Když Queen vydali album "The Miracle", tak všude rozhlašovali, že na něm jsou všechny typické prvky pro ně samotné a pozorný posluchač mohl snadno odhalit zakomponované narážky na starší skladby. Freddie Mercury posléze Zázrak shrnul slovy: "Bylo oukej, ale skoro jsme se u něj pobili." Podobný kruh na "Yes" evidentně uzavírají i Pet Shop Boys, jen u nich asi nebylo tolik roztržek a vše probíhalo v mírumilovnějším módu. Pomocnou ruku jim producentsky po Trevoru Hornovi poskytl Brian Higgins a jeho tým Xenomania, který dost hnul výsledným zvukem.

Pomyslný návrat ke kořenům začal již na minulém opusu "Fundamental" a nyní je dokonán. Citlivá osobitost z "Behaviour", vedle toho hitovost z "Very" a akustická hravost z "Release" - to jsou vstupní poznávací znaky. Pet Shop Boys se dostali do stádia, kdy na jednu stranu dokáží stále měnit svůj zvuk (singl "Love Etc." je toho důkazem), ale rádi se sem tam vrátí k tomu, co potěší hlavně fanoušky. "Yes" je chytlavé popové album, které po prvotní nejistotě odhalí své ukryté trumfy.

"All Over The World" připomene "Domino Dancing" a latinou ovlivněné "Bilingual". Naopak "Beautiful People" a "Did You See Me Coming?" mají díky kytaře Johnnyho Marra neskutečný drive a "Pandemonium" postavená na hybném rytmu a melodii je zas hitovka kalibru "Go West". Vedle těchto výrazných bodů "Yes" je tu čas i na poklidnější polohu - u "King Of Rome" vás téměř Neil Tennant dojme, životní paralela "The Way It Used To Be" se neskutečně vryje do mysli a "Legacy" je takovým pozvolna doznívajícím melancholickým epitafem.

Celý komplet "Yes" tak vrací do hry přesně ty Pet Shop Boys, kteří na jednom místě odhalují všechny své tváře, podstrčené s nadějí lásky a výhledem do blízké budoucnosti. Neztratili tak schopnost napsat prostou písničku, jejíž inteligentní koeficient roste s jejich životními zkušenostmi.