Vrátím se trošku na úplný prvopočátek. Vše odstartoval britský Pop Idol, který se rázem rozšířil po celém světě a zatímco v rodné Británii na něj po dvou sériích zanevřeli, ve Spojených státech nedávno skončila již sedmá řada. U nás měla SuperStar podobný osud jako na ostrovech. Třetí řada Česko hledá SuperStar měla již velmi nízkou sledovanost a bylo ji tedy nutno nahradit něčím jiným. Stejně jako v jiných zemích to byl X Factor - vyhledávací soutěž identického základu, ovšem otevřenější širší věkové kategorii a méně svázaná pravidly. Co tedy X Factor jako takový přinesl? Začněme od jednotlivých soutěžících. Co oni poskytli a co třeba ještě mohou v budoucnosti nabídnout?

Romantici jako první vypadlí se nemohli v soutěži ani pořádně rozkoukat, nicméně v jejich případě to byl přehmat Petra Jandy předurčený k nezdaru. Období přeslazených a (pánové prominou) lehce slizkých boybandů máme již dávno za sebou. Česká republika si svůj Lunetic řádně užila a dnes po podobných skupinách neštěkne ani pes. V posledním finálovém kole, kdy produkce dala příležitost nepostoupivším semifinalistům, se tento přehmat ještě více zvýraznil. Obzvláště dámské uskupení M.T.A. vypadalo velmi nadějně. Budoucnost Romantiků na české scéně kromě vystupování na plesech nevidím žádnou a částečně i doufám, že tomu tak bude i ve skutečnosti.

Lukáš Javůrek měl v kategorii 25+ poměrně velkou smůlu. Zatímco zbytek svěřenců Gábiny Osvaldové se držel zuby nehty, on vypadl hned ve druhém vyřazování. Jednak nebyl až tolik výrazný zpěvák a především byl svým způsobem podobný Jiřímu Zonygovi, který zjevně zaujal diváky více. Vzhledem k tomu, v jakém kole skončil a že opravdu ničím nepřekvapil, lze očekávat, že ani on žádnou velkou díru do české hudební scény neudělá.

O kolo déle se v soutěži udrželo trošku nesourodé trio Divoký kočky a Dante. Toto spojení vymyslel v průběhu semifinálových kol Petr Janda a mám takový pocit, že to byla jedna z mála věcí, která se mu v X Factoru povedla - dvě holčiny s výborným hlasovým fondem okořenil na české poměry docela dobrým rapperem. Výsledkem byla formace, která jistě zaujala a je možná škoda, že se je nepovedlo udržet déle v soutěži. Jejich verze "Men In Black" ozdobila celou soutěž. Jejich další hudební kariéra stojí především na dosti podstatných jestli. Jestli se takto uměle vytvořená skupina mladých lidí, které k sobě nic neváže, vůbec udrží pohromadě. Jestli se podaří najít producenta a autory. Jestliže ano, pak by si jeden albový pokus jistě zasloužili. Podle zpráv to ale vypadá, že se tato skupina nejspíš opravdu rozpadne.

Karlova noc přinesla nečekané rozuzlení v podobě souboje mezi dvěma svěřenkyněmi Ondřeje Soukupa - Kamily Nývltové a Pavlíny Ďuriačové. Ačkoli druhá jmenovaná vlastnila největší hlas celého X Factoru, už po hlasování dvou porotců bylo jasné, že to bude právě ona, kdo soutěž opustí. Proč? Vyjma toho skvělého hlasu se těžko hledaly další výraznější vlastnosti jejího zpěvu a především výrazu. Co se týče její další kariéry, nevidím ji příliš růžově. Pokud tedy nepovažujete za skvělou kariéru muzikál, v němž se pro Pavlínu Ďuriačovou otevírají velké možnosti.

Ondřej Soukup si vůbec nevybral zpěváky, kteří by lidi moc zaujali. Hned další týden mu vypadl další svěřenec - Anna Ungrová. Již od začátku působila tahle mladá zpěvačka jako z jiného světa, či spíš jako by jí bylo zhruba osm let. Naivní projev kombinovaný s totálně nesmyslným výběrem písniček, kterým z ní chtěl Ondřej Soukup udělat něco, co nikdy být Anna nemohla, zapříčinil, že většina lidí se divila, jak to že se Anna Ungorvá udržela v soutěži tak dlouho. I přes to si myslím, že nějakou šanci na další kariéru tahle zpěvačka má. Ovšem v případě, že si stoupne za mikrofon v nějaké kapele a kde se bude moct obrazně řečeno schovat za ostatní muzikanty. Samotnou by ji náš showbyznys doslova semlel.

Trojice černých kol Ondřeje Soukupa vyvrcholila vyhazovem Davida Gránského, kterého si Soukup do soutěže doslova protlačil. To byl poměrně velký risk, který ale většina lidí chápala. Jednak schopných kluků bylo velmi málo a hlavně David neměl pouze potenciál oslovovat lidi svým vzhledem, ale dokonce i talentem. Bohužel ale ten jeho talent zatím ještě zcela nedozrál. Bylo by ale asi zvláštní nechytnout takovýhle talent ihned v jeho zárodku a doporučovat mu, ať se někdy přihlásí do nějaké podobné soutěže, bude-li tedy nějaká. Budoucnost Davida Gránského může být obrovská. Řekl bych, že ani v SuperStar nebyl takhle talentovaný popový zpěvák. Samozřejmě bude záležet na tom, jestli se mu bude někdo věnovat a jak se tomu dotyčnému podaří rozvíjet jeho potenciál.

Po tom, co jsme viděli v castinzích, ani další ze skupin Za 5 dvanáct nebyla právě dobrou volbou Petra Jandy. Tahle trojka sice zpívala technicky poměrně dobře, ale kamenem úrazu se stalo jejich vystupování. Nikdy jsem se nemohl zbavit dojmu, že to se zpěvem a s diváky nemyslí moc upřímně. Těžko říct, jestli to bylo způsobené tím, že i jejich zaměstnáním je herectví. Nicméně přeci jen došli poměrně daleko, tudíž museli oslovit dost lidí. Přesto si nedokážu představit, co by chtěli dělat vlastně za muziku.

Kamila Nývltová, která se dostala do Top 5, byla naopak skvělou volbou Ondřeje Soukupa. Z původně velmi nenápadné dívky se během několika prvních kol vyklubala všestranná zpěvačka s výborným projevem, která dokázala navíc působit neuvěřitelně sexy. Nývltovou jsem si dokonce dokázal představit i ve velkém finále, ale lidi bohužel nedokázala zaujmout natolik, aby tak daleko došla. Její další možnosti jsou hodně široké. Je natolik dobrá zpěvačka, že nemusí trvat dlouho a bude bourat všemožné hitparády. Jen se obávám, aby nakonec neskončila v nějakém muzikálu, protože pro ten by jí byla škoda. Kamila často zpívala i muziku s nádechem Latinské Ameriky, což by mohl být směr, kterým by se mohla vydat.

Jediná zpěvačka v kategorii 25+ Martina Pártlová působila na lidi svou bezprostředností, nadšením a v neposlední řadě i sytou barvou hlasu. Vzhledem ke své hudební nezkušenosti měla ale lehký problém s projevem. Jednu chvíli to pak vypadalo, že už došla na vrchol a nemá už co nabídnout. Jenže pak zazpívala "Fever" a hned bylo všechno jinak. Její verzi "Say It Right" jsem pak vychválil už dost v komentáři onoho kola. Co se týče její budoucnosti, byla by velká škoda přijít o takovýhle hlas. Problém je pouze ten, že Martina se během soutěže nijak zvlášť nevyprofilovala, takže si nedokážu představit, jak by měla její eventuální deska znít. Mohla by být například popová lehce okořeněná r'n'b. Zajímavým pokusem by mohlo být nějaké soulové retro.

Uskupení All X je kapitolou samou pro sebe. Tahle šestice dlouho bavila lidi spojením hudby, herectví a beat-boxu. Problém byl akorát ten, že poměrně často herectví převažovalo nad muzikou, přesto jejich africko-australská etuda nebo "Let's Get Retarded" od Black Eyed Peas bylo velkým obohacením soutěže. All X byli od počátku něco tak odlišného a originálního, že jejich účast v Top 3 nebyla žádným překvapením. No jo, ale co dál? Nikdo si v tuhle chvíli nedokáže představit, jak by All X zněli na CD. Už v průběhu soutěže se vtipkovalo, že budou prvním interpretem, který bude debutovat na DVD. Jejich budoucnost jako skupiny je zřejmě v různých estrádách, zábavných pořadech a možná i moderátorství, jak si to ostatně vyzkoušeli už na hudebním festivalu ve Slavkově.

Ač to po castinzích nevypadalo, nejlíp v soutěžících nakonec vybírala Gábina Osvaldová. Když jsem poprvé viděl toho hubeného vysokého kluka, rozhodně jsem netušil, jaký neskutečný zpěvák se za touto fazonou skrývá. Ondřej Ruml začal s odvážnými jazzovými úpravami známých hitů a s každým kolem překvapoval něčím novým. Vše vyvrcholilo, když zazpíval hit Bobbyho McFerrina "Don't Worry Be Happy". V tu chvíli naprosto přesáhl všechny soutěže, které se u nás konaly. Myslím, že vzhledem k jeho širokému hudebnímu i muzikantského záběru se nemusíme obávat o jeho další hudební kariéru a jeho debutové album na sebe jistě nenechá dlouho čekat. V jeho osobě možná nalezla Česká republika po čase dalšího jazzového zpěváka.

Přes jedenáct finalistů jsme se dostali konečně k vítězi první série českého X Factoru Jiřímu Zonygovi. Jeho postupu jsem rozuměl zhruba do poloviny soutěže, kdy v soutěži byli o něco horší finalisté a kdy většinu ostatních válcoval svým neuvěřitelným nasazením. Pak ovšem začaly být jeho vystoupení poněkud nudné, všechno znělo stejně. Vítězství v soutěži přisuzuji do značné míry jeho životnímu příběhu. Jiří Zonyga má jako jediný z X Factoru budoucí kariéru jistou, protože kontrakt je součástí jeho vítězství. Bude velmi záležet na tom, s kým se na první desce dá dohromady a jak debut ve výsledku dopadne. Pokud něčím nepřekvapí, pak se může klidně stát, že ti, co pro něj hlasovali, na něj hodně rychle zapomenou. Rockové muziky v různých jejích obdobách je totiž v Česku nadbytek.

Jsem přesvědčený, že X Factor měl pro českou hudbu velký význam. Vedle velmi dobrých a talentovaných zpěváků a zpěvaček objevil Ondřeje Rumla a především Česku masově představil a možná i připomenul lehce okrajové hudební styly. Pořád sice čekám, kdy se v podobné soutěži objeví i nějaká nová moderní country hvězda, ale na to ještě zřejmě není publikum připraveno. První ročník tedy máme za sebou, ale co dál? Osobně si myslím, že ještě jednu řadu bychom zvládli, ale potom už bych uvítal další, daleko podstatnější koncepční změnu. Co třeba zkusit Making The Band, tedy soutěž, která hledá členy nově vznikající kapely?