Osmibitová revoluce
Hudebníci na scéně elektronické hudby se dlouho snažili přijít s co nejdokonalejším zvukem udělaným na nejsofistikovanějším software, až to začala být nuda. Zapomeňte na drahé syntezátory a laptopy Apple a dokonalé ProTools, nejzajímavější hudba se právě teď dělá ze stařičkých počítačových konzolích a Game Boy Nintendo, který si vystačí s 8bitovou pamětí. Současní hudebníci jako Nullsleep, Quarta330 nebo Ikonica vás snad přesvědčí, že Gameboy je něco jako elektrická kytara pro 21. století.

Vítejte do světa, kde originalita je důležitější než dokonalost. Všechno začalo na konci minulého desetiletí, kdy programátoři jako Oliver Wittchow a Johan Kotlinski (známí jako Role Model) stvořil první software, který umožňoval používat Game Boy jako primitivní sekvencer. Fanatici archaického zvuku starých počítačových her mohli najednou díky jejich zásuvným modulům Nanoloop a Little Sound DJ začít sami vytvářet hudbu ve stylu svých oblíbenců, jako byli japonští géniové Nintenda Koji Konda nebo Yoshihiro Sakaguchiho. Kouzelné osmibitové pípání přišlo znovu do módy, čehož důkazem může být třeba to, že telefonní vyzvánění s "melodií" z vousaté videohry Super Mario Bros se dlouhé měsíce drželo na čele žebříčku Hot Ringtones časopisu Billboard. V New Yorku se každý rok koná Blip Festival, který uspořádal producent Nullsleep a jeho kolektiv 8bit Peoples, jenž slouží také jako netové vydavatelství chiptunes. Ostatně, osmibity už zakořenily v Čechách, právě Nullsleep zahrál na letošním ročníku festivalu Sperm a s ním i další hvězda scény Bit Shifter. (Oba jsou zastoupení na kompilaci "8-Bit Operators", které posbírala osmibitové remixy Kraftwerk.) Své k tomu určitě bude mít co říct i Iva 8bitová!

Ono to osmibitové šílenství vlastně není nic nového. Odedávna existovaly na internetu (dokonce ještě předtím, než se mu tak říkalo) komunity nadšenců, kteří se vyžívali v archaické hudbě ze starých počítačů. Scéna kolem chiptunes (jak se osmibitovkám také říká) má silné undergroundové podhoubí a v posledních letech se začíná rozpínat do dalších žánrů elektronické hudby. Žádný div, že vepředu jsou hlavně v Japonsku. DJ Scotch Egg vyluzuje ze svých Game Boyů agresivní breakcore na pomezí hlukové hudby. Jeho letošní album "Drumized" je skvělým důkazem síly hardcore scény. Na druhém pólu stojí kanadští Crystal Castles, jejichž letošní bezejmenné album způsobilo pozdvižení v indie rockových kruzích. V létě budou dokonce hrát jako předkapela světového turné Nine Inch Nails, hudební média ale momentálně spíše zajímá několik obvinění, které proti kapela vznesli skladatelé z undergroundové scény, jejichž chiptunes prý Crystal Castles vykradli.

Pípající konzole čerstvě penetrují dubstepovou scénu. Na první pohled je to velmi překvapující. Londýnští producenti si zakládají na masivních basových linkách a krystalicky dokonalých beatech, ale najednou přijde někdo s ploše znějícími lo-fi zvuky a všechno je zase jinak. Leckdo nevěřícně kroutil hlavou, když guru scény Kode9 na svém mimořádně prestižním a progresivním labelu Hyperdub vydal vloni na podzim remix své klasiky "9Samurai" v podání japonského gameboyového šílence jménem Quarta 330. Byl to ale jen začátek. Následoval singl první dámy dubstepu jménem Ikonika ("Please / Simulacrum") a v dubnu "Need You / Squeeze My Lime" od Darkstar. Nejsou to čistě práce Game Boyů, oba ale využívají archaické lo-fi zvuky, které hudbě dodávají zvláštní nádech estetiky videoher. Sami zkuste nový singl Ikoniky "Phonelines VIP", na jejím MySpace.com.

Nové počiny z Hyperdub patří do širšího proudu současné elektronické hudby, kterou novináři popisují zvláštním anglickým slovem wonky. V překladu to znamená něco jako "ujetý" či "švihlý" a tímto slovem popisují třeba nahrávky amerických producentů jako jsou Flying Lotus (geniální album "Los Angeles") či Samiyam (právě vydal kolekci "Rap Beats Vol.1"). Nepochybuju, že velká móda osmibitů a primitivního electra brzy skončí, nicméně věřím, že krása starých strojů je věčná.

Doporučený poslech:
DJ Squincy Jones - Nintendub (stáhnout)
Quarta330 - DJset Live In Tokio (stáhnout)

John Digweed vs. Resident Advisor
Jedna z nejlepších a nejprestižnějších webových stránek o klubové hudbě Resident Advisor mění šéfredaktora a šéfa sekce recenzí. Může za to superstar DJ John Digweed, respektive jeho kompilace "Transmissions 4". Majitelům portálu se totiž nelíbila negativní recenze na výše zmíněnou desku a bez vědomí obou novinářů zodpovědných za obsah ji nahradili textem, který byl k desce o poznání shovívavější. Tami Fenwick a Jeremy Armitage následně ohlásili svůj odchod z redakce a okomentovali to, že to pro ně byl "poslední kapkou v nekonečném souboji mezi redaktorskou prací a reklamní sekcí portálu". Zdá se totiž, že žádost o změnu recenze vzešla z labelu Renaissance, který je jedním ze zadavatelů reklamy, jež portál financuje. Znamená to snad, že inzerenti si s obsahem magazínu Resident Advisor pohrávali už dříve? Má to snad být konec mých iluzí o nejkvalitnějším čtení o klubové hudbě na internetu? Čas ukáže.

Love Parade už zná DJe
Jeden z nejslavnějších tanečních festivalů na světě ohlásil své headlinery. Letošní Love Parade zavítá 19. červenec do Dortmundu a mezi pozvanými DJs jsou i jména jako Richie Hawtin, Paul Van Dyk, Armin Van Buuren, Carl Craig, Dubfire nebo M.A.N.D.Y. Naživo navíc vystoupí třeba Audion nebo Underworld. Zmiňovaní hudebníci se představí na sedmihodinovém finále na Westfálském stadionu, kam večer dorazí průvod, do nějž se chystá přes čtyřicet pohyblivých djských vozů. Zde se můžete podívat na oficiální reklamní spot letošního ročníku, který se uskuteční pod jménem Highway To Love.

Osobnost měsíce - Maurice Fulton
Kdo je to sakra Maurice Fulton? Superhrdina houseové scény, electro bůh, klubový producent číslo jedna? Nebo snad velký manipulátor? Před pětadvaceti lety se postavil před turntables a nikdy se už neohlížel zpátky. Nejdříve mu říkali Dr. Scratch a to hrál hlavně hip hop, ale od něj ho odrazovalo násilí, a tak se rozhodl dát svůj talent ve prospěch taneční hudby. Dobrá volba, Fulton stojí za spoustou projektů, které originálně navazují na klasický house v těch nejpřekvapivějších variacích. Je to jako v té anglické hlášce: "You name it, he did it." Bubbletease Communications, Eddie & The Eggs, Hot Sauce, Sticky People a tak dále, to všechno je on.

Přestěhoval se do Sheffieldu a oženil se. Znamená to snad, že se usadil? Ne! Se svou šílenou japonskou manželkou Mutsumi natočil dvě desky projektu Mu "Afro Finger And Gel" a "Out Of Breach (Manchester's Revenge)" plné syrového electra. Vloni navíc produkoval vynikající debut Kathy Diamond "Miss Diamond To You" a remixoval Annie, Hot Chip nebo Freeform Five. Letos na jaře znovu oživl jeho starší projekt Syclops, s nímž nedávno debutoval na newyorských DFA. Album futuristického electro-jazzu "I've Got My Eye On You" patří k těm letos zatím nejlepším. Obestírá jí záhada, v promo materiálu se píše, že Syclops jsou finská jazzová kapela, kterou Fulton jen produkoval. Jenomže chlápky se jmény Sven Kortehisto, Hanna Sarkari a Jukka Kantonen si mohl lehce vymyslet. Nikdo neví, na čem je. Syclops nevystupují naživo a stejně jako Fulton nedávají rozhovory. Nakonec, není to jedno? Záhady se řeší, ale skvělá hudba zůstane.

Top alba měsíce

Girl Talk - Feed The Animals (Illegal Art)
Mashupy už se všem maličko ohrály, ale i na tomto poli ještě pořád někdo může přijít s něčím opravdu nečekaným. Gregg Gillis alias americký zvukový lepič Girl Talk to dokázal před dvěma lety s albem "Night Ripper", na kterém míchal skladby z desítek samplů popových, hiphopových i rockových hitů. Na novince "Feed The Animals" pokračuje v cestě. Těžko už někoho tolik překvapí, pořád je to ale pořádně zběsilá jízda. Vážně se nestačíte divit, když Lil Mama rapuje do riffů z "One" Metalliky, Britney zpívá "Gimme More" do "Sexy Boy" Air a tak podobně. Klidně můžete s kamarády soutěžit o to, kdo pozná více skladeb. Girl Talk navíc použil podobnou taktiku jako Radiohead a "Feed The Animals" nabízí fanouškům na internetu za dobrovolnou cenu. Najdete to zde.

Quiet Village - Silent Movie
Americký vinylový sběratel Joel Martin a producent Matt Edwards dělají hudbu na albu "Silent Movie" svého projektu Quiet Village stejně jako kdysi DJ Shadow na "Endtroducing...". Posbírali samply z exotických desek a filmových soundtracků a stvořili skladby na druhou. Quiet Village ale místo hip hopu zbožňují béčkové horory a romantické filmy ze zlatých časů Hollywoodu, a tak "Silent Movie" připomíná soundtrack k nějaké ztracené perle americké kinematografie. Quiet Village nechtějí dělat lekce z dokonalosti techniky cut'n'paste ani podávat důkazy o letech strávených v zaprášených bazarech s vinyly, chtěli jen stvořit dvanáct nadčasových zvukových konzerv, které jsou staromilsky krásné.

2562 - Aerial (Tectonic)
Bez uzardění přiznám, že jsem od debutu 2562 čekal mnohem více. Holandský producent se snaží spojit údernou sílu techna a bohaté textury dubstepu, ale výsledkem je chladná taneční hudba zcela zbavená všeho lidského. Není těžké vycítit, kam 2562 mířil, ale "Aerial" je jen chudý příbuzný alb Rhythm & Sound, Pole nebo v poslední době třeba singlů Shackletona, kteří se pokoušeli o něco podobného.

Gas - Nah Und Fern (Kompakt)
I taneční hudba už má dost oddaných fanoušků na to, aby se mohly vydávat luxusní reedice starých desek. Jednou z prvních jsou "sebrané spisy" ambientního projektu Gas, za nímž stojí kolínský producent Wolfgang Voigt. Čtyři alba "Gas", "Zauberberg", "Köningsforst" a "Pop" natočená mezi roky 1996 a 2000 udělala spojnici mezi minimalistickým technem, dubem a zasněným ambientem. Každé album je trochu jiné a přitom jsou navlas stejná v tom, jak si své posluchače podmaní nepopsatelnou atmosférou plnou zastřených zvuků. Je to jako poslouchat techno pod vodou a přitom vnímat vibrace kopáku celým tělem. "Nah Und Fern" je nepostradatelné pro všechny fanoušky současného ambientu a speciálně pro všechny obdivovatele loňské desky "From Here We Go Sublime" od The Field.

The Mole - As High As The Sky (Wagon Repair)
Zamiloval jsem si v poslední době produkci kanadského labelu Wagon Repair, kterému šéfuje Mathew Jonson. Po Cobblestone Jazz vydávají další techno míchané s jazzovými formami v podání Colina De La Plante alias The Mole. Když píšu jazz, nemám tím na mysli nudné pány ve fraku, ale vzrušující schopnost improvizovat a hrát si s rytmem. Právě v tom je The Mole na svém debutu jedinečný - jeho hudba má neuvěřitelnou výbušnost ačkoliv technicky vzato je to pořád 4/4. Členovi volného sdružení Modern Deep Left Quartet se debut opravdu povedl.