Pražská party v Roxy byla po všech stránkách výjimečná, což přineslo velkou řadu pozitiv. Páteční termín nahrával do karet i mládeži školou povinné a pracujícímu lidu, takže bylo brzy postaráno o ziskovost akce. Jednoho dne mi pak přišla přes Facebook zpráva, že je v předprodeji posledních čtyřicet čtyři lístků, prakticky ihned po otevření stránek předprodeje bylo vyprodáno, zájem byl vskutku veliký. V tu chvíli jsem si opět připomenul prostory klubu, kde se běžně nedá dýchat, a pomalu zvažoval kyslíkovou bombu. Již velká fronta před klubem značila, že to bude opravdu peklo, ale kupodivu nebylo. Vzduch byl špatný, ale výrazně lepší než při kterékoliv mé předchozí návštěvě. Jen pokus o cestu k baru znamenal okamžitou ztrátu těžce vydobytých pozic, takže jsem radši hájil své území s dobrým výhledem, než abych svlažil vyprahlé hrdlo.

V českých končinách snad není možné najít k Rise Against důstojný support, tudíž není divu, že se pořadatelé podívali přes východní hranici a přivezli slovenské Plus Mínus. Byla to jednoznačně výborná volba. Běsnící dav očekával začátek show a dával to jasně najevo, avšak kytarista Wayo postával na balkóně a usmíval se. Ale nakonec zhasla světla a ozvaly se první tóny, jenže z "Dnes" od Tublatanky. Příjemné překvapení bylo, že se dav přidal a song odzpíval. Poté konečně nastoupili slovenští chasníci s pořádnou dávkou melodického hardcoru. Přehráli pár novinek a hlavně věci z poslední desky, která je opravdu povedená. Publikum fantasticky reagovalo a i na kapele bylo vidět nadšení. Však si také mohli zahrát před Rise Against.

Ti na scénu nastoupili až po důkladné a rozsáhlé operaci techniků, kteří prozkoumali a poladili každičký kousek pódia. Při tom všem pozorování jsem musel jen nechápavě kroutit hlavou, protože jsem si nepřipadal jako na koncertu kapely, která se snaží být angažovaná a upozorňovat na problémy. Třeba kovová konstrukce, aby zpěvák byl vyvýšený? No, moc pochopení jsem pro ni neměl, ale to není moc důležité. Kvartet spustil svoje songy a já si opět uvědomil jejich největší zbraň: melodie a chytlavost. V samé podstatě je to přesně ten styl, který se u nás označuje za kinderpunk. Ale právě v té chytlavosti mají songy jako "Hero Of War", "Ready To Left" nebo "The Good Left Undone" šanci někoho oslovit víc, než kdejaký řvoucí epileptik svíjející se na pódiu, aby poukázal na utrpení dětí v Africe.

A co dodat k samotné show? Inu, do posledního tónu zahraná precizní práce s perfektní energií. Publikum až hystericky reagovalo na jakékoliv první tóny z jakékoli skladby. Ve dvacítce songů došlo na vše podstatné, avšak největší dojem na mě udělalo vřelé poděkování předkapele, které rozhodně nepůsobilo jako póza, protože Rise Against mohou být nějací Plus Mínus ukradení. Jenže tady to bylo něco jiného. Zpěvák Tim hovořil o slovenské partě jen v superlativech, což jsem mu i věřil. Samostatnou kapitolu pak tvoří pódioví skokani. Jsou otravní, kradou trsátka a ruší kapelu. Králem těchto otravů se stal mladík v červeném, který vylezl na stage a začal se motat okolo zpěváka. Ten se ho zeptal na jméno, pročež mladík zvolal "Hej Hej", asi někde hrubě selhal matrikář. Naopak poměrně vtipné byly dvě slečny, které najednou políbily na tvář zpěváka při jeho akustickém výstupu, až z toho chudák přestal hrát.

Ve finále to byl hodně povedený večer, který neměl nějaký závažný nedostatek. České publikum se konečně jednou předvedlo v lepším světle než jako leklé ryby a dokázalo vyprodat koncert nemainstreamové kapely (na druhou stranu to může znamenat, že Rise Against do mainstreamu směřují.). Playlist koncertu pak vypadal zhruba takhle a slavil takový úspěch, že si dovolím prorokovat příští návštěvu skupiny v nějakém větším prostoru.