga" nebo "Talisman" pak vcelku dobře schovali i novinky "Heaven’s Light" a "Be A Bee", při kterých bylo jasně vidět, že nové písně dávají skupině ještě malinko zabrat. Aktuální placka byla zastoupena přesnou polovinou, tedy šesti písněmi, mezi kterými však překvapivě chyběl chytlavý pilotní singl "Sing Sang Sung". Aby toho nebylo málo, předposlední album "Pocket Symphony" pánové ignorovali úplně.

Po hodině a šestnácti odehraných písních Air opustili pódium, aby se asi po minutě opět vrátili a v přídavku ještě malinko napravili rozpačitý začátek. To se jim samozřejmě povedlo, protože došlo na všemi očekávaný hit "Sexy Boy" a celou show, která tak trvala čistého času necelých osmdesát minut, zakončili divočinou "La Femme D'Argent“.

I přes poslední půlhodinu koncertu, kdy jsem se opravdu bavil, jsem tedy z Air odcházel trošku zmatený, neb mi tito příjemní Francouzi nabídli jak okamžiky, které bych chtěl znovu a znovu vrátit, tak i dlouhé chvíle nudy, kterých se mohli vyvarovat.