Poměrně dlouhý čas čtyř let uplynul od vydání debutu "Výprodej Lemury Lepé". Samotný koncertní program, který dal jeho následovníkovi název, měl přitom premiéru už v roce 2006. O prodlevách při vzniku druhé desky se Lenka Vychodilová zmiňovala i v rozhovorech k jejímu vydání. Že všechno neprobíhalo v rámci standardních nahrávacích termínů, ostatně vypovídá i údaj na obalu: srpen 2007 - září 2008. Obávám se, že strach z další vyhlídky na několikaletou pauzu na cestě za případným třetím albem je důvod, proč se na současné nahrávce vyskytují i songy, které na ní být nemusely.

Bezmála hodinová stopáž v sobě obsahuje osmnáct písniček. Hlavním autorem hudby je dlouholetý spolupracovník Vychodilové Michal Vích. Na svědomí má dvanáct kousků. Dvanáct velmi silných a zajímavých kousků po trase z akustiky do bigbítu, pro které je těch zbylých šest zbytečně rozmělňujícím přívažkem. Neznamená to ale, že by byly špatné. Například jediný klasický šanson na desce "Srdce" od Davida Nolla s klišoidním, nicméně fungujícím textem Jana Boháče je překvapivou ukázkou civilního projevu zpěvačky dokazující, že i ona na to má. Mnohem lépe je jí však v neo šansonu, kde nabízí svůj nadhled a um prodat text, který může sám o sobě působit jako logopedická pomůcka ("Až od Aše až po Kocourkov", "Každý je svého štěstí").

Oba výše zmiňované texty napsal Jiří Weinberger a na albu má ještě další tři. S Michalem Víchem a Lenkou Vychodilovou je také spoluautorem představení pro děti "Povídá pondělí úterku". A je to právě až dětská říkanková hravost se slovy, která z jeho práce ve spojitosti s přesnou Víchovou hudbou dělá pozornost si zasluhující dílo. Naprostým textařským vítězem však není. Tím je Václav Matoušek. Jeho dva příspěvky "Opuštěný bit/byt" a "Až jednou umřu" jsou jasným vrcholem desky.

"Lemura…někdy luzná, jindy hrůzná" vyžaduje pozornost. Pokud ji poslechu věnujete, budete za ni odměněni netradiční poetikou silného autorského týmu s Lenkou Vychodilovou v čele. V písni "Jemná" zpívá: "…a doufám, že mě svět pochopí". Já doufám spolu s ní. Za album, které není monstrózně vystavěnou umělou zpovědí "Ohroženého druhu", ale zatraceně živoucím organismem, si to právem zaslouží.