Zdeněk Svěrák i Jaroslav Uhlíř jsou obdarovanou dvojící. Ten první je neskutečně citlivým pedagogem, který dokáže dětským posluchačům zábavným a poutavým způsobem přiblížit jakékoliv téma. Dokonalý dětský diplomat. Ten druhý je výborným skladatelem. S jasným rukopisem, který ale není na škodu, a hlavně s umem skládat melodie, které mají schopnost zlidovět. Jejich další společné, už osmé řadové album písniček z tradiční vánoční "Hodiny zpěvu" přináší desítku nových skladeb a dva rozsáhlejší kousky.

Zdeněk Svěrák je i na novince, nazvané tentokrát "Takovej ten, s takovou tou...", schopný zábavnou formou rozšířit dětem slovní zásobu o zeleninu od česneku po rebarboru ("Na zahrádce"), nebo po svém reagovat na "tyhle zrádné culíky (co) přišly k nám až z Afriky," ("Dredy"), ale nemá problém ani s textem k něšťastně zamilované baladě a jednoznačně nejlepšímu (díky Uhlířově melodii i zpěvu) kousku desky ("Harmoniko foukací").

Zvláštní kapitolou jsou takzvané operky, zhudebněné pohádky "O dvanácti měsíčkách" a "Šípková Růženka". Každá z mnoha hudebními motivy a dostatečně pestrá, přesto dohromady skloubená do jednoho svázaného celku. A vše je připravené tak, aby si je mohli děti ve školkách nebo třeba doma sami přezpívat (co bych za to jako dítě dal!) v karaoke verzi.

I když byste pánům Svěrákovi a Uhlířovi mohli vytknout dětinskost, pořád stejné aranže, obsazování neškolených dětských nezpěváků a všechno by to byla pravda, jejich hodnota tu samozřejmě je. Stále jsou schopni psát písničky, které rádi pustíte svým dětem. A i když vy radši sáhnete po "Dělání", váš mladší sourozenec po "Barbora píše z tábora", vaše děti budou sahat právě po této desce. Je fajn, že tihle dva už roky oslovují další generace. Byla by přece nuda, kdybysme všichni vyrůstali na stejném albu.