Když vyšlo debutové "Take To The Skies", do té doby neznámá parta z anglického venkova způsobila hotové pozdvižení. Připouštím, že vlna nadšení neminula ani mě a dostal jsem zásah v plné síle. Chválu na Enter Shikari jsem pěl doslova na potkání. Jenže jak známo, natočit dobrou první desku je těžké, ovšem smysluplně na ni navázat bývá daleko těžší. Jak si s tímhle tvrdým oříškem hoši poradili, se dozvídáme nyní po dvou letech.

To, čím prvotina zaujala, byla hlavně drzost, s jakou na ní byly zkombinovány zdánlivě nespojitelné faktory: kytary, synťáky a skoro hardcorový vokál. Tím dalším pak byl fakt, že album vyšlo na malé nezávislé značce. Agenti velkých labelů byli odháněni ode dveří zkušebny, se zdviženými prostředníky v zádech. Ovšem už tehdy bylo jasné, že takový přístup nemá budoucnost. Nabízela se otázka, jak se kapela k výzvě "druhá deska" postaví.

Existuje pořekadlo, že peníze jsou vždycky až na prvním místě. K němu můžeme hned přihodit další, a to: nic netrvá věčně. Stejně tak i skrývání se v černých koutech undergroundu muselo jednou skončit. "Common Dreads" vyšlo pod dohledem mocných Warnerů a žádný zarytý obhájce nezávislé scény s tím už nic nenadělá. Víc peněz logicky nabízí víc možností, ať už při nahrávání nebo jinde. Dlužno podotknout, že je to z nahrávky cítit na sto honů. Lví podíl na tom také má Andy Gray, známý svojí spoluprací s Radiohead nebo U2. Ostatně, když na to přijde, s velkou firmou v zádech může kapela vydávat desky třeba za polárním kruhem.

Jak bylo předesláno, Enter Shikari jsou mistry v kombinování elektronických zvuků a nařvaných kytar. Lze ovšem říct, že zatímco na debutu dominovaly kytary, na "Common Dreads" se vlády chopily syntezátory. Kytarové riffy ustoupily do pozadí a prim začala hrát právě elektronika. I toho chroptivého zpěvu je tady o poznání méně. Ve skladbě "No Sleep Tonight" se nemůžete zbavit dojmu, že zpěvákovi začalo být líto hlasivek, a tak začal docházet na hodiny zpěvu. Jestliže tomu tak opravdu je, jedině mu to prospělo. To potvrzuje i následující "Gap In The Fence" s pozvolným akustickým nástupem.

Chce se mi jásat nad skvělou deskou. Místo toho nevěřícně kroutím hlavou a v paměti lovím kapely, kterým podpis smlouvy s velkým vydavatelstvím tak výrazně pomohl. Místo namáhání mozkových závitů se radši naplno nechám unášet na vlně radosti a nadšení. Ostatně stejně jako před dvěma lety.