Pozorný posluchač na "Supershelter" odhalí blízké vazby na tvorbu spřízněných Booka Shade, Lawrence nebo lásku k hudebním aktivitám Barbary Morgenstern. Glitterbug na svém prvním albu bez zbytečných okolků odkrývá karty a jasně ukazuje, na čem vyrůstal. Jeho rané pobláznění gay house music a nasávání typického soundu z Detroitu a Chicaga tu pokukuje zpoza každého rohu. "Supershelter" je pak pevně vystavěným bezpečnostním úkrytem s podmanivými tóny a pulsující rytmikou.

Pokud netrpíte mořskou nemocí, lze jen doporučit uvelebit se na vodní posteli a z přehrávače nechat volně plynout kompozice z této desky. Glitterbug vše zahajuje preludiem pro klavír ("Intro"), po kterém teprve začíná rozvíjet experimenty s minimalistickou elektronikou. Přes live verzi "Up North" se pak dostává k pilíři celého alba "The Things I Long To Do", po němž následuje poutavá hra s pokaženými dechovými fanfárami hrajícími z ampliónu v "Oh My Hick!". "Supershelter" nikam nespěchá ani do vás neláduje husté rytmické smyčky, ale naopak vás pozvolně nechá pohoupávat se v melodiích. Ty občas zaběhnou do temnějších uliček neznámého města, hned se ale vracejí do sluncem prosvíceného pařížského bulváru, kde své umění naplno předvádí bezejmenný harmonikář ("Brontohouse").

Milovníci oldschoolových variací si zde budou velkoryse užívat. Till Rohmann šikovně pracuje s nadžánrovým mixem, jelikož si je vědom, že nechce nabídnout jen pouhou variaci na house a techno. Mezi táhlé scenérie pak taktně včleňuje krátké mezihry (dech beroucí "Miss"), aby odvedl pozornost a dovedl posluchače k dalším rovinám vnímaní "Supershelter". Jeho muzikální manévry mezi chladným technem a (řekněme) klasikou mu překvapivě vycházejí.

Glitterbug se svým debutem zabodoval - polský Nowamuzika Magazine třeba neváhal umístil tuto nahrávku do svého "toptenu" loňského roku. "Supershelter" je na první poslech líbivou jízdou zkušeného borce odhalující krásy hlubin nitra.