Moimir Papalescu, Petr Venkrbec a SM24, tedy pevně stmelená sestava projektu Magnetik, nepolevuje z tempa a skoro každý rok podstrkuje nový opus. "Laudanum", pojmenované podle lektvaru Paracelsuse, je překvapivým odbočením po minulém exkurzu do scifi světa "Wells". Ponor do bažin tajuplných a temných atmosfér tu láká na opojení a ponor do uhrančivých zákoutí. Opět se nabízí možné porovnání s "Black Light" Kocába a Pavlíčka, ale "Laudanum" je spíše blíž k elektronice let sedmdesátých a psychedelii té doby.

Pokud by někdo očekával převážně krautrock nebo že tu bude hodně znít Venkrbcův saxofon, bude zklamán, to radši briskně vyhledejte jeho "Alone". Občas se tu zjeví, to je pravda, ale je často zkreslen a utopen v houšti syntezátorových tónů. Magnetik s každým albem vstupují do jiného spektra, tentokráte jsou očarování analogovými mašinkami, z nichž loudí táhlé zvuky a paradoxně jednoduché melodie.

Každá z třinácti skladeb je sólem pro určitý nástroj, jehož part je přepsán do notového zápisu v graficky krásném digipacku. Klavír v "Morning Hour", darkambientní "Contact" nebo orientem ovanutý "Talisman" jsou jen výsekem styčných ploch celého imaginárního světa. Psychiatři moderní doby v černých oblecích a výstavních cylindrech servírují svým pacientům rozličné medikamenty a nechají je blouznit ve vlastních nočních můrách. Na tento exkurz jsou Magnetik nachystáni v plné síle a opět dokázali spojit minulost se současnými postupy.

"Laudanum" je ucelený koncept, vztahující se k heslu music is a drug a Paracelsus by se asi divil, jaké účinky má tento lektvar z utajovaného receptu. Magnetik vstoupili do další dimenze a síla toho alba je hlavně v nerušeném poslechu v zatemněné místnosti.