Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Noc pod Clamem s polovinou Pink Floyd

29.07.2006 05:00, Michal Koch

Máme letos štěstí na velké množství koncertů. Do naší země dorazily nebo dorazí i některé z největších ikon populární hudby, a některé z nich poprvé. David Gilmour mezi ně nepatří, Česká republika se do programu jeho skromného evropského turné nevešla. A tak nezbylo, než se za ním vypravit dvě stě šedesát kilometrů do Rakouska. Kterak část Pink Floyd nadchla diváky v podhradí městečka Klam, se dozvíte z naší reportáže.

Nejde-li Gilmour k musicserveru, musí jít musicserver ke Gilmourovi. Když kytarista a zpěvák Pink Floyd oznámil první termíny evropského turné ke své třetí sólové desce "On An Island", ještě jsem zaváhal, neboť Anglie, Francie či Itálie jsou přeci jenom malinko z ruky. Jakmile ale byly přidány nové sporadické termíny, věděl jsem, že středověký rakouský Burg Clam je můj cíl. A toho cíle bylo dosaženo 27. července kolem páté odpolední, s předstihem na první pohled zbytečným. Areál podhradí, ve kterém se koncerty pod širým nebem provádějí poměrně často, byl ještě uzavřen, i usedl jsem u stánku s občerstvením, oddělen od připraveného pódia malým lesíkem. V ten okamžik začala (nebo pokračovala, to netuším) zvuková zkouška. Celou polovinu z dvouhodinového čekání na otevření brány zpříjemnil maestro Gilmour a jeho kapela nikoliv fragmenty, nýbrž celými písněmi. Pravda, zazněly jen asi čtyři, k tomu zkoušky různých zvukových efektů, ale rozhodně mohu říci, že i za lesíkem byl zvuk takové kvality, jaké většina kapel nedosahuje ani pokud stojíte u mixážního pultu.

Další překvapení čekalo přímo v areálu. Lístky na sezení totiž neznamenaly odsunutí dozadu na jakousi vachrlatou tribunu (návštěvníci třeba takového koncertu Jamese Blunta v Praze vědí, o čem mluvím), nýbrž některé z několika stovek sedadel umístěných v pečlivě ohraničeném prostoru přímo pod pódiem, takže moje sesle v sedmé řadě byla od muzikantů vzdálena nějakých dvacet metrů. Takový výhled jsem nikdy na žádném koncertě ještě neměl... Na vstupence byl uveden začátek koncertu 20:00 Uhr, na svých stránkách zase David Gilmour tvrdil, že On Stage Time 20:00. Kdosi mi kdysi tvrdil, že čekat pár desítek minut na velkou světovou hvězdu je v pořádku, že je to svým způsobem sexy. Nevím. Mně zase připadá velmi sexy, když někdo tvrdí, že začne v osm, a začne v osm. Tím myslím skutečně v osm a ani o jedinou minutu později! Tlukot srdce, lehce šílený smích, nezaměnitelný úder do strun a kláves a "Breathe In The Air", úvodní skladba asi nejslavnějšího alba Pink Floyd "The Dark Side Of The Moon". Hned po ní cinkot a zvonění několika desítek budíků a plynulý přechod do "Time", která ukončena druhou částí "Breathe (Reprise)". Slunce už zapadlo za obzor, pomaličku se začínalo šeřit, a mnoho tisíc návštěvníků vybuchlo nadšením.

Po floydovském úvodu si Gilmour vzal slovo a mému uchu neznalce plynně znějící němčinou povyprávěl divákům, že je čeká večer o dvou částech, kdy v první přehraje celou aktuální desku "On An Island", a ve druhé se vrátí k některým starším písničkám (za přesnost překladu odpovídá moje žena). Ze záznamu se ozvaly ruchy instrumentálky "Castellorizon" a "On An Island Live" mohlo začít. Album šestičlenná kapela přehrála opravdu celé, pouze s mírně upraveným pořadím skladeb. Vzhledem k dostatku denního světla neměl mnoho šancí se prosadit mohutný světelný park, a tak se veškerá pozornost soustředila na úchvatnou hudbu. V instrumentálce "Red Sky At Night" David dokázal, že saxofonové sólo na album skutečně nahrál sám, stejně jako banjo v "Then I Close My Eyes", basista Guy Pratt poprvé v písni "This Heaven" (a pak ještě dvakrát) uchopil elektrický kontrabas. Zkrátka a dobře svátek hudby odměňovaný fanoušky nadšeným aplausem, který dával tušit, že svojí sólovou deskou Gilmour padnul svým příznivcům do noty. Po posledních tónech závěrečné "Where We Start" zpěvák opět německy poděkoval a oznámil, že následuje dvacetiminutová pauza.

Asi vás nepřekvapí, že pauza byla přesně dvacetiminutová. Bylo lehce po půl desáté, na celý Klam padla hluboká tma, vpravo od pódia se tyčil na vršku zlatě nasvícený hrad. A v ten okamžik se rozzářil i bláznivý démant. Známá předlouhá instrumentální předehra, poté se kapela odmlčela a celé dvě sloky odzpíval David jen za doprovodu své kytary. Na konci se opět přidala celá kapela a také za obrovského potlesku saxofonista Dick Parry, který před lety s Pink Floyd album "Wish You Were Here", ze které skladba "Shine On You Crazy Diamond" pochází, nahrál. "A teď jedna píseň, kterou jsme na tomhle turné ještě nehráli," oznámil publiku Gilmour, "Astronomy Domine!". V ten okamžik se za ten večer poprvé (ovšem nikoliv naposledy) člověk jako by propadl v čase, neboť tak nějak mohla vypadat koncertní show Pink Floyd na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Žádné projekce na plátna, žádné světelné koule, žádné obří nafukovací loutky. Jen velmi mnoho barevných reflektorů a spousta umělé mlhy, že na muzikanty skoro nebylo vidět. Psychedelie model 2006 té nejvyšší kvality. A když vzápětí David jen sám s akustickou kytarou vystřihl anglicky uvedenou ("A song for and by our old friend Syd Barrett") "Dark Globe", čímž možná překvapil i kapelu, byla vzpomínka na před pár dny zesnulého Barretta kompletní. Ale nejen na časy velmi dávno minulé se vzpomínalo, i třeba (zatím) poslední album Pink Floyd "The Division Bell" bylo připomenuto. Zejména "High Hopes" s překrásným prodlouženým závěrečným sólem na akustickou kytaru byla skvostná. Vrcholem však pro mě byl více než dvacetiminutový (o dvě celkem pětiminutové improvizace oproti studiové verzi prodloužený) psychedelický hymnus "Echoes", během kterého světelný park definitivně předvedl, co všechno se v něm skrývá. Závěrečný přídavek sice nepřekvapil, ale když maestro krátce před jedenáctou oznámil prosté "Thank you very much indeed. This is 'Comfortably Numb'", přál bych vám zažít tu explozi nadšení mezí diváky. A přiznám se, že i já, starý cynik, jsem se přidal k aplausu vestoje.

David Gilmour plní na svém turné mnoho malých snů fanoušků svým i Pink Floyd (což je často totéž). A plní je měrou vrchovatou. Nezbývá než doufat, že mohutné burácení davu, když představuje doprovodnou kapelu a sdělí světu "On keyboard mister Rick Wright", mu napoví, co ještě může pro své příznivce udělat. Polovina Pink Floyd je výtečná. Dvě poloviny by byly víc než to.

Setlist: Část 1: Breathe / Time / Breathe (Reprise), Castellorizon, On An Island, The Blue, Red Sky At Night, This Heaven, Then I Close My Eyes, Smile, Take A Breath, A Pocketful Of Stones, Where We Start / Část 2: Shine On You Crazy Diamond, Astronomy Domine, Dark Globe (Wouldn't You Miss Me?), Fat Old Sun, Coming Back To Life, High Hopes, Echoes / Přídavky: Wish You Were Here, Comfortably Numb

David Gilmour, Burg Clam, Rakousko, 27. 7. 2006

Fotogalerie:

Související články

Eric Prydz vydá v květnu debutové album (Novinky)
Nové desky pro 9. týden (Nové desky)
Olympiádu v Londýně zakončí Pink Floyd (Novinky)
Pink Floyd - The Best Of Pink Floyd: A Foot In The Door (Recenze CD)
Pohled do hitparád Billboardu platných od 17. listopadu (Americké hitparády)
Nové desky pro 45. týden (Nové desky)
Pohled do hitparád Billboardu platných od 6. října (Americké hitparády)
Nové desky pro 39. týden (Nové desky)
Za pár dnů startuje kampaň Why Pink Floyd? (Tiskové zprávy)
Velká show Filipa Benešovského "Dark Side Of The Moon" se vrací (Tiskové zprávy)

Názory

Dobře napsáná reportáž (Kodl, 29.07.2006 10:28) Reagovat

Díky autorovi jsem to mohl alespoň zprostředkovaně zažít. Dobře napsáno. Díky.
... (feefoo, 29.07.2006 16:37) Reagovat

ten koncert bol genialny, to je bez slov. aj report je fajn...jedine Echoes v originaly je 23 minutova...16 ma iba na vyberovke Echoes, takze ju zahrali presne podla albumu Meddle.
ano je to tak (rob, 30.07.2006 03:27) Reagovat

jediná od odpověd´ jsou benátky
Pro feefoo: (Michal Koch, 30.07.2006 10:13) Reagovat

Děkuji za upozornění a zároveň se omlouvám, nechal jsem se unést výběrovkou "Echoes", kterou jsem poslouchal po cestě v autě.
dík (moi, 31.07.2006 17:12) Reagovat

za skvely report.

zobrazit všechny názory (6 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »