V Číně zrovna vyvrcholily 29. Letní olympijské hry a o převaze domácích sportovců svědčí letmý pohled na tabulku národů. Číňané nenechali nic náhodě. Když v roce 2001 Mezinárodní olympijský výbor Číně pořadatelství udělil, odborníci prý vypracovali podrobný plán, který určoval, kolik se v kterém sportu získá medailí. Podle těchto propočtů se pak začalo systematicky pracovat s talenty, kteří měli být za sedm let připraveni salutovat čínské vlajce na stupních vítězů. Stálo to samozřejmě spoustu peněz, když se museli angažovat drazí zahraniční trenéři, ale co by Čína neudělala proto, aby světu ukázala, že když si něco umane, dokáže to. Proč o tom píšu na hudební server? Napadlo mě, že když se celosvětový úspěch dá takhle "jednoduše" zařídit, proč by se něco takového klidně nemohlo povést i v hudbě. Velkorozpočtové čínské bijáky, které uchvacují diváky po celém světě, jsou už realitou. Proč by další v řadě nemohli být asijští zpěváci?

Podobně jako ve sportu se samozřejmě v popu nedá úspěch jen tak koupit. Přízeň publika je mimořádně vrtkavá, stejně jako třeba proudy na olympijské dráze ve vodním slalomu. Poměrně lehce se ale dá penězi zminimalizovat riziko neúspěchu. A pokud ty peníze máte, proč to neudělat. Představme si, že by se Číně zachtělo udělat si globální popovou hvězdu. Vybrali by některou ze svých hvězd - třeba Wei Wei, které se přezdívá čínská Madonna, a začali by s pečlivým globálním marketingem propracovaným do posledního detailu. Wei Wei za dvacet let své kariéry prodala 200 milionů desek, ale mimo hranice Číny se o ní ví jen minimálně. Teď, když je její píseň "I Want To Fly" oficiální hymnou letošní olympiády, třeba by se to mohlo změnit. Zavřete ji do studia s nějakým západním producentem a do půl roku má číslo jedna na světovém žebříčku!

A co kdyby se o něco podobného pokusili Rusové, přesněji ruské petrodolary? Zpěvačka Valeriya je už pět let v řadě nejprodávanějším ruským hudebním interpretem a potřebovala by nějaký vyšší cíl. A co korejský r'n'b zpěvák Rain, který pobláznil Asii? Není důvod, proč by se mu to nemohlo povést i na jiných kontinentech. Stačilo by přece zavolat Timbalandovi!

Zvláštní. To stejné si před pár lety řekli manažeři japonské zpěvačky Hikaru Utada. Připravili si peníze, nejúspěšnější asijskou zpěvačku desetiletí přesídlili do New Yorku a zamluvili jí nahrávací sessions s Timbalandem. Anglicky zpívané album "Exodus" vyšlo v říjnu 2004 a byly na něm i dvě skladby napsané a produkované Timbalandem. Je třeba říci, že Utada v USA studovala a má perfektní angličtinu, přesto ani mohutnou reklamní kampaň Američany na svoji stranu nezískala. Zatímco v Japonsku se desky prodalo v prvním týdnu půl milionu, Billboard hlásil číslo 160 s prodejem sotva pěti tisíc. Malou satisfakcí bylo alespoň vítězství skladby "You Make Me Want to Be A Man" v tanečním žebříčku. Utada se vrátila domů, kde její série úspěchů pokračuje. Vloni se dokonce jejího singlu "Flavor Of Life" prodalo v internetových obchodech závratných 7,2 milionu kusů a v celosvětovém žebříčku ji překonala jedině "Girlfriend" od Avril Lavigne. Utada svůj sen o mezinárodním úspěchu nevzdává a na letošek ohlásila další anglicky zpívané album.

Bude příští globální popová hvězda mluvit anglicky? Otázku z podtitulku této glosy vám samozřejmě nezodpovím já, ale čas. Že se dnes nad čínským nebo ruským popem pošklebujeme, nemusí za pár let vůbec platit. Alespoň v něčem je tak současná krize hudebního průmyslu pro anglo-americkou hudbu pozitivní. Kdyby se totiž v hudbě točily velké peníze, dávno by se bohatým cizincům do ní vyplatilo investovat. A vyrobit si vlastní hvězdu.