Air měli být ozdobou a hlavním tahounem letošního ročníku festivalu Pohoda. I když oba pánové na místo dorazili, jejich technika zůstala kdesi v nabouraném kamiónu uprostřed pole. Již v okamžiku, kdy bylo jasné, že na Pohodě nezahrají, začali pořadatelé s managementem vyjednávat nový termín samostatného koncertu, který se nakonec opravdu uskutečnil.

Je to až k nevíře, kolik hvězd se rozhodlo v listopadu koncertovat v Bratislavě. Celé to odstartoval 50 Cent, následně přijel Andy Fletcher. Den po Air, kteří v Bratislavě zahráli v neděli, tu svoji show předvedli i The Chemical Brothers, celé to završila v tomto týdnu Rihanna, která si navíc Bratislavu vybrala jako místo svého jediného koncertu v bývalém východním bloku. O to víc jsem se při takovéto koncertní nadílce divil, že bratislavské PKO na koncertě Air praskalo ve švech. Prvotní informace o velkém zájmu o lupeny v předprodeji lze brát vždy s troškou nadsázky, ale mít v případě Air vyprodaný tak velký sál, jaký je v PKO, je i na Bratislavu obdivuhodné.

Celý večer začal promítáním dokumentu o letošním ročníku festivalu Pohoda, který jsem po dlouhé cestě z Česka dobrovolně vyplnil večeří. Samotní Air nastoupili s přesností švýcarských hodinek, tedy úderem jednadvacáté hodiny. V bílých košilích a za doprovodu tří dalších muzikantů započali svoji stominutovou show, která rozhodně nebyla postavena na přemrštěných vizuálních efektech, ale na klidných, někdy až depresivních tónech, i když většinu písní jsem se pohyboval někde na hranici melancholie, smutku a jakési podivné hudební euforie.

Když tak písně plynuly jedna za druhou, uvědomoval jsem si, že velká část hitů Air je postaveno vždy pouze na pár sobě se podobajících tónech, a tak se i stalo, že některé skladby na koncertě vyzněly téměř nudně. Z nudy mě probrala agresivně podaná "Mer Du Japon", při které se naplno dostal ke slovu i výtečný bubeník a která dav několika tisíců fanoušků pořádné rozdováděla. Air si svůj koncert též užívali, svoji oddanost publiku dali několikrát najevo i poděkováním ve slovenštině a dlouhými úklonami. Při "Cherry Blossom Girl" a hlavně "Venus" mi tak nějak teprve docházelo, že Air už těch hitů mají taky pěknou kopu a je tedy nasnadě dalším nosičem dosavadní hudební putování zrekapitulovat. Tím bych rád vyzvedl i další pozitivní aspekt, a to že na koncertě, který se vázal především k aktuální desce "Pocket Symphony", tato placka rozhodně nestála v popředí celé show. Došlo asi na pět písní, v čele s již zmiňovanou "Mer Du Japon" a prvním singlem "Once Upon A Time".

Velkým vyvrcholením, které nepřekonal ani druhý přídavek, byla poslední píseň přídavku prvního. Air se v ní vrátili k největšímu hitu z desky "Moon Safari" a nabídli téměř desetiminutovou verzi jejich prvního velkého úspěchu "Sexy Boy", jenž v živém podání zněl syrově, leč mnohem líp než na desce. Následné kytarové sólo, které bylo dlouhé tak akorát, aby jej ustály i ušní bubínky, naplánovaný setlist bratislavského koncertu Air završilo.

Jak se následně ukázalo, mají Air na Slovensku nečekaně silnou základnu fanoušků, a tak se dav po dlouhém pískotu a tleskání dočkal i druhého přídavku. Celá show pak skončila krátce před jedenáctou hodinou, a pokud pominu velký boj u šaten, kde se každý domáhal svého teplého ošacení, šlo o perfektně strávený večer. Já se následně vydal na dlouho cestu zpět do Jižních Čech, leč velmi spokojený, neb jsem ještě cítil čerstvý 'air' v zádech.

Air, PKO, Bratislava, 25.11.2007