Česko Slovenská SuperStar se dostala do fáze, kdy do dalšího osudu soutěžících zasahuje lid. Jako už v předchozích ročnících SuperStar, potažmo X Factoru i tentokrát nemohou na musicserveru chybět komentáře jednotlivých kol. Jak si tedy vedli první večer pánové?
Live: Česko Slovenská SuperStar
kolo: 1. semifinále - chlapci
datum: 3. října 2009
© superstar.tv Už to vypadalo, že o SuperStar v Česku uslyšíme až za několik let, ale výborný nápad spojit českou a slovenskou odnož znamenal, že na chvíli zapomeneme naopak na X Factor a budeme se bavit (přesněji řečeno někteří) Česko Slovenskou SuperStar. Prvním kolem, kdy už mohou hlasovat do soutěže diváci, je semifinále, v němž se představí zvlášť kluci obou národů a zvlášť děvčata. V pondělí opustí řady soutěžících po jedné dívce a po jednom z chlapců z každého národa. V sobotu začali pánové.
Vůbec prvním, kdo zazpíval v Česko Slovenské SuperStar naživo, byl
Lukáš Michna, kterého čeští diváci znají už z druhé řady, ale do finále tehdy neprošel. I tentokrát to zkoušel s písničkou mnohonásobného držitele Anděla a naprosto pochopitelně - jeho barva hlasu je s tou
Dana Bárty téměř k nerozeznání. Nicméně "On My Head" zkusil přetvořit, aby nebyla jako originál a nedopadlo to dobře. Utahané frázování jí vůbec neprospělo a několikeré zaváhání v intonaci zase nepomohlo Michnovi. Přesto to se dá říct, že neotevřel soutěž nějak extra špatně.
Prvním Slovákem, co okusil kruhové pódium, byl
Denis Lacho. Ani on nezpíval zcela čistě a navíc "Hero" Enrique Iglesiase ještě více přisladil a pohyboval se až na hranici vkusu. Porota jej sice vychválila i třeba za to, že netlačil na pilu, ale mně osobně velmi vadilo podání refrénů. Vždy jsem čekal na dotažení vysokých poloh, což se bohužel ne a ne dostavit.
Velmi zajímavou volbou
Thomase Puskailera byla "I'm Yours"
Jasona Mraze, který přeci jen není v našich zeměpisných šířkách tak profláklá persona. Písnička mu sedla skvěle rytmicky, ne už tolik v celkovém dojmu. Problém byl právě v tomto specifickém stylu, který nemá tolik poloh a spíše se vlní kolem jedné. Je tedy jasné, že tento v Londýně žijící zpěvák nemohl ukázat nic podstatné, mimo svého
zabijáckého úsměvu a výtečné angličtiny. Kritika poroty tedy byla naprosto na místě.
Obávám se, že ti slovenští semifinalisté, co si vybrali písničky v Česku ne tolik známých kapel, poměrně zariskovali v tom smyslu, že získají u nás minimální podporu. A prvním z nich byl
Ján Ločaj, který zvolil "Lásku" od
Gladiator. Disponoval velmi dobrým projevem s velkým drajvem a ajfrem, ale přesně jak říkal
Ondřej Hejma - ten rockerský ryk v refrénech byl pouze hraný a bylo to příliš patrné. Mně osobně se ještě nelíbilo místní polykání slabik.
Katastrofou a jedním z nejhorších výkonů večera skončila "Chci zas v tobě spát"
Davida Kollera v podání
Leo Machaly. Začalo to rozpačitým a velmi podivným medailónkem, pokračovalo to nervózním příchodem a vše vyvrcholilo mdlým pěveckým výkonem. Machalovi ujížděly tóny jeden za druhým a hlavně - na počátku spustil kafemlejnek a na konci ho vypnul. Výsledek - velmi nepovedené karaoke a český kandidát na vypadnutí.
Jako noc a den pak působil
Martin Chodúr s "Venus". Jestliže do tohoto semifinále nasadili Češi nějaký talent, je to právě on. Jeho excelentní cit pro timing a mistrné dávkování energie rozzářily celý večer. Přesto jsem s ním měl jeden malý problém v tom, že tahle písnička v jeho podání nepůsobila příliš plasticky. V podání některých jiných interpretů má více poloh.
Jestliže jsem u Lea Machaly napsal, že jeho výkon zněl jako nepovedené karaoke, pak
Marek Lacko, který si vzal "Nedá sa ujsť" od
IMT Smile, mu hrdě konkuroval. Nevím, jestli klukům špatně fungovaly odposlechy, ale jeho výkon zněl taktéž velmi podobně špatně, ale ještě navíc po sedmi deci vína. Tak špatnou intonaci aby člověk pohledal, což nám ho staví do pozice nejžhavějšího slovenského kandidáta na vypadnutí.
Ben Cristovao přinesl do ČSS velkou exotiku. Disponuje totiž naprosto odlišným feelingem, vůbec jiným přístupem k muzice a skvělou angličtinou. Haberovo srovnání s
Lighthouse Family bylo více než trefné a Cristovao by se na tenhle styl více než hodil. Tahle kapela je ale více laděna do jazzu než "Save Room"
Johna Legenda, v nějakém jejich kousku by se mohl daleko šířeji rozvinout. Tahle písnička ho nejspíš příliš svazovala.
René Bošeľa se shodil ještě před tím, než vůbec vyloudil tón. Říct dopředu, že písnička, kterou jsem si sám vybral, se mi vlastně nelíbí, je zkrátka průšvih. A bohužel to nespravil ani vlastním zpíváním. Jeho výkon byl dobrý a to doslova - za tři. Sice relativně slušně intonoval, jenže "This Love"
Maroon 5 je skladba velmi náročná na projev a ten tam jednoduše chyběl. Resumé: neslaný - nemastný.
Podobně těžký, možná i náročnější úkol si nabral také
Miroslav Šmajda s "Come As You Are"
Nirvany. Nepatří sice ke kapelám, které by ukazovaly velký hlasový rozsah, ale o to víc u nich záleží na podání a projevu. Konstatovala to už porota - v tomto Šmajda totálně selhal. Úsměvy rozdávané na všechny strany a navenek orientovaný projev zcela znehodnotily atmosféru písničky. Přes to všechno něco v tomto zpěvákovi je.
Jestli se v něčem neshodnu s porotou, pak je to v případě
Ahmada Hedara. Dovolím si tvrdit, že u "Wonderwal"
Oasis platí mnohonásobně, že originál je jen jeden a jeho arabská verze se mi opravdu nelíbila. Stejně jako nepříliš dobrá angličtina a falešný zpěv. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že má opravdu zajímavou barvu hlasu, která by se mohla výrazněji ukázat v dalších kolech.
Na konec všech vystoupení přišlo největší překvapení tohoto semifinále. Vůbec jsem nevěřil, že by
Jan Bendig dokázal uzpívat "Dám dělovou ránu"
Karla Gotta. A ono se mu to podařilo. Během několika chvil to rozbalil ještě srdnatěji než Martin Chodúr a za chvíli mu patřil celý sál. Ne že by to bylo bez chyby, například ořezal výšky a v některých místech nebyl úplně v tónu, ale svým nasazením všechno přebil a téměř nechal zapomenout na většinu předchozích semifinalistů.
Jak to viděl Honza Průša
První semifinále Česko Slovenské SuperStar se podle mě moc nepovedlo. Většina soutěžících byla nejistá, působili nepřirozeně, měli problém s intonací a vypadali jako vyděšení zpěváci ze školní besídky.
Ze dvanácti výkonů stály za poslech pouhé čtyři, přičemž na ohodnocení Martina Chodúra a Miroslava Šmajdy se shodnu spolu s Tomášem. Mimo nich mě zaujali ještě Thomas Puskailer a René Bošeľa. U Thomase nešlo o jeho úsměv (který je mimochodem příšerný). Jeho ležérní, pohodové a nenásilné podání "I'm Yours" bylo dokonalé a je mi jedno, že nepředvedl žádnou pěveckou exhibici. Naopak, skvěle se vcítil do skladby, plně jí porozuměl a nezničil ji tak, jako se to dařilo jiným. SMSku jsem ale poslal Renému (všimli jste si, že při zpěvu vypadal jak Billie Joe Armstrong?). Kdepak nemastný a neslaný výkon, takhle by měli vystupovat všichni. Dal do toho drive, byl přirozený, zajímavý a svůj.
Co se opačné strany mince týká, plně podtrhuji porotou i Tomášem konstatovanou hrůznost dvojice Machala / Lacko. Ani jeden do SuperStar po prvním kole nepatří. Nejvíce mě ale zklamal Miroslav Šmajda, kterému sice grunge kouká z očí (což je mi sympatické) a jeho
Temple Of The Dog na konkurzu s rozladěnou kytarou byli úchvatní. V "Come As You Are" ovšem nejenže totálně selhal a znehodnotil atmosféru písničky, ale shodil se a ukázal, že nedokáže porozumět ani skladbě, kterou má evidentně rád.
Jsem zvědav na holky. Doufám, že to bude lepší a také že se kluci do příště pochlapí. Jinak by šlo o nejslabší ročník SuperStar v Česku.
První půlku prvního semifinálového kola (pro připomenutí všech vystoupení
klikněte zde) máme za sebou a více než kandidáti na vyhazov se nám vyrýsovali kandidáti na finále. Už dnes se můžeme těšit, jak zazpívají děvčata.