Když letos 15. září zemřel klávesista Rick Wright, pohasly zřejmě definitivně poslední - už tak malé - naděje na to, že se britští Pink Floyd, tak s největší pravděpodobností zůstane na čísle čtrnáct (byť se fanoušci a odborníci přou, které dílo do seznamu řadových alb patří a které ne, pročež krom jednoznačné čtrnáctky pojednáme krátce i o zásadních soundtracích, výběrech a koncertních záznamech). První ze dvou poutí obsáhne období, pro něž by se dal použít termín psychedelické.

---

The Piper At The Gates Of Dawn (1967)
První album, vydané ještě pod názvem The Pink Floyd a jediné nahrané v původní sestavě, tedy s kytaristou a skladatelem Sydem Barrettem, který je až na jednu výjimku autorem nebo spoluautorem všech těch nádherně šílených písní o vesmíru, kočkách či skřítcích. Desku, která by se dala označit za pohádkovou, nahráli Pink Floyd v době, kdy ve stejném domě jen přes chodbu vznikal beatlesácký "Sgt. Peppers", navíc s producentem Normanem Smithem, který se u The Beatles de facto vyučil. Pustili se do vod, kam před nimi nikdo nevstoupil, Barrettova fantazie zvala do dálav, které dodnes není každý ochoten navštívit. Psychedelie ve své nečistší podobě: květiny a láska, ale i strachy a fobie, vše vnímané a popisované drogami rozšířeným vědomím. Ač měli Pink Floyd ve stejném roce na svém kontě první hitparádové zářezy v podobě singlů "Arnold Layne" a "See Emily Play", ani jedna z těchto písní se podle tehdejšího zvyku na albu neobjevila. Loni vyšla velmi zdařilá reedice.

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Astronomy Domine, Interstellar Overdrive, The Gnome
Hitparády: UK číslo 6, US číslo 131

---

A Saucerful Of Secrets (1968)
Ponejprv na koncertech, v průběhu nahrávání druhého alba i ve studiu vystřídal stále více mimo naši realitu se pohybujícího Syda Barretta jeho kamarád David Gilmour. Dodnes není úplně jasné, ve kterých skladbách hraje na kytaru Barrett a ve kterých Gilmour, z hlediska kvality díla to ale není moc podstatné. Důležité bylo, že skupina se dokázala vyrovnat se ztrátou psychicky kolabujícího Syda zejména autorsky, ze sedmi skladeb je Barrett autorem jen jediné. Gilmour se v Pink Floyd teprve zabydloval, autorsky se podílel (stejně jako ani v budoucnu nijak zvlášť plodný bubeník Nick Mason) jen na strhující dvanáctiminutové titulní instrumentálce. Projevil se tak naplno potenciál budoucí vůdčí postavy skupiny, baskytaristy Rogera Waterse, ale také klávesisty Ricka Wrighta. Zvukově je "Talíř plný tajemství" přes téměř kompletní výměnu autorů velmi vydařeným mladším bratříčkem "Pištce u bran svítání".

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Set The Controls For The Heart Of The Sun, A Saucerful Of Secrets
Hitparády: UK číslo 9, US neumístěno

---

More (1969)
Soundtrack ke stejnojmennému filmu Barbeta Schroedera je kompletním dílem Pink Floyd, proto je na rozdíl od jiných příspěvků skupiny k filmovému umění řazen do základní diskografie. Roger Waters jednoznačně uchopil autorské žezlo, nepodílel se jen na dvou skladbách, ovšem zrovna divoká instrumentálka dua Mason & Wright "Up The Khyber" patří k perlám desky. Na druhou stranu baskytaristův hardrockový příspěvek "The Nile Song" je naprosto skvostný a ukázal naplno pěvecké schopnosti Davida Gilmoura. Album nijak nevybočuje z ulítlého psychedelického písničkářství prokládaného instrumentálními experimenty, ve kterých se kapela na konci šedesátých let vyžívala, a hudba dobře posloužila filmu pojednávajícím o hippies.

Hodnocení: 6/10
Palba alba: The Nile Song, Up The Khyber, Main Theme
Hitparády: UK číslo 9, US číslo 153

---

Ummagumma (1969)
První koncertní záznam Pink Floyd vyšel v podobě dvojalba, živá nahrávka starších skladeb tvoří první díl. Skupině se podařilo přenést ducha koncertů plných improvizace a živelnosti na desku a třeba taková "Astronomy Domine" je zde ještě lepší než ve studiové podobě na "Piperovi". Druhá polovina byla pojata poněkud netradičně: skupina se rozhodla, že každý člen svůj autorský příspěvek v rozsahu poloviny jedné strany LP také sám nahraje (Nick Mason podmínku úplně nedodržel a flétnu ve své "The Grand Vizier's Garden Party" nechal nahrát svojí bývalou manželku Lindu). Vznikla tak zřejmě nejšílenější nahrávka kapely, která je stravitelná opravdu jen pro zaryté fanoušky či osoby pod vlivem látek, jež posunují vnímání...

Hodnocení: 5/10
Palba alba: Astronomy Domine, Careful With That, Eugene, Set The Controls For The Heat Of The Sun, A Saucerful Of Secrets
Hitparády: UK číslo 5, US číslo 74

---

Atom Heart Mother (1970)
Jedna z nejbláznivějších a zároveň nejsilnějších nahrávek Pink Floyd vůbec. Celou první stranu desky zaplnila psychedelicko-rocková symfonie "Atom Heart Mother", pojmenovaná více méně náhodně podle novinového titulku článku pojednávajícím o kardiostimulátoru. Tuto mohutnou, téměř čtyřiadvacetiminutovou šílenost nahranou za pomoci sboru a smyčcového orchestru lze jen milovat, nebo nesnášet. Druhou stranu desky otevírají tři jemné melodie, ve kterých svůj skladatelský um v té nejlepší formě postupně ukazují Waters, Wright a Gilmour, a závěr alba o celkovém počtu pěti skladeb obstarává snad největší, ale nádherný úlet "Alan's Psychedelic Breakfast". Třináctiminutový zvukový záznam jednoho obyčejného rána člena doprovodného týmu kapely Alana Stylese, ve kterém krom několika melodických motivů zní například zvuk vody kapající do umyvadla, škrtající sirka, smažící se slanina, jakož i několik Alanových výroků o toastech, marmeládě a jiných snídaňových pochutinách. Máte-li jako já toto album v oblibě, nedejte nic na občasné pochybovačné dotazy ohledně vašeho duševního zdraví.

Hodnocení: 9/10
Palba alba: Atom Heart Mother, If, Alan's Psychedelic Breakfast
Hitparády: UK číslo 1, US číslo 55

---

Meddle (1971)
Dost možná vrchol pinkfloydovské psychedelické éry. Pět skladeb na první straně desky uvádí strašidelná "One Of These Days" s uhrančivou basovou linkou a jedním z prvních typicky gilmourovských kytarových sól, která, ač jsou často předlouhá, nepřebývá v nich povětšinou jediný tón. Protipólem je kouzelně jemná, lehce do jazzu hozená (a na poměry Pink Floyd kratičká) "San Tropez". Celou druhou stranu elpíčka zaplnila kapela společně složeným více než třiadvacet minut trvajícím hymnickým opusem "Echoes", jednou z nejlepších skladeb skupiny (což dokazuje i fakt, že ji David Gilmour hrál v nezkrácené verzi na svém předloňském turné). Více než dvě desítky melodických motivů pospojovaných do jednoho geniálního celku rámují dvě zpívané pasáže. Skladba několikrát graduje, mění se od zdánlivě nahodilých shluků různých ruchů přes něžné melodie až po mohutné hardrockové části. Album také jako první ukázalo, jak silní jsou Pink Floyd jako skladatelský tým: pod třemi z šesti skladeb (včetně opusu "Echoes") jsou podepsáni všichni čtyři členové, další dvě spolustvořili Gilmour a Waters a jen jediná "San Tropez" je samostatným dílem Rogera Waterse.

Hodnocení: 9/10
Palba alba: One Of These Days, San Tropez, Echoes
Hitparády: UK číslo 3, US číslo 70

---

Obscured By Clouds (1972)
Druhá filmová spolupráce s režisérem Barbetem Schroederem vyústila v soundtrack k filmu "La Velée" opět plně z dílny Pink Floyd. Sedmé plnohodnotné album během šesti let, mnohé singly a hudební příspěvky k dalším filmům nepočítaje, to je úctyhodná porce. Album nepatří mezi perly ve floydovské diskografii, i tak se na něm ale najde pár výtečných kousků. Překrásná balada "Burning Bridges" (jedna z mála, kterou společně napsali Waters a Wright), rocková "The Gold It's In The..." nebo skvělá "Wot's... Uh The Deal". Celé album sice naznačuje, že psychedelická éra kapely se uzavírá, nicméně co přinese blízká budoucnost (krom výrazného zvolnění tempa vydávání desek), nikdo - a nejspíš ani samotní Pink Floyd - netušil.

Hodnocení: 7/10
Palba alba: Burning Bridges, Wot's... Uh The Deal
Hitparády: UK číslo 6, US číslo 46

Máte-li chuť dozvědět se o skupině více, vřele doporučuji knihu Nicka Masona "Inside Out (The Personal History Of Pink Floyd)", která vyšla i česky pod poněkud méně poetickým názvem "Pink Floyd". Velmi dobrým zdrojem informací (v některých případech i pro tento článek) je též český web věnovaný skupině.