Ačkoliv Abraxas zažil svůj vrchol slávy v hlubokých osmdesátých letech, i o dvě dekády dál spolehlivě doplňuje zásobník nového repertoáru. Hlavně frontman Slávek Janda je stále velice aktivní: loni nahrál nové album se Slávek Janda Bandou a především oživil Yandim Band s původní zpěvačkou Jayou. Nová řadovka jeho domovské kapely nyní vychází pouhé dva roky po "Už je to jedno".

Janda si tentokrát téměř rovnoměrně podělil počet autorských věcí na albu s Miroslavem Imrichem, čímž rozčlenil "Hlavu v oblacích" na dvě části. Janda napsal většinu věcí popově-tanečních a Imrich šel zase do rocku a promakanějších aranží. Nejdůležitější ale samozřejmě je, že se ve výsledku dobře doplňují. Pestrost není nikdy na škodu.

Problémem jsou leckdy dost těžkopádné texty, co nejsou ani vtipné ani chytré. Prostě jsou. V mnoha případech by ale možná byla lepší svahilština. Hudebně se Abraxas již nějaký ten pátek nevyvíjí, což je dobře pro fanouškovskou základnu, ale na druhou stranu špatně. Od roku 2000 a alba "Rituál" tak pánové jen opakují osvědčené postupy a dělají stou variaci téhož. O nějaké aktuálnosti mluvit nelze.

Ale je tady i dost skladeb jistě nadprůměrných i v kontextu celé tvorby Abraxasu. Chytlavá "Voda a oheň" bude dělat společnost tradičním popovějším songům kapely a "Tlak páry" je zase díky svému hutnému refrénu skvělá koncertní záležitost. Jako celek to však na pomyslné stupnici lítá jako hopík. Chvíli má "Hlava v oblacích" výborný groove, jindy zase skvělý riff či refrén, ale jako celek je to povětšinou nuda zamrzlá v osmdesátkách. Možná že by Janda & spol. pro příště neměl lítat s hlavou v oblacích, ale radši zůstat nohama na zemi.

P. S.: Obal kandiduje na cenu vrchol kýče & nevkusu 2009.