Po úvodním tématu celé soutěže, tedy ohnivé noci, tento týden přišlo další podobné téma, a sice banánová noc. Opět zněly převážně latinsko-americké rytmy, občas se propletly s kubánskými a sem tam i africkými. Banánová noc byla posledním večerem, kdy soutěžící zpívali pouze jednu písničku, od příště už uslyšíme vždy od každého dva kousky. O úvod se tentokrát postaral Kanaďan Karl Wolf někdejším hitem skupiny Toto "Africa", který si předělal k obrazu svému a slavil s ním slušné úspěchy. Upřímně řečeno, mám pocit, že takový Dan Nekonečný by na úvod prokázal daleko lepší službu než Wolf. Na druhou stranu zpíval alespoň živě.

Jako první se banánové noci napili Za 5 dvanáct se směskou dvou písniček, z nichž jednou byla "Banana Boat" a druhou "Cuba Pete" známá z filmu "Maska". Při jejich vystoupení jsem zůstal úplně štajf. Nejdřív spustili acapella první z písniček ve sborovém podání a následně na to naroubovali živou "Rumba Pete". Sice naplnili podstatu večera, ale když ono to na mě působilo spíš směšně a velmi podobně jako onehdá Julián Záhorovský a jeho "La Bamba", což ještě více podtrhávali zpěváci svým frázováním a divnou angličtinou.

To Martina Pártlová už byla jiné kafe. Sáhla po "Hoy" Glorie Estefan a i když španělsky mluvícím divákům možná vstávaly vlasy hrůzou na hlavě, protože se text učila pouze foneticky, mě, španělsky nerozumícího naopak velmi potěšila. Díky její sytosti, hloubce a barvě hlasu dostala rázem tato jihoamerická hudba zcela jiný rozměr, a přirozeně tak nepůsobila jako kopie Glorie Estefan. K tomu všemu dodala ještě ladný pohyb a přiměřené vzezření, takže její výkon se mi velmi líbil. I to drobné rytmické foux pas na začátku jsem jí odpustil. Zjevně jí to ale neodpustili diváci či je spíše nenadchla natolik, aby jí posílali hlasy, a objevila se v Kdo s koho.

Podobná slova chvály nemohu použít u Davida Gránského, který se snad jako jediný minul tématem. Ano, "Samba v kapkách deště" od Burmy Jones má už v názvu latinsko-americký tanec, ale přeci jen je to taková česká samba, jež nemá s tou brazilskou téměř nic společného. Navíc ani David Gránský není Bohouš Josef, a tak i ta písnička vyzněla velmi zvláštně. Ve snaze si ji trošku ohnout ke svému naturelu, působila až příliš zpěvně a to téhle písničce vůbec neslušelo. Vůbec její výběr byl pro Davida osudný. Mladé holky tím nezaujal a starší ročníky už teprve ne. Nikoho asi nepřekvapila jeho účast v závěrečném vyřazování.

Ondřej Ruml naopak nepřestává překvapovat a je stále lepší a lepší. Velkou odvahou byl už výběr písně, respektive interpreta. Bobby McFerrin je opravdu jedním z nejlepších zpěváků na světě a uchopit jeho "Don't Worry, Be Happy" chce i dávku umu. Ovšem provedení bylo ještě odvážnější, než bych kdy v téhle soutěži čekal. Asi chodím na špatné koncerty, ale samplování sama sebe jsem viděl pouze jednou na koncertě výborného trumpetisty Erika Truffaze a nyní opět v podání Ondřeje Rumla. Za tento výkon, jenž se nedá popsat jinými slovy než obdivuhodný, neskutečný a impozantní, by se nemusel stydět ani jakýkoli profesionál. Ondřej Ruml nejenže předvedl nejlepší výkon, jaký jsme mohli vidět nejen v X Factoru, ale i v ostatních podobných soutěžích, on naprosto přesáhl soutěž jakou takovou.

Jindy výborná Kamila Nývltová ve světle toho předcházejícího výkonu zapadla. Ne že by byla vysloveně špatná, ale možná s "I'm Goin' Bananas" trochu přecenila své schopnosti. S naprostým přehledem udýchat, utancovat a především uzpívat takovou písničku, jakou si vybrala, snad ani nešlo. O úplném propadáku bych ale taky psal nerad. Mělo to šmrnc, energii, rytmus i krásu pro oko.

Po minulém vyřazování tentokrát výrazně zabojovali i All X. Sice se trošku nemohli domluvit, kam budou své počínání směřovat, jestli do Nigérie, odkud údajně čerpali, nebo z Karibiku, odkud nás zdravili, či z Austrálie, odkud pochází didgeridoo - nástroj, který si přinesli a na který i k mému překvapení zahráli. Kdyby tentokrát omezili beat box a nechali působit jenom onu africko-australskou inspiraci, byla by jejich směska excelentní, takhle byla jen skvělá. Nechyběl tomu ani výborný nápad, ani výborné provedení včetně závěrečného tance. Od ohnivé noci byl tento večer jejich nejlepším.

Jak jsem již psal, horší výkony střídaly ty opravdu povedené a jelikož se tento týden All X vyznamenali, Jiří Zonyga, nejspíš aby nenarušil posloupnost, patřil opět k těm horším, ne-li nejhorším. Stejně jako All X v minulém kole udělal chybu, že si vybral Santanovu "Smooth", kde mu chyběl právě Santana. Navíc v příšerném oblečení, s brýlemi a se zvláštním pohybem po jevišti vypadal spíš jako Pučmeloud. Vůbec nepůsobil přirozeně. Jak říká Jim Hacker v "Jistě, pane premiére": "Tohle se zkrátka nepovedlo."

Na konec ještě všichni zbývající soutěžící zazpívali slavnou "The Lion Sleeps Tonight" a bylo to určitě lepší než pokusy ze SuperStar s původními písničkami. Myslím, že tenhle týden je o vítězi kola jasno zcela a zřetelně. Těžko někdo mohl trumfnout Ondřeje Rumla a pokud by se mělo hodnotit pouze kvalitativními měřítky, pak by byl i jasným vítězem X Factoru. Velmi dobrý dojem zanechali i All X a Martina Pártlová. Kdo se mi naopak vůbec nelíbil, byl tento týden Jiří Zonyga s Davidem Gránským.

U druhého jmenovaného jsem se shodl s diváky, u Martiny Pártlové nikoli. Ve svých druhých vystoupeních trošku ubrali oba, ovšem ve chvíli, kdy spustil David Gránský falešně a především rezignovaně, bylo jasné, že i on už tuší, že bude tím vypadnuvším on. Bylo mu totiž jasné, že o jeho osudu bude rozhodovat jeho věčný kritik Petr Janda. Překvapení se nekonalo, a tak Ondřeji Soukupovi zbývá v soutěži už jen jediné želízko v podobě Kamily Nývltové. Ta i zbývající soutěžící se budou muset příště pořádně vytáhnout ve velmi přitažlivém tématu česko-slovenské noci.

X Factor - Top 7, 27.4.2008

Fotogalerie: