Svět si na každý den nachystá nemálo překvapujících novinových zpráv. Tak třeba: Pink pěje nenáviděnému prezidentovi USA, kosmičtí odborníci společně s astronauty řeší problémy s poškozeným pláštěm raketoplánu, vedou se bitky kvůli globalizaci a nejmocnější papaláši to pozorují s ironickým úšklebkem. S vědomím toho všeho pak narazíte na jakýsi projekt Ola Podrida. Na internetu si o něm (je to domácky vyrobené sólo jednoho chlapíka) něco málo najdete, posléze se zaposloucháte do jeho jedenáctipísničkového debutu a rázem na světové strasti zapomenete. Uvědomíte si, jak krásná je příroda okolo vás, jak důležitá je láska, jak moc máte rádi svou drahou polovičku a že byste byli ochotni i položit život za svou rodinu.

Ola Podrida (vlastním jménem David Wingo) začínal s filmovou hudbou, měl tu čest spolupracovat s Philipem Glassem a z jeho rukou vzešel doprovod k filmům "George Washington", "All The Real Girls" a "The Guatemalan Handshake". Pak začal cestovat napříč Státy, aby posléze zakotvil v Brooklynu a dovezl si s sebou partu hudebníků; ti s ním stále vystupují. V jeho doprovodu naleznete staré a dobré kamarády Matthewa Franka, Roberta Pattona a dvojku Johnny Christ a Andrew Kenny (ten hraje i v kapele American Analog Set). Napsané skladby důkladně přehrávali různorodému publiku na koncertech a ty nejlepší našly místo na této desce.

Většina písniček staví na zvuku akustické kytary, žádné to překvapení, folkové otěže Davidovi sedí jako na míru ušité texasky. Své názory nikomu nevnucuje, je to pohodář a zpívá o všedních strastech své generace. Podle názvů se tak dá odvodit, o čem zpívá, případně je tvoří dívčí jména ("Jordanna" a "Cindy"). Rád vypráví o cestách ("Run Off The Road" a "Day At The Beach"), aby ne, když na nich strávil tolik času. Nebojí se ani hrábnout po melancholické klavírní lince v "Pour Me Another", což je vrchol celého počinu. Ve zmíněné písničce "Cindy" nechá vše vygradovat do nezkrotné síly, až ho skoro nepoznáte. Jeho prvotina však funguje jako maximální pohodička, zhudebněný sen o texaském létě kdysi v sedmdesátých letech. Klídek, typický barbecue dýchánek a pivo v plechovce. Co více si v nadcházejícím létě přát?

Ola Podrida nechal ranec s problémy kdesi na silnici z Austinu a na svém prvním albu nabízí to, co dnešní poblázněná Amerika totálně postrádá. Našel totiž tu pravou květinovou idylku, ale zbytečně nevytahuje patos příběhů, které již dávno odvlál čas. Je pln elánu, pěje za svou generaci a svým způsobem hledá lepší a radostnější zítřky.