Unikátní. Taková je bezesporu tvorba čtyřčlenné zvířecí party. V minulém roce se kolem nich rozvířil takový hype, až o nich začala referovat i MTV. Festival Stimul si těžko mohl přát atraktivnější a žhavější otvírák, přidal se i dramaturgicky spřízněný Sperm. Spojení dokonale ilustruje, na jakém průsečíku se tvorba Animal Collective nachází. Jejich živá vystoupení vzbuzují rozporuplné reakce, což soudě podle zvukových záznamů, jež lze najít na internetu, není ani tak problémem nevyrovnané kvality jednotlivých show, jako nejasných očekávání návštěvníků. Podobně tomu bylo v Praze.

Čekat narvanou Archu? V českých podmínkách naivita... Navíc polovina návštěvnictva, jak u podobných akcí bývá zvykem, nemluvila česky. Jen pro pořádek dodám, že hodně domorodců se navzájem znalo, což doplnilo typický pražský obrázek, že matička stověžatá vlastně není kulturní metropolí. Večer byl avizován jako komorní, takže nač si stěžovat. Ostatně koho baví stát frontu na bar, zatímco v sále už potlesk vítá prvního interpreta?

AAA koncert Praha zahájil první áčkař Axolotl, který doprovází Animal Collective na většině evropských štací. Karl Bauer z New Jersey svůj jednočlenný projekt pojmenoval po mlokovi axolotlu mexickém. Třeba ho zaujala jeho mimořádná schopnost obnovy utržených končetin nebo to, že mnoho jedinců dosahuje dospělosti, aniž by prošlo metamorfózou. Těžko říct. Každopádně času, aby zaujal pražské publikum, kterého bylo zpočátku pod pódiem spíše chomáč než dav, moc nedostal. Rozvazbil housle, vytvořil drone, chvíli kroutil s efekty bez valného efektu, aby se po krátké chvíli odporoučel. Za zlomek času vytvořil jakousi nedokončenou znělku večera.

Bohužel něco podobného platilo o norské dvojici Alog, patřící do Stimulem oblíbené stáje Rune Gramophon. Pánové dali nahlédnout, jakým způsobem vytvářejí zvuky, když pomocí dřívek spouštěli samply odříkávající hlásky, otvírali a uzavírali elektrické obvody. Zahrálo si i něco, co vypadalo jako flašinet, ale barevné diody na jednom boku dávaly tušit, že na vrchní ploše je nejspíše dotykový displej s amplitudami, Dag-Are Haugan po ní totiž intenzivně brousil prsty. Škoda, že se duo nedostalo dále než ke krátkým ukázkám. Většina věcí působila spíše jako intro k větší kompozici, které tak perfektně zvládli na desce "Miniatures". V nejlepším případě naznačili něco z rytmicky orientovaných hrátek aktuální řadovky "Amateur". Když se začínali rozjíždět a zdálo se, že snad konečně vytvoří ucelenější tvar, skončili.

Pouze v trojici bez Deakina, který ostatně chyběl na turné už několikrát v minulosti, nastoupili Animal Collective v předem avizovaný čas. Prostor před pódiem se téměř zaplnil, balkón lidmi nepřetékal, což bylo jenom dobře, protože v sále začínalo být nedýchatelno. Archaefekt doplnilo množství jedinců, kteří si přes zákaz zapálili. Divadlo není stavěné jako klub, a tak již tradičně připomínalo saunu, tentokrát více než obvykle. Avey Tare se ve své oblíbené čepičce usídlil uprostřed, pravá strana pódia patřila Panda Bearovi a jeho kouzelnému stolu, nalevo se nad svými hračkami skláněl Geologist s nezbytnou čelovkou. Za nimi na stojanech řada reproduktorů osazených po stranách barevnými LED panely. Začali klidně a abstraktně kouskem "In The Flowers" z připravované desky "Merriweather Post Pavilion". Stejně i navázali původně sólovou věcí od Pandy "Song For Ariel". Když on a Avey přes sebe vrstvili v harmoniích vokály, ukázalo se, že zvukař ještě trochu pátrá. Nakonec se ustálil na rovině, jež měla oproti té studiové objemnější a dutější basy a ještě o něco víc potlačený vokál. Když si ale vedle mě kdosi stěžoval, že nerozumí zpěvu, přišlo mi, že snad nikdy neslyšel Animal Collective, obzvláště starší desky, kde je vokál spíše rozmazaným harmonickým doplňkem.

Zvířáci potvrdili, že jejich koncerty jsou jeden velký mash-up. Melodie z jedné písničky, rytmika z jiné, do toho sampl, který nepatří jen do jiného tracku, ale i na jiné album. Úvodní pětice nabídla hned trojici novinek, jež potvrdily směřování z jahodového džemu. Méně folk, více techno. Když kytary, tak pokroucené ve smyčkách a pomalejší pasáže připomínající sólového Pandu, který se také více dostával za mikrofon. Potvrdila to i nová verze "Who Could Win A Rabbit" se zvýrazněnou rytmickou složkou. Pomáhal i tanečně naladěný zvuk v sále. Od krabiček Avey i Panda Bear společně utekli až ve "Fireworks", říznuté "Essplode". Živou kytaru a bicí ocenilo i do té doby terakotovou armádu připomínající publikum. Notně se odvázal i osvětlovač a LED panely rozehrály barevnou symfonii.

"Fireworks" ve své živé podobě připomínaly rave party, kam zabloudil kytarista a bubeník, což výsledku rozhodně prospělo, nehledě na to, že jakékoli zdání improvizace bylo iluzí, když stejně zazněla písnička i na většině předchozích show. "Firewoks" přešla v dlouhé medley. Najednou se z pozadí vyloupla klávesová linka z "#1", ale zase jen klamali tělem. Následující chvíle totiž patřily "Brothersport" z chystaného LP, které přešlo v latinskoamerickou funkovost, samozřejmě s poctivou dávkou acid divnosti. Každopádně něco tak přímočaře rytmického a roztomilého jsem od nich ještě neslyšel. Mezi lidmi poprvé propukla euforie, která však měla stále daleko k vlnám, které jsou k vidění na amerických show zvířecího spolku. Zkrátka publikum bylo starší a možná až příliš zatvrdlé v analytičnosti pracovního dne.

Večer platilo pravidlo hity až na přídavek. Ten začal nezaměnitelnou harmonií "Comfy In Nautica" z poslední placky Pandy Beara, který si zpočátku pobrukoval variace na "Bolero" od Maurice Ravela. Hemžení brouků, takový obraz mi evokuje začátek pecky "Peacebone", jenž byl tentokrát vmíchán do třesknějšího rytmu. Jinak ji odehráli bez větších překvapení. Věděli, že tak je prostě nejdokonalejší. Krátké zamávání, konec. Obecenstvo se dožadovalo dalšího přídavku rytmickým dupáním. Marně. Kalendář kapely je popsán hustě a další den ji čekala Vídeň. Přesto hráli téměř hodinu a tři čtvrtě.

"Nějak to nebylo ono," zaslechl jsem ve šňůře čekající na šatnu. Trojice předvedla soustředěný výkon, přesto chemie mezi publikem úplně nezafungovala, ale vinil bych spíše posluchačskou stranu, která mnohdy připomínala partu promotérů zapisujících si poznámky do notýsku než někoho, kdo se přišel bavit. Kde není akce, těžko čekat reakci. Druhá polovina koncertu Archu konečně rozhoupala a lidé si uvědomili, že styl s přízviskem folk může být naživo pěkně taneční. Trochu pozdě.

Setlist: In The Flowers, Song For Ariel, Summertime Clothes, Who Could Win A Rabbit, Daily Routine, Fireworks/Essplode, Brothersport medley, Comfy In Nautica, Peacebone.

Více snímků z koncertu ve najdete fotogalerii.

Animal Collective, Alog, Axolotl, Divadlo Archa, Praha, 14.10.2008