Přiznám se, že nevím, proč právě popcorn vybrali dramaturgové X Factoru k označení noci filmových melodií. Vždyť právě tahle pochutina normální lidi v kině ruší a nepřispívá zrovna ke klidu sledovaného filmu. Navíc se mezi skladby nedopatřením zatoulalo i několik muzikálových melodií a už živě vidím, jak si na muzikálové představení nesete popcorn. O roli předskokana se tentokrát postarala Iva Frühlingová, respektive totální playback jejího hitu "La Muerte" z filmu "Román pro ženy". A zpívat na playback v pěvecké soutěži je... Snad netřeba komentovat.

Hned v úvodu musím předeslat, že na Nově musel někdo něco pěkně dokopat, protože vystoupení vokálních skupin byla, snad s výjimkou Divokých koček, doslova katastrofální a falešné. Jako každý týden jsem byl na generálce a tam byly jejich výkony o mnoho lepší. Těžko říct, kde se stala chyba, ale za tohle by si to měl někdo pěkně odskákat. Kdo sledoval rekapitulaci, která se točí právě na generálce, mohl si toho všimnout.

Noc filmových hitů odstartovala Martina Pártlová filmem "Shall We Dance", respektive písničkou "Sway". A na rovinu tvrdím - měla se na Ondřeje Soukupa vyprdnout a dál zpívat tak, jak jí to nejvíc vyhovuje. Zadečkem ať si natřásá třeba Kamila Nývltová. Písnička v rytmu cha-cha působila víc jako boj ve StarDance a ne v X Factoru a její výraz a především zpěv poněkud zanikal ve snaze tančit.

Pavlína Ďuriačová sáhla po "Jednoho dne se vrátíš", jejíž melodie pochází z filmu "Tenkrát na západě". Obávám se ovšem, že většina lidí si ji bude více spojovat s Věrou Špinarovou, která ji u nás nazpívala, a při vší úctě na tu ani zdravá Pavlína nemá. Vzhledem k jejímu nachlazení se u ní poprvé objevily intonační nepřesnosti, ale i tak podala velmi heroický výkon, za který se nemusí stydět. Navíc díky tomu, že šetřila hlas, ukázala svoji další - jinou výrazovou polohu.

Pánové z All X se zřejmě opět nemohli dohodnout a spojili dva filmy - "Mission Impossible" a "Rockyho", ze kterého zazpívali "Eye Of The Tiger". A tady přichází ten problém - zazpívali. Dokud to byl jen beatbox, bylo to zajímavé a zábavné, teď se ukázaly jejich slabiny; pánům to bohužel společně moc neladí. To platilo i na generálce, ovšem že by to bylo tak příšerně falešné jako v přímém přenosu, tak to zase ne. Naostro to vypadalo, jakože se vůbec neslyší, zkrátka děs a hrůza.

Co se nepovedlo All X, to jsem si vynahradil u Ondřeje Rumla. S klidem prohlásím, že i když nevyhraje X Factor, bude pro jakékoliv vydavatelství výhrou, tedy tou uměleckou a klidně může jednou sbírat Anděly jako Dan Bárta. Tento večer sáhl po "Everlasting Love", kterou nazpíval kdekdo od Sandry až po Worlds Apart, ovšem on zvolil verzi Jamieho Culluma, tedy dost progresivní, jazzovou. Výkon to byl opět fantastický a to hlavně díky tomu, že se nebál použít náročnější hlasové variace.

Kamila Nývltová bojuje stále všemi možnými zbraněmi. Dneska ovšem vedle těch ženských dominovaly ty pěvecké a to i díky opravdu náročné písničce "Amerika" z muzikálu "West Side Story". Ta byla opravdovou výzvou, kterou Kamila chytla za pačesy a vymetla s ní celé pódium. Nebála se do toho vložit energii, na jakou jsme zvyklí třeba u Jiřího Zonygy, a zvládla obě její polohy, tedy tu milou i tu dravou.

Co se týče Za 5 dvanáct, tento text jsem měl připravený po generálce a nerad bych vás o něj ochudil: Jestli mě někdo tenhle večer opravdu překvapil, ba dokonce nadchnul, pak to byli Za 5 dvanáct. V prvních dvou večerech nikterak neexcelovali, vždycky tomu něco chybělo a něco přebývalo, ovšem u "I'll Be There For You" od The Rembrandts ze seriálu "Přátelé" to bylo všechno výborně vyvážené. Zazpívali ji s lehkostí, výborně jim to k sobě ladilo, rozverná choreografie byla akorát a řekl bych, že k nim sedla i stylově. Pro mě jeden z nejlepších výkonů večera. Večer při přenosu to ovšem bylo úplně naruby. I Za 5 dvanáct zpívali prostě falešně, jako by vokálním skupinám nešly odposlechy. Naštěstí se technické problémy neprojevily v jejich nominaci do Kdo s koho.

Jiří Zonyga minule překvapil všechny lidovkou. Ta měla zřejmě velký úspěch, protože i tentokrát zvolil mírnější písničku, konkrétně "Sluneční hrob" od Blue Effectu z filmu "Pelíšky". A lépe asi vybrat nemohl, protože tím, čím zabodoval v minulém kole "mimosoutěžně", zabodoval tentokrát naplno i v soutěži. Dokázal, že umí zpívat "normálně" a že to zní ještě líp, než s chraplákem. Přitom se z toho nevytratil feeling jemu vlastní.

Po čokoládové noci se David Gránský mohl na čas zařadit mezi favority, avšak po filmových písničkách se opět trošku propadl. A nebyla to přímo jeho vina, spíše vina výběru. "Hallelujah" ze "Shreka" mi přišla příliš nevýrazná. Davidovi Gránskému těžko může někdo upřít velký potenciál - ta barva jeho hlasu, dikce a prožitek zpěvu jsou jednoduše neopakovatelné, ovšem objevují se jen někdy. Jeho zalykání na začátku mě donutilo chvíli si pohrát s myšlenkou, jestli nechce zpívat country.

Do světa animáků se s "Příběhem žraloka" a písničkou "Got To Be Real" vypravili Divoký kočky a Dante. Opět se tak dotkli Willa Smitha a tentokrát i Mary J. Blige. Petr Janda zvolil rozložení jejich hlasů tak, aby více vynikly holky a Danteho přiměl dokonce i zpívat, což rozhodně nebylo špatné. Divoký kočky se sice trošku překřikovaly, ale kdo viděl finále předávání Grammy v roce 1997, kde se sešly takové ZPĚVAČKY jako Whitney Houston, Mary J. Blige, Chaka Khan, Brandy, CeCe Winans a Aretha Franklin (video zde), musí uznat, že i to je velké umění a na naše české poměry to byl výkon. Divoký kočky poznamenaly technické problémy (jinak si to nedovedu vysvětlit) zřejmě nejméně, i tak se ale objevily ve vyřazování.

Anička Ungrová konečně dostala nějakou "obyčejnou" písničku, i když "Breaking Free" z muzikálu "High School Musical", a řekl bych, že jí to ohromně pomohlo. Teda alespoň u mě, ne u diváků. Nešlo ovšem tak o zpěv samotný, ale o to, jak při něm působila. Při zpěvu vypadala tak šťastně jako nikdy před tím a dokázala to přenést i na diváky, což je úžasný dar. Jakási zvláštní pozitivní energie z ní prýštila na všechny strany. Sice musím souhlasit s Gábinou Osvaldovou a Petrem Jandou, že tam byly intonační výchylky (a opět jich na generálce bylo výrazně méně), ale i tak se mi to líbilo.

Sestavit tentokrát osobní žebříček je pro mě takřka nemožné. Budu-li to posuzovat pouze podle generálky, pak jednoznačně nejlepší výkon podal Ondřej Ruml, za ním Jiří Zonyga, Kamila Nývltová a světe div se Divoký kočky s Dantem, zatímco na chvostu žebříčku by zůstali osamocení All X. Jiného kandidáta na vyřazení jsem neměl. Po přímém přenosu se vše obrátilo naruby. Vokální skupiny byly na odstřel prakticky všechny a přibyla k nim ještě Anička Ungrová.

V Kdo s koho nakonec tedy společně s Divokýma kočkama a Dantem skončila Anna Ungrová. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale trio v druhé šanci předvedlo svůj životní výkon, a i když se i Anička velmi snažila, tak dobře jako Divoký kočky opravdu nezazpívala. Proto jsem nepochopil Gábinu Osvaldovou, která ve finále vyřadila právě Divoký kočky s Dantem. Chápu, že tam trojice stála už podruhé, ale i tak si zasloužila jít dál.

Příští týden nás čeká Karlova noc - tedy večer plný písní Karla Gotta a Karla Svobody. Škoda, že nepřihodili ještě Karla Zicha a Karla Hašlera, bylo by to o něco zajímavější. Snad se následující neděli nebudou už opakovat technické přehmaty a snad se někdy dozvíme, jak to doopravdy bylo.

X Factor - Top 10, 6.4.2008

Fotogalerie: