Německá punková (anebo ne?) kapela Beatsteaks má za sebou své nejdelší turné, v Česku jsme ji viděli už šestkrát. Kam tito berlínští floutci přijedou, sklízejí bouřlivé ovace, dívky po nich div neházejí podprsenky. Tento fakt odráží i první živé album kapely, nazvané "Kanonen auf Spatzen".

Deska ovšem nezaznamenává průběh jednoho koncertu, nýbrž je jako koláž poskládána z nahrávek mnoha rozličných vystoupení, lišících se velikostí i národní příslušností publika. Bez výhrady všech čtrnáct skladeb je podpořeno šílením příchozích, tenhle mohutný hluk je pro live album stěžejní. Bez něho by se uchovat atmosféru nepodařilo. Kámen, který kapela hodí do publika, oplatí návštěvníci hozením dvěma. Beatsteaks propaganda funguje - frontman Armin po čas celé nahrávky hicuje fanoušky údernými hesly, oni mu to žerou i s udicí. "Die Beatsteaks aus Berlin".

"Kanonen auf Spatzen" je ukázkově zvládnuté live album. Seřazení skladeb to dokládá: vrchol následovaný mírnou deklinací nastává se sedmou a osmou skladbou ("I Don't Care As Long As You Sing", "Jane Became Insane"), tj. v prostředku desky, aby před koncem mohlo přijít lehké oživení ("Loyal To None") a pak třeskutá legrace (kterou dělají Němci... takže bestiální hrůza. Píseň se jmenuje "Hey Du"). Kompozičně na výši. Jistou úroveň energetické hladiny si album uchová od A do Z, nekolísá příliš znatelně.

Na jednodiskovou verzi "Kanonen auf Spatzen" narvali Beatsteaks téměř všechny písně s velkým hitovým potenciálem - výsledkem je příjemný krátkodobý zážitek. Jako z konzervy zážitků z něj kapou živé vzpomínky na koncert. A na rovinu: Beatsteaks posloucháte proto, že se těšíte, až jednou půjdete na jejich koncert. Je to přece jen tancovačka, i když zatraceně dobrá. Na "Kanonen auf Spatzen" vydržíte tancovat, dokud se neunavíte - pak už si pravděpodobně pustíte jinou hudbu. Je to tak správně.