Mosty spojující lidskou minulost a zítřky

Písničky s duší, soukromé revize života a časté návraty do vlastních vzpomínek - to je jen krátký výčet základních prvků tvorby Richarda Hawleyho. Jeho páté album "Lady's Bridge" je citlivé, pohladí a navodí melancholii, ale i radost ze svitu slunce. Snadno s ním zapomenete na každodenní rutinu.

8/10

Richard Hawley - Lady's Bridge

Vydáno: 20.08.2007
Celkový čas: 48:31

Skladby: Valentine, Roll River Roll, Serious, Tonight The Streets Are Ours, Lady Solitude, Dark Road, The Sea Calls, Lady's Bridge, I'm Looking For Someone To Find Me, Our Darkness, The Sun Refused To Shine

Vydavatel: Parlophone

Ohodnoť toto album

Od desky "Coles Corner" utekly už dva roky - tehdy nadšená kritika Richarda Hawleyho chválila, jak jen mohla. Hawley byl kdysi jednak koncertní součástí kapely Pulp (jel s nimi turné k desce "This Is Hardcore"), jednak ještě dávněji fungoval ve skupině Longpigs. "Lady's Bridge" je pátým počinem tohoto rodáka ze Sheffieldu, jenž novinku pojmenoval podle mostu, po kterém chodil do svého oblíbeného obchodu s deskami. Vězte, že všech jedenáct písniček promlouvá jeho životními zkušenostmi a vzpomínkami; jakmile se důkladně zaposloucháte, ocitnete se v jiném světě a budete s Richardem soucítit v každém momentu.

Singl "Tonight The Streets Are Ours" vás povzbudí a brzy si jeje začnete prozpěvovat, neméně těsnými melodickými chapadly si vás obmotá rockabilly "Serious". Nicméně autorovou dominantou jsou táhlé a melancholicky zabarvené kompozice, v nichž vás zasáhne jeho hluboký hlas. Do této atmosféry vstupují důmyslně mohutné symfonické aranže, zároveň tu ale nic nebrnká přemrštěným popovým patosem. Hawley není ulízaný srdcerváč od vedle, naopak je to větrem života vycepovaný chlapík, jehož tvorba má ke kalkulu daleko.

Chvílemi vás bude možná mást coby novodobý Roy Orbison či Elvis Presley a v "Dark Road" se dokonce blýskne číslem blízkým tvorbě Johnnyho Cashe. "Lady's Bridge" má ovšem svou tvář, která staví na poutavých textech, v nichž se objevuje potemnělá lyrika sahající k poetice Lee Hazlewooda. Richard Hawley ale není tím, kdo by jen kopíroval: drží si svůj standard, výraz a v neposlední řadě vlastní rukopis. Vnitřní pocity se o sebe vzájemně tříští, snové tendence sráží melancholie, citlivé pohlazení od srdce zase podpoří naději.

Richard Hawley dokázal na "Lady's Bridge" spojit nespočet atmosfér, které jsou poutavé a zanechají jasné a vyrovnané dojmy. Žádný propad do deprese se tu nekoná, naopak taková "I'm Looking For Someone To Find Me" vás donutí se více koukat kolem sebe a v tom zmatku hledat spřízněné duše.

• polemika (jirka, 10.10.2007 02:04) Reagovat

  richard hawley (www.myspace.com/richardhewley) vydal nove album a ja pri opakovanem poslechu nevedel, jestli se smat nebo plakata, protoze jestli tohle nekdo skutecne mysli vazne, tak mu nepomuzou ani koncertni Pulp v CV. a zajimalo by me, jak by byl hodnocen, nemit prave tenhle experience v zadech. od nominace na mercury music prize neutelky dva roky, ale cele stoleti. ted je tu smesice paskvilneho kyce a bezradneho plagiatorstvi. deska ma vlastni tvar? ne, je jako spatne umichany salat z byst tvari hvezd minulosti. ale mozna jsem jeste prilis mlady a za cas se mi zacne libit i karel gott. do jeho spolecnosti totiz presne radim soucasnou tvorbu richarda h.. dobra hudba k takovemu tomu "vecernimu koktejlovemu zvykani". hudba do pozadi. hudba, co neurazi, trochu "posh" a trochu "spicy", hlavne se nezamazat od krevetove pusinky. tady v anglii se mu prezdiva scheffieldsky johnny cash. prihodne? jenze od pecky "at folsom prison" je to k "lady's bridge" pres ocean a skoro 40 let. a johnny cash mel, co prodavat. za cashem staly a vzdycky budou stat skutecne experience. "at folsom prison" je vypoved. "lady's bridge" cedecko, ktere zmixujete na strycovo 20. vyroci svatby. klise se tluce o klise. a tak nejvetsim prinosem richarda hawleye i nadale zustava pisen "just like the rain". pochopitelne vsak ne v puvodni verzi z alba "coles corner" . za zminku stoji jenom ta, kterou predelaly mlade kytary z the maccabees (www.myspace.com/themacabees). alespon jednou si clovek nemusi pripadat jako na nepovedenem dojezdu uprostred karaoke baru.
  
  

9/10

Recenze: Tom Smith chce na "There Is Nothing In The Dark That Isn't There In The Light" slyšet, jak s ním rozmlouváte Tom Smith je jako nezaměnitelný hlas formace přes dvě dekády napevno spojen s Editors. Až nyní zjevně přišel ten správný čas na jeho sólový debut "There Is Nothing In The Dark That Isn't There In The Light". Název o něm prozrazuje... čtěte zde

Vydáno: 05.01.2026 00:00 v sekci Recenze

7/10

Recenze: Tři sestry povznesli svůj hospodský um na "Pub Art" Po čtyřiceti letech fungování může málokdo zcela bez výčitek pojmenovat své album "Pub Art". Jenže skupina Tři sestry se svou nezaměnitelnou poetikou piva, cigár a lascivního humoru skutečně povznesla hospodský punk na umění.... čtěte zde

Vydáno: 04.01.2026 08:00 v sekci Recenze

PJ Harvey pracuje na nové desce a doporučuje playlist písní, které ji loni nejvíc bavily PJ Harvey v krátkém silvestrovském pozdravu pro své fanoušky zavzpomínala na dvouletou šňůru k albu "I Inside The Old Year Dying" (o pražském koncertu jsme psali zde). Zároveň oznámila, že od března, kdy turné skončilo, píše... čtěte zde

Vydáno: 03.01.2026 08:00 v sekci Novinky

9/10

Hudba v tisku: Když písňové texty mluví i bez hudby: "Nahlas 2" jako ryzí poezie Osamělých písničkářů Druhý díl antologie Osamělých písničkářů přináší další čtyři tematicky laděné celky s poezií, kterou můžete znát z tuzemských klubů nebo hudebních nosičů. Vzniká tak vzácný soubor současných osobitých písňových... čtěte zde

Vydáno: 02.01.2026 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku

8/10

Recenze: První albové nadechnutí Petera Lipy "Neúprosné ráno" patří i po letech k zásadním počinům. Reedice mu sluší Peter Lipa dnes platí za výraznou tvář slovenské hudební scény. Zpěvák, přirozeně rozkročený mezi světy blues a jazzu, se svého profilového debutu paradoxně dočkal až po čtyřicítce. Deska vydaná v roce 1984 nesla název... čtěte zde

Vydáno: 01.01.2026 10:19 v sekci Recenze