Až do své smrti patřil Filip (1948 - 2000) k nejproduktivnějším slovenským skladatelům, vedle Mariana Vargy a Deža Ursínyho i k nejtalentovanějším. Jeho společná práce s hereckým duem Lasica & Satinský patří ke zlaté pokladnici slovenské inteligentní zábavy, jeho hudební nápady a především jejich neklesající kvalita jsou dodnes v mnohém nepřekonané. V závěru života spolupracoval Filip především s Richardem Müllerem, se kterým natočil několik alb. To poslední s názvem "01" vyšlo ve stejném roce, kdy zemřel: 2000.

Právě Richard Müller avizoval před dvěma lety "tribute CD" zesnulému příteli. Nápad byl skvělý: společně s Milanem Lasicou nazpívat kamarádovy písně, ale v opačném gardu. Lasica měl tedy odzpívat třeba "Cigaretku na dva ťahy", Müller naopak "Do batôžka". Jak to tak ale chodí, věci se zkomplikovaly. Müller se potýkal s depresemi (na čas dokonce skončil v léčebně) a ohlásil konec kariéry. Tedy alespoň té "komerční". Zdálo se, že celý projekt vyšumí do ztracena a ze skvělého nápadu nezbude nic, když loni protrhl mlčení producent desky Oskar Rózsa. "Podklady jsou hotové, už čekám jen na to, až se oba pánové dostanou do dostatečné konstelace k tomu, aby byli schopni nazpívat své party," řekl v rozhovoru pro musicserver.

Osud rozdělanému projektu přál. Müller se vrátil z léčebny, nazpíval polovinu skladeb a letos na podzim desku oficiálně vydá ve svém vydavatelství 44. Bez jakéhokoliv patosu je třeba říct, že jde skutečně o velké dílo. Na jednom albu se sešla genialita Filipových skladeb, invenčnost Rószovy produkce a nezaměnitelný pěvecký projev dvou šansoniérů. Skutečně je vidět, že je-li výběr skladeb do jisté míry Filipovým the best of, vydali ze sebe i ostatní zúčastnění své the best. Rósza uchopil Filipovy melodie velice citlivě a dal jim háv, který jim sluší nejen v roce 2008, ale nebude jim těsný ani v roce 2058. Jemně tepající elektronika, neortodoxně zaranžované bicí, minimalismus tam, kde je ho třeba. Toť vizitka Oskara Rózsi, který jen potvrzuje, že opravdu umí.

Velký zážitek (což potvrdí i návštěvníci letošní trenčínské Pohody) je zpěv Lasici s Müllerem. Oba dokáží vystihnout náladu písně, vcítit se do atmosféry a nazpívat song tak, že si z něj sednete na zadek. Lasica to uměl vždy, Müller to v sobě po dvou letech znovuobjevil. Možná, že se v některých písních i sám našel. Třeba ve skvělé "Do batôžka" zpívá o smíření se se světem i s těmi, se kterými se rozhádal. Což naprosto sedí do jeho CV, neboť velký Richard je známý tím, že s kýmkoliv spolupracuje, s tím má později konflikt. Tímto songem vysílá přátelům jasný signál. Deska "Müller spieva Lasicu, Lasica spieva Müllera, Lasica a Müller spievaju Filipa" je počinem, který nebude zapomenut. Má vám co nabídnout i tehdy, pokud jste jméno Jaroslav Filip slyšeli dnes poprvé, i tehdy, pokud jeho skladby znáte nazpaměť. V tom je její výjimečnost.