Navázat na předchozí fenomenální album jednoduše nebylo ve fiXích silách. Mohl vzniknout "Fenomén 2", ale stejně tak "Běžné album kapely v kocovině". "Klenot" se pokusil spojit obojí a způsobil jediné - i sebevětší fiXí škarohlídi musí nyní zpětně docenit kvality "Fenoménu". Nová deska z něj sice vychází, jenže navazuje jen na jeho slepé vývojové větve. Progrese a invence se rozpouští pod přílivem patosu, recyklace a především nejasných a nevýrazných textů.

Po stažení instantního balíčku z portálu t-music si lze povšimnout prvního nedostatku - přidat k písním i jednotlivé texty je bezesporu skvělý nápad, zvláště když zpěvy na "Klenotu" často zanikají ve zmatečné zvukové kouli, jenže forma oněch textů? Celému souboru by mnohem víc slušel pdf formát a jednotný font. Malichernost? Jenže právě tyto maličkosti činí z lokální kapely výjimečnou extratřídu. FiXa na novém albu není ani třída a k extratřídě má stejně daleko jako Ýmo Mihaj k věčnému štěstí.

Úvodní píseň "Naše nebe" působí jako výkřik do tmy. Nic neříkající křičení se stejně hloupým, patetickým textem, jako je tomu u "Suprkina" nebo "Sci-fi povídky". Márdího silná stránka se rázem stala slabinou. Pokud se dá srovnat "Naše nebe" s úvodní fenomenální "Ruzyní", schází nám jedna výrazná deviza - energie. Ukřičenost a syrovost nezaručují živelnost a již startovací píseň dává znát, že "Klenot" se spíše než s "Fenoménem" může kvalitativně srovnávat s nízko-rozpočtovou "Krásou nesmírnou".

V rychlejších úderovkách typu "Sirén" se um Vypsané fiXy dávno neskrývá. Pryč jsou doby "Čápa" nebo "Lunaparku". FiXa se na novém albu snaží recyklovat nápady ze svých prvních desek, jenže tento návrat k minulosti vytváří absolutně nevýraznou směsici nenápadných a beznápadných melodií, připomínajících svou vyčpělostí nejapné pokusy gympláckých kapel. Jaký by byl "Klenot", kdyby se točil v tuzemských podmínkách? Dovolím si tvrdit, že stejný jako je tomu nyní. FiXa na polovině písní absolutně nevyužila potenciál britského studia. Cirkus kolem "Klenotu" zajistily PR články a natěšenost fanoušků, kteří finální produkt tak i tak podpoří, jenže opravdová kvalita zůstala před vchodem do vyhlášeného londýnského studia Kore.

Na "Klenot" lze nahlížet ale i z druhé strany. FiXa se touto deskou dostala na úroveň typické české mainstreamové kapely. Vydala se po stejné cestě jako UDG, Lety Mimo nebo Wohnout. Právě tyto projekty vyprodukovaly během letoška nosiče, jež by mohly být klidně o více než polovinu stopáže osekány, aby zmizela pověstná univerzální hnědá omáčka a zůstala přítomna jen šťavnatost. Takových šest kusů pravé svíčkové je na "Klenotu" patrných. Pilotní singl "Holka s lebkou" je hitovka, která věrohodně reflektuje aktuální hudební trendy mezi kytarovkami. Produkce zkušeného dua Neuwerth - Muchow je patrná, stejně tak lehce dekadentní sound, který posouvá nápady z "Fenoménu" do nové dimenze. "Psychokuna" pak obsahuje zvláštní motiv smíchu, který je natolik směšný, až okouzlí. Jako celek volně navazuje na předchozí desku, jenže na rozdíl od stavů endogenní deprese činí aktuální album prozářeným "Klenotem" s tisíci pozoruhodnými pozitivními vibracemi, prskajícími výsledek Mejnovy bassové onanie přímo do mozku posluchače.

Vypsaná fiXa se v některých písních převlékla do role vypravěčů mikropříběhů a pokud byly dosud postavičky ze San Piega zahaleny metaforickou mlhou, odkrývají se nyní v celé své kráse. Příběh o "Velké lásce" je originální a slogan: "Velká láska není zbytečná" by se měl zapsat do hliněných destiček pro další generace kurtizán. O jedné takové vypráví "Klenot" a slečna Eskortová je oblečena v latexovém, svůdném oblečku. Márdího rap je sexy a track plný nápadů. Právě příběh o nevybroušeném "Klenotu" by mohl dost dobře zafungovat jako další singl. Celým "Klenotem" pak prostupují dva zdánlivě nenápadné songy - nekonečná "Okresní knihovna" a krasosmutnění "Závod". "Okresní knihovna" je typ písně, kterou lze ocenit až po několikátém poslechu. Depresivní nálady v současnosti fiXe sluší daleko více než punkové úderovky. A ty melodie! Ty nápady! Oba zmíněné výtvory jsou sentimentální, ale brilantně propracované, což v nich zanechává půvabnou nostalgii, kterou lze hravě aplikovat na melodramata z vlastní minulosti a s fiXou se tak plně ztotožnit.

"Klenot" jako celek je na první poslech absolutně nestravitelný, na sedmý již nezapáchá a na dvaatřicátý docela chutná. Síla zvyku je prevít. FiXa "Klenotem" zklamala, ale stejně zůstává i nadále tou děvou, o které (s kterou) se dá po nocích tak krásně snít...