|
|
|
31.03.2002 20:15, Honza Balušek
Pet Shop Boys mají za léta své kariéry na kontě slušnou řádku hitů a úspěchů. S novým albem nazvaným "Release" ovšem poněkud ukročili od své elektropopové tvorby a poprvé vzali na milost kytary. Kromě hodně kytarového zvuku však nahrávka přináší spoustu skvělých písniček, které se mohou směle podívat do tváře jejich největším hitům. "Release" je jednoduše výborné album.
Pet Shop Boys můžete milovat nebo nenávidět (ovšem kdo by ty dva milé postarší chlapíky chtěl nenávidět, že...), ale jen těžko je můžete ignorovat. Jako jedni z mála kapel, které se proslavily v osmdesátých letech, stále nahrávají nové relativně úspěšné desky, vydávají relativně hitové singly, a vůbec to nevypadá, že by se jako spousty jejich kolegů chystali na odpočinek, případně na comeback. Pet Shop Boys tady prostě už hodně dlouho jsou a ačkoli neboří vrcholy hitparád, časem zrají jako víno a nové album "Release" je toho důkazem.
Několik minulých let bylo pro Neila Tennanta a Chrise Lowa ve znamení pár hlavních událostí, předně to byla deska "Nightlife" a následné poměrně rozsáhlé turné (což u kapely, která běžně nekoncertuje, rozhodně překvapilo), muzikál "Closer To Heaven" a soundtrack k němu a také práce na nové řadové desce. A její nahrávání obsahovalo pro PSB několik zcela nových prvků. Předně se rozhodli celé album produkovat sami a navíc se konečně dostali do fáze, kdy chtěli nahrát své "rockové" album. V tom jim pomohl Johnny Marr, druhdy člen The Smiths či Electronic, ale hlavně jejich dlouholetý kamarád. Kytary jsou na "Release" ke slyšení velmi často a spíše by se dalo říci, že až na dvě výjimky pořád. Už to činí nové album PSB v jejich diskografii zcela mimořádným. (Mimochodem všimli jste si, že zatímco mnohé klasické kytarové kapely sahají ve studiu k elektronice, původně elektronické skupiny naopak zkoušejí, co dokáže těch šest strun?) Kromě silně kytarového zvuku je pro "Release" příznačné pomalé až střední tempo a také, což je hlavní, opravdu silný písňový materiál. I když pár chybiček na kráse by se našlo.
První polovina desky zastihuje PSB snad v nejlepší formě za posledních deset let. Nahrávku otevírá pilotní singl "Home And Dry", k němuž byl natočen tak umělecký videoklip, že jej kromě německé Vivy odmítly vysílat všechny hudební televize. Pokud jste jej ovšem viděli, asi uznáte, že myší a krysí rej v londýnském metru člověku stačí vidět opravdu jen jednou, takže se ani není co divit. I bez podpory videoklipu však singl slaví poměrně velké úspěchy, v době psaní recenze byl například na šestém místě české rádiové hitparády. Příjemná popová písnička, která sice není typickým hitem, jakými se kapela proslavila, ale na druhou stranu vás rychle neomrzí a budete si ji dlouho pobrukovat. Následuje "I Get Along", kytarově-klavírní hymnická balada, budoucí druhý singl, u něhož budete mít pocit, že u skládání snad asistovali bratři Gallagherovi z Oasis, ovšem refrén je chytlavý až běda. Šest a půl minuty dlouhý "Birthday Boy" je ještě o trošku pomalejší než "I Get Along" a tady už není žádných pochyb o tom, že se PSB s rockem opravdu vypořádali po svém. Další skvělá věc. Ovšem poté následuje písnička, která se pro mě stala nejlepší skladbou kapely vůbec, konečně se překonali a nahráli "London". Jako jedinou na desce ji s nimi napsal a produkoval Chris Zippel a společně se jim podařila trefa do černého. Příběh dvou ruských vojáků - emigrantů, kteří chtějí žít v Londýně, si pod krásnou melodií možná ani neuvědomíte a pokud ano, dostane vás písnička ještě více. Horší je, že tuhle skladbu už na desce nemá co překonat, i když i zbytek alba je poměrně vyrovnaný (docela hitově se tváří třeba více elektronická "E-mail") až na výjimky. Ty tvoří dvojice písniček, která mi přijde jako z jiné nahrávky. Šestka "Samurai In Autumn" je temně tanečně znějícím experimentem, jaký fandové byli spíš zvyklí nalézat jako béčka singlů, a "Home" sice má pěknou melodii a text, ale zní jako nedodělané demo. Čert ví, proč PSB písničku na desku dali v tomto polosyrovém stavu, pokud to byl záměr, u mě se minul účinkem. Za zmínku určitě ještě stojí "The Night I Fell In Love", ve které PSB vracejí všechny homosexuální urážky rapperovi Eminemovi, když jen tak ve středním tempu vyprávějí příběh mladého, školou povinného chlapce, který prožije právě s tímto rapperem noc plnou vášně.
Rockovější zvuk nové desky byl už také vyzkoušen na krátkém turné po Británii a Německu, kde kromě ústřední dvojice na pódiu stáli ještě dva kytaristé, perkusionistka a samozřejmě jeden programátor. Prostě "rockově" okleštěná show, kde má hlavní místo hudba. V jednom rozhovoru Tennant řekl, že zatímco pro jiné kapely by to byl návrat ke kořenům, pro ně je to naopak něco úplně nového a čerstvého, vždyť jejich kořeny jsou velká show a dvanáct tanečnic. Uvidíme, zda plánované turné zasáhne i naši republiku, každopádně se na MusicServeru v následujících dnech můžete těšit alespoň na webcast nedávného koncertu v Kolíně nad Rýnem.
Nové album Pet Shop Boys se bez problémů zařadí mezi vrcholy jejich diskografie a nebýt zmíněné dvojice ne až tak skvělých skladeb, asi by překonalo i "Behaviour". Tohle rozhodně není pop pro teenagery, tohle je hudba, která vydrží dlouho. A přitom ji rádi uslyšíte i z rádia. Release... (Elessar, 31.05.2005 19:51) Reagovat
Toto album mi zo začiatku nevliezla pod kožu, ale po troch-štyroch počúvaniach by som ho bez problémom zaradil k najlepším albumom, aké PSB vydali... (aj keď Behaviour je Behaviour:) I Get Along je geniálna a hlavne CHYTĽAVÁ pieseň ala Oasis, Home and Dry veľmi príjemný a originálny song, a tak jediné, čo ma mrzí, že na singli mimo Nemecka nevyšiel aj London, pretože súhlasím s Honzou Baluškem, že je to jedna z najkrajších piesní, akú PSB zložili... Jednoznačný vrchol albumu...
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)
Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
© 2000-2012, IMEG s.r.o. Hudba od začátku do konce.
Kvalitní levný hosting ProLidi.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
