Album přetéká pozitivní energií, lehkostí, skvělou muzikálností. Neotřelé nápady jako by producentům skákaly rovnou do náruče, album potvrzuje, kterak je důležité zvolit si schopné lidi, kteří vám pomohou, trochu vás popostrčí. Sean Kingston kombinuje různé žánry, jako jsou reggae, hip hop, r'n'b a pop, což se aspoň mně jeví jako dobrá volba. Sedmnáctiletý Jamajčan si většinu textů skládá sám, je takovým novodobým písničkářem, jenž má zatím samé dobré nápady a začíná se mu slibně rozjíždět kariéra.

Deska voní svěžestí, nabytostí, podmanivou hudbou. Voní po úspěchu. Jako závan spálené gumy zde působí trocha samolibosti: je přehnané zpívat v každé druhé písničce "Sean", "Kingston" nebo "Kingsty, Kingsty" či "Seanie, Seanie". Nicméně tenhle drobný nedostatek, ta trocha čmoudu nemůže zkazit krásnou vůni a radost z dobře odvedené práce. Tok jeho flow je bez skvrny nesrozumitelnosti, mluvit umí, zpívat umí. Beaty mají také ten správný náboj.

Úvodní singl "Beautiful Girls" se vyšplhal na vrcholy singlových hitparád v USA, Kanadě i Británii, má za sebou i vítězství v kategorii nejlepší r'n'b skladba v anketě Teen Choice Awards a v britských MOBO Awards. A Kingston sám je nominován na nejlepšího reggae umělce.

Pro mě je ovšem nejlepší písničkou "There's Nothing" s Paulou DeAndou: hit, který už se začíná objevovat v rádiích. Pomalejší song s nádechem zasněnosti a pozitivní myšlenky, jemná hudba, skvěle padnoucí hlasy, flow bez chyby, padající třpytky v pozadí, to všechno vytváří osobité kouzlo písně.

Ale takhle nabitá je vlastně celá deska. Jsou tu jedna dvě výjimky, které občas přepnu, ale celkově je to zabalené do blyštivého papíru s velkou mašlí. Jenže to není jeden z těch darů, které otevřete a radši byste je zase zavřeli. Ne ne, obsah téhle desky určitě příjemně překvapí, pobaví a odreaguje.