Rehabilitace dívčího punku naživo

Úspěšná písničkářka Tori Amos na koncertech právě propaguje svou novou desku "American Doll Posse". A přijela i do Prahy, kde vystoupila na Vyšehradě v Kongresovém centru. Tori zahrála skladby z novinky, které doplnila množtsvím starších písní. Více v reportáži.

© Robert Macháček / musicserver.cz

Sice celý koncert Tori Amos v pražském Kongresovém centru provázely bouřlivé reakce publika, ale úvah nad výběrem místa se zbavit nešlo. Obrovský, rozlehlý prostor, nasáklý ne zrovna příjemnou a sympatickou historií, atmosféru možná nezabil, ale prostor, do něhož by se vešlo méně lidí, kteří by se více mačkali, dýchali zpěvaččin pot a z blízkosti vnímali její pohyby, by show, co emocionálního zážitku, posunulo ještě dál. Až do nebezpečných psychoticko-romantických rozměrů. Oželeli bychom i stylovou a elegantní světelnou show. Ale co naplat, berme, co je. Nakonec i takhle šlo o tvrdé zásahy do nervové soustavy. Lehce po deváté písničkářka přišla za obrovského řevu do středu pódia pražského kongresového centra, přes sebe hozené zeleně svítící šaty, kterými připomněla hrdinky z hodin antické literatury. Ve vzduchu visely sexuální výzvy a staré erotické idoly, jež v dnešních časopisech nenajdete, ale pokud máte vkus, tak si na ně vzpomenete. Pro přítomné (pseudo)intelektuály s vlasy do očí okamžitá, prudká a silná láska, ve chvíli osobního kontaktu až zlatá rána. Což ale nebylo nic nečekaného, řada z nich (nebo klidně nás) si pro ni na Vyšehrad přišla. Ostatní chtěli spíše poslouchat, v plné míře bylo uspokojeno ale obojí.

© Robert Macháček / musicserver.cz

Už jen způsob, jakým zpěvačka k živému projevu a hře na piáno přistupuje, je naprosto fascinující a pro fanoušky jednoduché, hlasité muziky i omračující. Tori Amos naživo je autentická a opravdová rehabilitace dívčího (nebo ženského) rock'n'rollu - nejde o ten starý dobrý, léty prověřený punk se stylizací do riot grrrl!, plný zaručených výrazů, jako jsou modifikace slova fuck, plivání do publika, demolice aparatury a nějaké to šokování vlastním tělem. Ačkoli vzhledem k hardrockové minulosti by tohle všechno Amos pravděpodobně zvládala také slušně. V současnosti je u ní na pořadu dne obrovské nasazení, punk hraný na piáno, kytary plné řevu zpětných vazeb a ve vokálu jednou zvládnutý křik, po druhé zase tichá výpověď. V Praze to bylo o osobních příbězích, dalo se jen želet, že chyběl ten, který řeší vlastní znásilnění v písni "Me And A Gun".

Každý zpěvaččin pohyb přinášel opravdové emoce plné testosteronu, pochopení i přemýšlení. Hrály se skladby rychlé a hlasité, jež s vámi házely a motaly vám hlavu; u těch byla vypolstrovaná křesla na obtíž nejvíce. Chtělo to pohyb. Naopak u pomalejších skladeb, kdy doprovodný kytarista nechal zpěvačku samotnou, nebylo od věci se opřít a v euforii jen poslouchat; pocit popsatelný jako něco mezi spánkem a pořádně divokým mejdanem, který bude tím posledním. Ačkoliv to s koncertem, Tori Amos a tím, co se v Kongresovém centru dělo, nemá žádnou přímou a logickou souvislost, tak přes polovinu show v uších zněly slova slavné skladby Joy Division "Love Will Tear Us Appart Again". Třeba to bylo tou společnou kongenialitou nebo depresivními stavy, které obě ikony umí vyvolávat s obrovskou spolehlivostí. Na kusy roztrhané romantické ideály.

© Robert Macháček / musicserver.cz

Po technické stránce byl koncert ukázkou naprosté profesionality - už dlouho jsem nikoho naživo neslyšel zpívat tak čistě jako Tori Amos. Kapela se držela v pozadí a odváděla přesně takovou práci, jaká se od ní čekala. Doprovodnou show obstarala světla, co po dobu jednadvaceti písních zářila ve všech možných odstínech. Amos předvedla skladby ze své novinky "American Doll Posse", k níž se aktuální turné váže, ty prokládala starými písněmi, obě části předváděného materiálu vzbuzovaly podobně vřelý ohlas. Snad největšího křiku publika se Tori dočkala u tracku "Velvet Revolution", ve kterém cituje ze slavného projevu exprezidenta Václava Havla.

Začínalo se písní "Cruel", najelo se do vrcholného kytarového nářezu "Teenage Hustling" a po dvou hodinách se končilo trackem "Hey Jupiter". Jak říkala sama zpěvačka, bylo to amazing a prý brzy přijede znovu. Příště to snad bude více osobní.

Tori Amos, Kongresové centrum, Praha, 21.6.2007

Fotogalerie:

© Robert Macháček / musicserver.cz

© Robert Macháček / musicserver.cz

© Robert Macháček / musicserver.cz

• Sakra (Lateralus, 22.06.2007 18:07) Reagovat

  Stve me, ze jsem tam nebyl.. Ach jo..
  
  

• Tori je skvělá (Shiram, 22.06.2007 18:08) Reagovat

  Díky za krásné review - chtěla jsem moc jet na ten koncert, ale nevyšlo mi to! Snad někdy příště. Tori je jedna z nejzajimavejších ženských v dnešní muzice.
  
  

• Tori (Višnu Tatva, 23.06.2007 08:26) Reagovat

  Ach jo, moc mě mrzí, že mi to nevyšlo, snad přijede znovu, je úžasná...nemáte ještě nějaké fotky ?
  
  

• Jiný úhel pohledu (Martin, 23.06.2007 11:00) Reagovat

  Autor recenze patří zřejmě k "toriphiles", tak jedině lze chápat jeho emotivně zabarvenou recenzi koncertu. Nic ve zlém :)
  Předesílám, že jsem se na koncert VELMI těšil. Chtěl jsem jet na Tori už dříve do zahraničí, ale vyšlo to až letos v ČR. Měl jsem výborné místo (4. řada přesně uprostřed), ale něco nefungovalo...
  Nevím, kde se seděl autor recenze, ale vpředu nebyl zvuk zrovna ideální. Nečitelné a předimenzované basy občas dělaly ze zvuku kapely pěknou bramboračku, kytaristu jsem neslyšel prakticky vůbec. Naštěstí klávesy a Tori většinou vyčnívaly...
  Jinak nová deska i její koncept (Tori + 4 její alter ego) se mi moc líbí, ale její pódiová prezentace (v Praze v podobě Pip a Tori) mi přišla taková neslaná nemastná. Nějak tu stylizaci na podiu Tori nevěřím. I samotný koncert vypadal z její strany zpočátku trochu moc studeně, sice to pěkně odsýpalo, ale ke konci (při "přídavcích", které následovaly vždy pouze s minimální prodlevou) to vypadalo jako pouze splněná povinnost...
  Zřejmě příliš velká očekávání na mé straně, která se zákonitě neneaplnila. Navíc když člověk zná Tori z koncertních záznamů, nemůže být příliš ničím překvapen. Stejná gesta, stejná podiová show. Nejsilnější momenty přišly asi v okamžiku, kdy Tori na podiu osaměla pouze s klavírem. Její improvizace(?) na téma sametová revoluce sice potěšila, ale měla přijít na koncertu někdy v 90. letech minulého století. Takhle polovina sálu (včetně spousty cizinců) netušila, která bije. Následující píseň Silent All These Years byla pro mě asi vrcholem večera.
  Jinak pochvalu zaslouží scéna a nasvícení, které bylo střídmě efektní a velmi ladilo s celým koncertem. Tori byla hlasově v pohodě, kapela šlapala, takže víceméně pohodový koncert. A to vlastně není tak málo. Nepatřím k "toriphiles" (to jsou ti fanoušci, kteří po prvních tónech jakékoliv skladby vydávají takové to "UUUUU" a vykřikují věci typu "Tori we love you" nebo "Thank you Tori"), pro ty jsou podobné koncerty vlastně určitým druhem psychoterapie a pro ty musí být setkání se svým idolem fascinujícím zážitkem. Je zajímavé, kolik podobných typů lidí kolem ikony jménem Tori Amos existuje...
  Abych ale můj příspěvek nějak ukončil. Jsem rád, že jsem Tori mohl vidět naživo, pro mě ale zůstává skvělou skladatelkou, instrumentalistkou a zpěvačkou, která toto všechno dokáže zabalit a prodat na svých výtečných albech. Naživo potřebuji, aby zafungovala nějaká "magie" okamžiku, což se včera moc nepovedlo. Na vině může být i výběr místa koncertu. Hluboké sedačky Kongresového centra k jakémukoliv kontaktu s interpretem příliš nevybízejí.
  Prostě ten, kdo viděl její koncertní DVD z roku 2003, nemohl být na včerejším koncertě prakticky ničím příjemně zaskočen či překvapen. Na živém koncertu, byť mého hodně oblíbeného interpreta, chci dostat něco navíc oproti poslechu CD nebo sledování DVD. Zbožně se na ni dívat (sice naživo) mi zkrátka nestačí. Navíc to pro mě není nějaká bohyně bez chyb, ale výborná popová interpretka. Nic víc, nic míň...
  
  

• a (a, 23.06.2007 12:54) Reagovat

  autor je akorát z těch co nosí conversky => je to idiot :) a proto článek zase byl úplně mimo.
  
  

8/10

Recenze: "Four Hands" Ireny a Vojtěcha Havlových je jako zenová zahrada otištěná do tónů Čtyřruční hra na klavír vyžaduje vyšší stupeň muzikantské intuice a telepatie. Samozřejmě, pokud necháme stranou brnkání dětiček, jak roztomilé, na nejnižších stupních základních uměleckých škol. Irena a Vojtěch Havlovi... čtěte zde

Vydáno: 28.05.2024 18:30 v sekci Recenze

Nejvíc nej: Pět nejpovedenějších spoluprací multitalentovaného Yungbluda, hvězdy festivalu Rock for People Má za sebou tři desky, řadu křiklavých videoklipů a provází ho pověst lehce kontroverzního umělce. Jeden z hlasů současné generace se nebojí kombinovat žánry a překvapovat novými výrazy. Řeč je o Dominicu Richardu Harrisonovi... čtěte zde

Vydáno: 28.05.2024 08:00 v sekci Publicistika | Nejvíc nej

8/10

Video: Apocalyptica si do nové verze "One" pozvala Jamese Hetfielda a Roberta Trujila Finská Apocalyptica udělala před téměř třiceti lety velice drzý krok. Trojice hráčů na cello, které zpoza bicích jistil jazzový bubeník, nahrála na svoje klasické nástroje album poskládané ze skladeb Metallicy. Část fanoušků... čtěte zde

Vydáno: 27.05.2024 13:05 v sekci Audio / Video | Video

8/10

Recenze: Cage The Elephant na šesté studiovce "Neon Pill" vyprávějí i o těch nejtemnějších osobních zážitcích Ke stálicím indierockové scény patří Cage The Elephant už od vydání debutového alba z roku 2008, které proslavila písnička "Ain't No Rest for the Wicked". Formace se nyní vrací po pěti letech od úspěšné desky "Social Cues" se svou... čtěte zde

Vydáno: 27.05.2024 00:00 v sekci Recenze

9/10

Recenze: Výběr Karla Kryla "To nejlepší" dostal na vinylu tu nejlepší péči Písničkář Karel Kryl se už dávno stal symbolem. A jako ten si ho interpretuje - a mnohdy překrucuje - kdekdo. Nekorunovaného krále protestsongu bylo letos na jaře všude plno, dožil by se osmdesátky. Při této příležitosti vydal... čtěte zde

Vydáno: 26.05.2024 08:00 v sekci Recenze