Když v roce 2001 Sigur Rós prvně zavítali do Čech a obsadili Palác Akropolis, říkal jsem si, že to muselo být super - fajn prostředí a možnost pevného pouta lidí s kapelou. Teď, o sedm let později to bylo nevlídné prostředí arény HC Sparta, byť se zmenšenou kapacitou, a mnohem víc lidí. A já si říkal, jak to tam vlastně bude fungovat? Po mém příchodu jsem byl každopádně zklamán, neb se naplnilo to, co dalo tušit: 13. srpna došlo v berlínském Tempodromu na loučení s Amiina a dechovou sekcí, takže do Prahy Sigur Rós přijeli sólo a organizátor akce to oznámil až na místě, což mi přišlo drobet nefér. Ale i přesto stála live prezentace novinky "Með Suð Í Eyrum Við Spilum Endalaust" v okleštěné hudební sestavě zato.

Naštěstí se nekonala žádná předkapela, netroufnu si totiž říct, kdo by se před Sigur Rós hodil. Jen letmé okouknutí pódia přeplněného nástroji ukázalo také celkem prostý světelný park se sedmičkou zavěšených sluncí různých rozměrů, což ve finále perfektně fungovalo. Prostá vizualizace efektivně podporovala hudební hmotu, která se linula, dočkali jsme se rozbřesků slunce, rudého západu, nočních zákoutí světelných odrazů nebo duhových odstínů během "Gobbledigook".

Od prvních taktů "Svefn-G-Englar" a táhlých zvuků smyčce o kytaru Jóna Þór Birgissona bylo patrné, kdo na sebe strhne hlavní pozornost. Značně mu ale sekundoval klávesák Kjartan Sveinsson a nemalou pochvalu si zaslouží i pan zvukař. Aspoň v jeho okolí byl skvělý sound, který jsem na stejném místě zažil naposled na Peterovi Gabrielovi před několika lety. Na druhou stranu je pravda, že dle šramocení a mluvy okolo mě to zřejmě nebylo všude úplně stejné, asi jsem tedy stál na dobrém místě. Setlist byl vystaven napříč všemi alby Sigur Rós, mezi nimiž hrály prim novinka a minulá placka "Takk...". Vrcholy byly výtečná "Festival" s padajícím sněhem v jejím závěru, "Sæglópur" nebo vygradovaná alchymie "Hafssól" z debutu "Von".

Jón není příliš velký mluvka, rozpovídal se všehovšudy jen třikrát, když chtěl uvést písničku, rozezpívat nebo roztleskat do rytmu publikum. Vše ostatní bylo hlavně o hudbě a i v omezeném nástrojovém obsazení kapela ukázala, v čem je ukryta síla a kouzlo jejích chmurných a teskných kompozic. Část podkresů sice místy musel pouštěl ze záznamu zvukař, ale jinak jsou to mistři svého oboru, což se obvykle ctí velkým potleskem. I když během dvojice "Við Spilum Endalaust" a "Inní Mér Syngur Vitleysingur" jsem znejistěl, zda nejsem spíše na koncertu Coldplay. Show měla spád a dobře se v ní prolínaly nálady, takže když náhle přišel s "Gobbledigook" konec, bylo to dost neočekávané. Jediný přídavek, i když značně protáhnutý skoro k patnácti minutám - bzučení mezi Sigur Rós a na stejnou vlnu naladěnými posluchači uzavřelo osmé dějství ze "Závorek", chcete-li "The Pop Song"; byla to správně formulovaná rozlučka.

Sigur Rós si pak vychutnali vydatný aplaus a po necelých sto minutách opustili pódium. Přenesená energie emocí musela dolehnout na každého, přesto jsem si doma musel pustit aspoň část nášupu z DVD "Heima". Každopádně to byl vydařený večer, který potvrdil, že se na tuto čtveřici nabalují nové masy fanoušků, kteří by je k domovu jen tak nepustili a přáli by si mnohem delší koncert.

Setlist: Svefn-G-Englar, Glósóli, Fljótavík, Ný Batterí, Við Spilum Endalaust, Hoppípolla/Með Blóðnasir, Festival, Heysátan, Olsen Olsen, Inní Mér Syngur Vitleysingur, Sæglópur, Hafssól, Gobbledigook; přídavek: Popplagið (Untitled VIII)

Fotogalerii z koncertu si můžete prohlédnout ZDE.

Sigur Rós, HC Sparta Aréna, Praha, 19.8.2008