Nápady, z nichž by popoví rutinéři vystavěli skoro celé album, naperou Deerhoof do jediné skladby. Chytlavé motivy se střídají s vysokou kadencí, stejně jako členové této kalifornské kapely. Stálicí je Satomi Matsuzaki, baskytaristka a zpěvačka, která po vzoru manga estetiky, unikající často za pomezní čáru pedofilie, posadila svůj hlas někam na dětský kolotoč se špejlí cukrové vaty. Tím, kdo tuto Japonku v polovině devadesátých let pro skupinu nalezl, byl Greg Saunier, povětšinou bubeník. Jeho nespoutaný a divoký styl plný brejků omotává harmonické přemety zbytku kapely. Výsledkem je hyperaktivní hluk v kontrastu s naivními zpívánkami.

Na předchozím "Friend Oportunity" skutečně hledali nové přátele. Ochutnali japonské popové žvýkačky a více si hráli s elektronikou. Povedlo se, když album zaznamenalo zatím největší prodeje. Novinka je vrací zpátky k řinčivějšímu zvuku před "The Runners Four" (2004). Může za to přizvání druhého kytaristy Edwarda Rodrigueze. Struny se derou do popředí na výtečné titulní skladbě, která dokonce koketuje s pouštním blues. Jinde ale žánrové hrátky ustupují riffům a špinavé baskytaře. Mix přesto nevměstnáte do několika zásuvek. Ani celý regál nestačí. Na rozdíl od podobně superproduktivních Of Montreal, již mají letos na triku prázdnou funky etudu "Skeletal Lamping", kalifornské bandě nedocházejí nápady. "My Purple Past" začíná frází jak od The White Stripes, ale rytmika ji posune tam, kam Meg buď nechce, nebo už spíše nemůže. Následující "Family Of Others" zase krásně vrství vokály, na moment popoletí s větrem a pak se vrátí zpátky... roztomilá miniaturka, jakých deska skrývá vícero.

Slyšeli jste někdy zpívat basketbalový míč? Satomi se jím na chvíli stane. "dribble...pivot...escape...jump," brouká si. Často střídá angličtinu s japonštinou, ještě že booklet nabízí překlad. Z útržkovitých frází stejně většinou moudří nebudete, aspoň dostane prostor fantazie. "Tell me about your purple past story. Will your story make me feel sorry?" zní asi nejdelší souvislé sdělení alba. Často potkáte citoslovce, jež umocňují dětinský rozměr textů. Škoda, protože trocha slovních stínů by mohla vytvořit další zajímavý kontrast. Ostatně, znáte určitě nějaké horory s vraždícími neviňátky?

Jestli někdo nazve "Offend Maggie" deskou roku, pak se na stejnou metu musel posadit i předchozí počiny Deerhoof; tak stabilní je jejich forma. V čase globálních krizí příjemná jistota.

PS: Deerhoof zahrají 19. prosince v pražském klubu Meet Factory.