Houpačky, kolotoče, trocha ulepené cukrové vaty a z ampliónů se valí nezaměnitelné, chytlavé boogie. To se mi vybaví při poslechu nového alba veteránů Status Quo, kteří mu dali odvážné (možná sebeironicky, což by bylo skoro na místě) jméno Hledání čtvrtého akordu. Přestože obal evokuje dobrodružství Indiana Jonese, deska žádné nebezpečné pátrání nenabízí; marná snaha, skupina se drží svého osvědčeného tříakordového rytmu. Zůstávají věrni svému názvu, jsou snadno rozpoznatelní od počátečních zabrnkání. Ostatně jsou to právě stálost a neměnnost, které lze považovat za hlavní devizy letité britské kapely.

Vraťme se na chvilku ještě k pouťovému prostředí. Čerstvá nahrávka je jako jízda na horské dráze, rozjede se a už nezastaví, jen občas zpomalí, aby mohla opět nabrat rychlost. Status Quo natočili novou desku s vervou a optimismem, čiší z ní láska k tvorbě i sympatický fakt, že si hraní stále užívají. Za poměrně mladistvým a energickým zvukem stojí bezesporu producentský dohled navrátivšího se Pipa Williamse. Status Quo nic zbytečně nelámou přes koleno, nezatěžkávají nás zbytečnostmi, hrdě vystavují na odiv svůj stereotypní a kolovrátkový rock'n'roll, jenž se po půlhodině stává těžkým oříškem pro posluchačovy smysly. Nicméně příjemná oddechovka se občas taky hodí.

Hned úvodní vypalovačka "Beginning Of The End" vás zaručeně vtáhne do děje a zkusí vás přesvědčit, že Status Quo mají světu stále co říct. Jakkoli totiž strádají na poli kreativity a invence, co se celkového hudebního dojmu týče, jsou profesionálové. Vystačí si s nenáročným schématem (rozuměj občas přitlačit na pilu, jindy zase zjemnit tempo, hlavně však nevybočit z předem nalajnovaného rytmu), přesto si dokáží nenásilně získat posluchačův zájem. Určitě se přistihnete, jak si nevědomky a zvesela podupáváte do rytmu s odrhovačkami "I Don't Wanna Hurt You Anymore" nebo "My Little Heartbreaker". Odlehčené sentimentální cajdáčky jako "Pennsylvania Blues Night" či "Electric Arena" nebo mírně přeslazená balada "Tongue Tied" pak mají ambici aspoň mile pohladit.

Slova jako experiment či progresivnost nikdy nepatřila do hudebního slovníku Status Quo, vlastně by se tam ani neměla hledat. Odhoďte proto svoji náročnost a užijte si je. Nová deska totiž skýtá navzdory invenčním nedostatkům docela příjemný poslech.