Říká se, že druhá deska je důležitější, než ta první. Upevňuje status interpreta, nebo naopak dokazuje, že v prvním kole zaúřadoval čertík Štěstí. The Feeling s debutem "Twelwe Stops And Home" zaútočili ostrými na rádia a z alba dokázali vytěžit maximum. Nabídli několik jasných radiových hitů plus bonus v podobě skvěle fungujících písní, které se hity přes ten přetlak ani stát nestihly. Nyní vyráží do útoku s následovníkem. Úspěšně? Nikoliv.

"Join With Us" má problém. Ani zdaleka nedokáže navázat na melodie, kterých měli The Feeling naposledy plnou nůši a jednu otýpku k tomu. Poměrně dlouhá stopáž skýtá bohužel pouze tok průměrnosti. Škoda, že rezignovali na všechny, byť jen trochu ostřejší, kytary. Mnoho podbízivosti, roztahanost a pod kůrou téměř nic? No, tomu se říká zklamání. The Feeling sice pořád dokáží úspěšně inklinovat ke zvuku Queen, což jim tak slušelo na debutu, nicméně to je málo.

Textově zamrzli někde u me & you, to by však nevadilo. Easy listening hudba vyžaduje easy listening posluchače a ti zase easy listening texty. Jak prosté. Moc, moc chtěli zapadnou mezi kultovní britské kytarové kapely, jenže s nálepkou "Great music, Great Britain" zmizelo i to nejdůležitější. Silné písničky. "Join With Us" nabízí několik světlých momentů, ale několik je málo. "I Did It For Everyone" přesvědčuje, že The Feeling pořád dokáží složit slušně vystavěnou píseň, která si vás svou pomalou gradací omotá kolem malíčku. Škoda, že zbytek je tak... vágní. Ano, vágní, rozplizlý a bez chuti něco říct. Dojemnou "Conor" zase zabilo použití těch nejklišovitějších aranží.

Častokrát cítěná filmová atmosféra, kterou podporuje orchestr, jinak podprůměrnou desku přeci jen vytahuje do mezí neurážlivé poslouchatelnosti. Po kapelách typu The Feeling se chce jediné: poslouchatelné singly, co půjdou narvat do rádia. A na to asi kluci nějak zapomněli. Jejich vrchol britského albového žebříčku s touto mi zůstává záhadou. Nu co, občas se to stává. Vždyť je to jedno.