HIM nebyli vždycky metalem pro holky, ale po posledních nahrávkách už si nejspíš zvykli, že na jejich koncertech je slyšet hlavně jekot vyšších frekvencí. Jejich melodický popmetal byl v době svého příchodu přesnou trefou, jež jim přinesla loajální a početné fankluby po celé Evropě. Tyto fanbasy jim zůstaly i poté, co pověstné žezlo finského vývozního artiklu číslo jedna převzali Nightwish. V posledních letech se HIM zabývali dobýváním Spojených států a našli zde řadu příznivců. Podle všeho jsou tedy spokojení. Po poslechu jednoho z jejich aktuálních koncertů ale spíše než spokojenost převládají rozpaky.

"Digital Versatile Doom" je záznamem loňského koncertu HIM v Orpheum Theatre v Los Angeles. Dvojdisk nabízí audio verzi a DVD s koncertem a bonusy. HIM provětrali celou svou diskografii, nechybějí hity jako "Join Me In Death", "Funeral Of Hearts", "Poison Girl" nebo "Wicked Game" - ač se jedná o coververzi písně Chrise Isaaka, je velmi oblíbená na živých koncertech HIM. Pokud jde o staré známé písně, všechno klape tak, jak má. Kapela hraje výborně, kamera se soustředí většinou jen na Villeho a Lindeho, ale blonďatého kytaristu, který zřejmě za dva roky bude mít dready až na zem, je vskutku zábava sledovat - někdy předvádí se svou kytarou opravdu šílené kousky. Villeho zpěv je skoro po celý koncert uspokojující, jen v "Buried Alive By Love" vysloveně naštve, že nevyzpívá vrchol jediné skladby, kvůli které si HIM občas pustí i fanoušek tvrdší hudby. Pořád si myslím, že Ville Valo má výjimečnou barvu hlasu a zbytečně se ničí hulením. Jestli bude i nadále dávat přednost dávno přežité image dekadenta s permanentně zapáleným cigárem před kvalitním zpěvem, přestane to brzy bavit i jeho nejskalnější fanynky.

Největší slabinou koncertu jsou však skladby z poslední desky "Venus Doom". Ona by vlastně ta deska nebyla zase tak špatná, singl "The Kiss Of Dawn" má skvělé úvodní intro, překvapivě temné a posouvá zvuk kapely zase dál. Kamenem úrazu je zpívaná část a neskutečně přesládlý, plochý a nezáživný refrén. Na koncertě pak zazní dost skladeb, které naživo stojí za to, ať už je to "Right Here In My Arms" nebo singly z alba "Dark Light" (kromě "Killing Loneliness", která už předznamenala úpadek kapely), ale mezi nimi i takové kousky, které snad musejí pekelně nudit i ty nejvěrnější fanoušky. Abych kapele nekřivdila, kromě toho, že je koncert dost natažený o zbytečné nezáživné rádobykompozice, nahrávka obsahuje všechno, co si fanoušek může přát: pěkné intro s pohledy do zákulisí před koncertem, průřez celou kariérou, působivou atmosféru losangelského divadla, solidní výkon kapely, na jejíž členech je dost znát, jak si koncert užívají. Zejména Ville se zbavil svého bubákovského pohledu a zamumlaného zombíkovského básnění do mikrofonu a mnohem více komunikuje s publikem.

Bonusy jsou standardní: rozhovor s Villem, který zahrnuje kromě vyprávění o procesu kolem desky "Venus Doom" i zajímavé tipy na film a čtení, dále fotogalerie a reportáž ze soutěže "Milujete HIM? Hurá do Seattlu!". Můžete si vybrat mezi běžným PCM zvukem a nadstandardním Dolby Digital 5.1, obraz širokoúhlý a bohužel žádné titulky. Absence přinejmenším anglických titulků je vzhledem k asi půlhodinovému (i když srozumitelnému) rozhovoru docela trpká věc. "Digital Versatile Doom" je celkem solidní materiál pro fanoušky, první živá nahrávka za celou více jak desetiletou kariéru HIM, ale pokud nenosíte šaty a černé podmalování a la Adamsova rodina, oceníte z něj maximálně polovinu.