Karel Veselý ve svém aktuálním Měsíci v hip hopu upozornil na zajímavou věc - na polemiky kolem věrohodnosti rappera Ricka Rosse. Všímaví bloggeři totiž nedávno upozornili, že s drsňákovou minulostí, oficiálně plnou drog a násilí, to nejspíš nebude tak horké. Prý stál na opačné straně barikády, než se snaží fanouškům namluvit: žádný dealer, ale bachař ve vězení, navíc s vysokoškolským titulem.

Reakce hiphopera, jehož pseudonym je inspirován postavou obchodníka s kokainem Rickyho "Freewaye" Rosse, se dala očekávat, neb se začal chvástat, že to je pomluva, že on fakt nikdy v lochu nepracoval. Jestli mu to někdo uvěří, je v podstatě šumafuk, nejsrandovnější je samotný umělec, který vzkazuje, že nepřichází v úvahu, aby se živil poctivě, aby byl slušný občan. To by totiž narušilo jeho dobrou image.

Jenže i takové pozérství má své hranice. P. Diddy (dříve Puff Daddy) se také rád proháněl New Yorkem s nelegálně drženými zbraněmi, sem tam uhodil nějakou slečnu, v kapse měl pořád nějaký ten gram a suverénně ve svých nablýskaných bourácích porušoval většinu dopravních pravidel. Přece to patří k věci! Když se ovšem dostal k soudu, který rozhodoval o tom, na jak dlouho by mohl jít za své prohřešky sedět, rázem se navlékl do košile a svetru, doma nechal plandavé kalhoty, k tyjátru povolal matku, jež mu do soudní síně dokonce donesla svačinu, za niž věhlasný producent poděkoval a spořádaně ji spapal. Co tím vším říkal? Já jsem strašně slušný kluk, podívejte, já nejsem nafoukaný fracek! Mám takový pocit, že to Seanu Combsovi nakonec trochu pomohlo, dostal podmínku a velkou pokutu, nebo tak něco.

Je strašně důležité, že se čas od času na někoho z rapperů najde, že s jeho kriminálnickou minulostí to nebylo úplně jako v gangsterce (hodně se toho namluvilo třeba o 50 Centovi), protože podobný návrat do reality je stokrát účinnější než všechny zákazy. Když konzervativní, republikánská klika v USA navrhovala omezit produkci hip hopu, protože je plná násilí a sexu, ukázala svou neprozíravost. Tím by na subkulturu ještě více upozornila - zakázané ovoce přece nejlépe chutná.

Ovšem zveřejnit a ukázat, že maník, který se chlubí ostrým životem na ulici, byl ve skutečnosti dost možná spokojený měšťák, to je jiná: ony ohrožené věkové kategorie, tedy pubescenti, si rázem uvědomí, že to je celé jedna velká hra, kterou netřeba brát vážně. Je to takový samočistící mechanismus. Trochu jako sledovat "Dannyho parťáky".