Mosty spojující lidskou minulost a zítřky

Písničky s duší, soukromé revize života a časté návraty do vlastních vzpomínek - to je jen krátký výčet základních prvků tvorby Richarda Hawleyho. Jeho páté album "Lady's Bridge" je citlivé, pohladí a navodí melancholii, ale i radost ze svitu slunce. Snadno s ním zapomenete na každodenní rutinu.

8/10

Richard Hawley - Lady's Bridge

Vydáno: 20.08.2007
Celkový čas: 48:31

Skladby: Valentine, Roll River Roll, Serious, Tonight The Streets Are Ours, Lady Solitude, Dark Road, The Sea Calls, Lady's Bridge, I'm Looking For Someone To Find Me, Our Darkness, The Sun Refused To Shine

Vydavatel: Parlophone

Ohodnoť toto album

Od desky "Coles Corner" utekly už dva roky - tehdy nadšená kritika Richarda Hawleyho chválila, jak jen mohla. Hawley byl kdysi jednak koncertní součástí kapely Pulp (jel s nimi turné k desce "This Is Hardcore"), jednak ještě dávněji fungoval ve skupině Longpigs. "Lady's Bridge" je pátým počinem tohoto rodáka ze Sheffieldu, jenž novinku pojmenoval podle mostu, po kterém chodil do svého oblíbeného obchodu s deskami. Vězte, že všech jedenáct písniček promlouvá jeho životními zkušenostmi a vzpomínkami; jakmile se důkladně zaposloucháte, ocitnete se v jiném světě a budete s Richardem soucítit v každém momentu.

Singl "Tonight The Streets Are Ours" vás povzbudí a brzy si jeje začnete prozpěvovat, neméně těsnými melodickými chapadly si vás obmotá rockabilly "Serious". Nicméně autorovou dominantou jsou táhlé a melancholicky zabarvené kompozice, v nichž vás zasáhne jeho hluboký hlas. Do této atmosféry vstupují důmyslně mohutné symfonické aranže, zároveň tu ale nic nebrnká přemrštěným popovým patosem. Hawley není ulízaný srdcerváč od vedle, naopak je to větrem života vycepovaný chlapík, jehož tvorba má ke kalkulu daleko.

Chvílemi vás bude možná mást coby novodobý Roy Orbison či Elvis Presley a v "Dark Road" se dokonce blýskne číslem blízkým tvorbě Johnnyho Cashe. "Lady's Bridge" má ovšem svou tvář, která staví na poutavých textech, v nichž se objevuje potemnělá lyrika sahající k poetice Lee Hazlewooda. Richard Hawley ale není tím, kdo by jen kopíroval: drží si svůj standard, výraz a v neposlední řadě vlastní rukopis. Vnitřní pocity se o sebe vzájemně tříští, snové tendence sráží melancholie, citlivé pohlazení od srdce zase podpoří naději.

Richard Hawley dokázal na "Lady's Bridge" spojit nespočet atmosfér, které jsou poutavé a zanechají jasné a vyrovnané dojmy. Žádný propad do deprese se tu nekoná, naopak taková "I'm Looking For Someone To Find Me" vás donutí se více koukat kolem sebe a v tom zmatku hledat spřízněné duše.

• polemika (jirka, 10.10.2007 02:04) Reagovat

  richard hawley (www.myspace.com/richardhewley) vydal nove album a ja pri opakovanem poslechu nevedel, jestli se smat nebo plakata, protoze jestli tohle nekdo skutecne mysli vazne, tak mu nepomuzou ani koncertni Pulp v CV. a zajimalo by me, jak by byl hodnocen, nemit prave tenhle experience v zadech. od nominace na mercury music prize neutelky dva roky, ale cele stoleti. ted je tu smesice paskvilneho kyce a bezradneho plagiatorstvi. deska ma vlastni tvar? ne, je jako spatne umichany salat z byst tvari hvezd minulosti. ale mozna jsem jeste prilis mlady a za cas se mi zacne libit i karel gott. do jeho spolecnosti totiz presne radim soucasnou tvorbu richarda h.. dobra hudba k takovemu tomu "vecernimu koktejlovemu zvykani". hudba do pozadi. hudba, co neurazi, trochu "posh" a trochu "spicy", hlavne se nezamazat od krevetove pusinky. tady v anglii se mu prezdiva scheffieldsky johnny cash. prihodne? jenze od pecky "at folsom prison" je to k "lady's bridge" pres ocean a skoro 40 let. a johnny cash mel, co prodavat. za cashem staly a vzdycky budou stat skutecne experience. "at folsom prison" je vypoved. "lady's bridge" cedecko, ktere zmixujete na strycovo 20. vyroci svatby. klise se tluce o klise. a tak nejvetsim prinosem richarda hawleye i nadale zustava pisen "just like the rain". pochopitelne vsak ne v puvodni verzi z alba "coles corner" . za zminku stoji jenom ta, kterou predelaly mlade kytary z the maccabees (www.myspace.com/themacabees). alespon jednou si clovek nemusi pripadat jako na nepovedenem dojezdu uprostred karaoke baru.
  
  

Naživo: Stále tu s námi je. Pocta Davidu Stypkovi vyvrcholila závěrečným pondělním koncertem Vzpomínkové koncerty věnované Davidu Stypkovi uzavřely dvě vyprodané pražské zastávky v O2 universu. Jeho písně v orchestrálních aranžích zahrála Moravská filharmonie Olomouc, za mikrofonem se střídali Mirai Navrátil, Kateřina... čtěte zde

Vydáno: 14.01.2026 13:00 v sekci Naživo

8/10

Video: Václav Noid Bárta songem a klipem "Vteřina" apeluje na bezpečnost na silnicích Zlatý slavík Václav Noid Bárta vydal závěrem loňského roku sólovku "S časem se hádám". Jedenáctipoložkový tracklist otevírá "Vteřina", která vyšla aktuálně jako singl s klipem. Některé další zaražené kousky už znáte,... čtěte zde

Vydáno: 14.01.2026 08:16 v sekci Audio / Video | Video

Nové desky 1/2026 - od Alter Bridge přes Blue po The Kid Laroi Hudební novinky v novém roce sice ožívají pomalu, ale něco se přece jen děje. Své desky představili třeba britští Blue, američtí rockeři Alter Bridge, Australan The Kid Laroi, countryový hudebník Zach Bryan, indie rockeři The... čtěte zde

Vydáno: 13.01.2026 14:30 v sekci Novinky | Nové desky

Na koho si letos dát pozor? BBC Sound of 2026 vyhrála Skye Newman Britské Radio 1 vyhlásilo výsledky své oblíbené tipovačky BBC Sound of pro rok 2026. Novou tváří, u které si vsadilo, že ji letos uvidíme - nebo alespoň ostrovní posluchači - úplně všude, se stala Skye Newman. Pro londýnskou... čtěte zde

Vydáno: 13.01.2026 08:00 v sekci Novinky

8/10

Recenze: Takto zní současná Andalusie: Marta Santos na "Aquí no sobra nadie" umíchala radostný koktejl popu, flamenca a tanečních rytmů Čeští posluchači se nejspíš se španělskou zpěvačkou Martou Santos setkali až díky nedávnému hitu "Lo Que Pasó, Pasó" s Alvarem Solerem. Ten na podzim opanoval i naše rádia. Rodačka ze slunečné Sevilly vzápětí přišla i se... čtěte zde

Vydáno: 12.01.2026 00:00 v sekci Recenze