Patříte k fandům stále se opakujících momentů, které se vracejí s takřka pevně stanovenou periodou? Ray LaMontagne takhle setrvačně zásobuje Evropu, vždy ve chvíli, kdy dokončí nový opus, na starém kontinentě teprve vyjde ten starší. "Till The Sun Turns Black" si tady pomalu hledá cestu k posluchačům a v Americe se už těší na trojku "Gossip In The Grain" (má vyjít v září). Oproti debutu "Trouble" se však příliš věcí nezměnilo, zůstal i prověřený Ethan Johns, který již s Rayem tvoří celistvý team.

LaMontagne si tentokráte autorsky postačil zcela sám a z reproduktorů se k vám šine smutek. Ten se vkrádá do vašich myšlenek stejnou rychlostí jako prodlužující se stíny při západu slunce. Při úvodní "Be Here Now" se teskně ponoříte a z tohoto opojení se dostanete až na konečné "Within Me". Instrumentálka "Truly, Madly, Deeply" je romantickou vsuvkou z prašné prérie, lovestory trvající pouhé dvě minutky.

"Trouble" ale nebylo tak protkáno přebytečnými emocionálními cinkrlátky. Ethan Johns k mnohým skladbám nachystal smyčcové aranžmá a nebránil se ani dechové sekci. Ray LaMontagne je vypravěčem, který nemá daleko k Van Morrisonovi, avšak neopustil své vlastní hrdiny. Pohupuje se mezi folkem, country a květinovou érou, které vdechuje svým hlasem nový život. LaMontagne dokáže strhnout pozornost na svou stranu, to se mu nejvíce daří při zmíněné "Be Here Now", ve výrazných "Barfly" a "Lesson Learned" nebo v truchlivé "Can I Stay". Po zbytek desky se taktně vyptává, zda má zůstat ve vaší blízkosti, nebo se radši schovat ve tmě, když jediná fungující baterka zhasne a on už neuvidí na notové party.

"Till The Sun Turns Black" nemá takovou jiskru jako "Trouble", která by vás hned chytla za pačesy. Ray LaMontagne sice natočil silné album, to si časem jistě najde své zastánce, ale možná se až zbytečně moc zabydlel ve stojaté vodě zatmění a smutku.