Je to deset let, co Biggie Smalls aka Notorious B.I.G. utržil několik střelných ran ve svém autě a nepřežil. Pohřební průvod v ulicích New Yorku byl poměrně bouřlivý. Není se čemu divit, když ani po těchto deseti letech nevíme, kdo byl vrahem. Jak to bývá, spekulací a konspiračních teorií není málo.

Film Petera Spirera "Bigger Than Life" do tohoto komerčně využitelného ohníčku s chutí přilévá: uvidíme dosud nepublikovaný záběr zabíraný periferně k místu vraždy velikána, slyšíme i výstřely. Na závěr silná proklamace: "Producent tohoto filmu vypisuje odměnu za další informace vedoucí k dopadení pachatele." Patetická tečka za patetickým filmem - ufff.

Režisér svou práci rozhodně neodbyl, nechybí spousta interview s blízkými známými, umístěním těchto rozhovorů do autentických interiérů/exteriérů je navíc dosažen jakýsi dynamický efekt. Ten přesto "Bigger Than Life" nijak nezachraňuje od tonutí v unylosti. Film osciluje na hranici biografického dokumentu a nepřetržitého sledu sentimentálních výpovědí, kdy jedna každá se snaží předehnat v srdceryvnosti ty předchozí. Skutečně exceluje Method Man a jeho (o Biggiem): "He was black, ugly and fat motherfucka." Na tuto větu samozřejmě naváže bezprecedentní chvála a popis Notoriousovy téměř božské osobnostní aureoly. Těch vylévačů srdíček je v "Bigger Than Life" snad až nezdravý zástup. Jedni se rozplývají nad jeho osobností, druzí zas nad tím, jak rapuje, jako kdyby mluvil. Tato masa zpovídaných táhne dokument nesnesitelně ke dnu; k tomu je nutné připočíst také nestravitelnou černošskou angličtinu některých dotázaných.

Některé rozhovory však podávají solidní ilustraci dobového pojetí hip hopu. DJ 50 Grand mluví o chlastání na ulici a následujícím nahrávání ve sklepě velmi poutavě. Podává tak lehký náznak muzikologické studie: prapočátky (prostě dva přehrávače a majk, žádný studio) sklepního hip hopu, značně jednoduchý hudební podklad pro Notoriousovo flow, se prolínaly celou jeho tvorbou. V tomto ohledu si lze složit jednotlivé dílky hudební mozaiky dohromady.

"Bigger Than Life" mapuje život Notoriouse B.I.G. od první chvíle do té úplně poslední. Zajímavým se stává, když B.I.G. sám v televizním rozhovoru obhajuje svou dealerskou praxi. Dělá to bez vytáček a "na férovku". "Moje dcera musela jíst, moje žena musela jíst. Musel jsem to dělat." Biggieho charisma v této části dokumentu vstupuje poměrně silně, člověk docela upustí od planého moralizování. Dalším působivým partem je jeho seznámení s Seanem Combsem.

Jinak je však dokument stigmatizován hned několika faktory: příliš mnoho zpovídaných, z nichž ne všichni v dokumentu vůbec měli být, přílišná patetická jednostrannost, kromě náznaku dvojího pohledu na Biggieho Smallse v kapitole o dealování je film silnou idealizací. Bonus je jediný: dosud nepublikovaný film z Bedford-Stuyvesant, datace 1991, kde vidíme autentickou pouliční party v newyorském ghettu. Už tehdá to Christopher Wallace docela rozjížděl. A druhým jakože "bonusem" je fotogalerie. Pěkné fotky bez přidané hodnoty. Štve absence českých titulků. Resumé: poměrně dobře odvedená práce, co se týče biografického popisu, přesto se však dalo redukovat a krátit. A to bohatě.