V dubnu se vše rozlousklo v dopisu odeslaném americké MTV. Ano, je to tak, Foxboro Hot Tubs jsou Green Day, kteří s podobnými bokovkami již mají zkušenosti - vzpomeňme projekt The Network z roku 2003, jenž je členům Green Day také přisuzován, ale k němuž se pro změnu kapela nikdy oficiálně nepřiznala a naopak veškeré zprávy, které by je s touto new wave partou spojovaly, rázně dementovala.

Ale zpátky k FHT a pěkně od začátku. Green Day se do širšího povědomí dostali v roce 1994, kdy po dvou slušných deskách vydaných na labelu Lookout! Records, vypustili megaúspěšné album "Dookie" (prodáno více než 15 milionů kopií). Čerstvý projekt Foxboro Hot Tubs se vrací ještě dál. Na přelom 60. a 70. let, k syrovému a garážovému zvuku, který představovaly kapely jako The Kings, Iggy & The Stooges a k nimž je dnes moderní, a jak ukazují The Strokes i zdařilé, se úspěšně vracet.

Pro Green Day to ale není nic nového a když si poslechnete rozšířené vydání debutového alba nazvané "1,039/Smoothed Out Slappy Hours", musíte tam podobné závany obdivu k zvukově neučesaným idolům ze 70. let slyšet. A teď, po osmi letech přišla ta správná doba ohlédnout se ke kořenům. A ať k tomu byl jakýkoliv důvod, vyšlo to znamenitě.

Kapela na to šla docela rafinovaně, schovala se za nic neříkající jméno a v prosinci na svůj web zdarma vyvěsila celou a-stranu chystaného alba. Krátké, úderné a chytlavé songy, k tomu fámy, o nichž jsem psal výše, vyvolaly o kapelu živý zájem. Deska, věrně kopírující klasické vinylové nahrávky z doby, k níž odkazuje (akcentování jejích dvou stran, retro obal), si lepší reklamu nemohla přát.

Kromě rychlých, ostře řezaných riffů ("Ruby Room") náležitě syrovému zvuku a občasných odklonech k popu ("The Pedestrian") máte od prvního poslechu pocit, že jste to všechno už někde slyšeli. A inspirace některými prověřenými kousky je tu víc než jasná. Třeba taková "Alligator" působí, jako by kapela hodně dlouho neustále dokola poslouchala "You Really Got Me" od Kinks a pak se pustila do psaní své vlastní skladby. A podobných příkladů by se dalo najít skoro tucet.

"Stop Drop And Roll!!!" (btw: další letošní deska s třemi vykřičníky v titulu) nepřináší vůbec nic nového, jde jen o dobře zahraný a nesmírně chytlavě (jak to Green Day vždy uměli) napsaný garážový rock s dnešním zvukem. Je to především zábava, radost z hraní a poukázání na to, že i The Kinks můžou být stále aktuální. A i když jde vlastně jen o jakýsi retroprojekt bez progrese, Foxboro Hot Tubs do toho šli s plným nasazením a výsledek je znamenitý.