"Rozhodně nejdu a ty mi slib, že nepůjdeš do první řady," odpověděla moje přítelkyně na otázku, zda nechce jít se mnou na koncert amerických Psyclon Nine. Nestává se mi, že bych chodil na koncerty sám. Vždycky se najde někdo z kamarádů nebo známých, kdo se přidá. Výjimka nastala až tento čtvrtek. Ať jsem oslovil kohokoliv, nikdo neměl o účast zájem. Nutno ovšem podotknout, že produkce téhle obskurní party je opravdu jenom pro otrlé jedince. Jejich koncertní fotky a skutečnost, že se při hledání názvu nechala inspirovat neslavně proslulou chemikálií Cyklon B, jí na přitažlivosti pro běžného posluchače také zrovna nepřidá.

Vchod do strahovské Sedmičky okupovali do černého odění příznivci electro-industriálu již notnou chvíli před tím, než se otevřela vstupní mříž a začalo se do klubu pouštět. Jejich temná image, na černo obarvené vlasy, vysoké kožené boty v kontrastu s horkým květnovým podvečerem působily poněkud úsměvně. Ale co naplat, každý hudební styl si žádá patřičné rekvizity.

Dvojčlenný projekt Conamare Chaos se na domácí scéně pohybuje poměrně krátkou dobu. Jejich hudba je postavená na vrstvených industriálních samplech, tanečním rytmu a zefektovaném vokálu. Těmito prostředky jim nečinilo nejmenší problém v pozvolna se plnícím klubu navodit představu, že třetí světová válka s použitím jaderných zbraní právě začala a opouštět sklepní prostory tedy rozhodně není na místě. Ačkoliv si jejich hudba své fanoušky jistě najde, já v jejich setu postrádal alespoň minimální náznak původnosti. Jinými slovy něco, o čem by se dalo říct, že už tu nebylo nejméně stokrát. Další věc, která dvojici na pódiu chyběla, byla jakákoliv akce, pohyb. Jsem přesvědčen, že například zadní projekce by jejich vystoupení posunuly o mílový krok dál.

Stylové zařazení Psyclon Nine není zrovna jednoduché. Těžiště jejich tvorby je sice pevně zaklesnuté v oblasti electronic body music, ovšem použití živých nástrojů a syrových pod kůži se zařezávajících samplů, dodává hudbě další rozměr. Brutální hlukové stěny, nekompromisní strojový rytmus ještě podpořený živými bicími a naléhavý, uši rvoucí zkreslený vokál, dopadly na publikum jako zeď bortícího se pohanského chrámu. Obraz zkázy byl pak ještě umocněn pekelnou image hudebníků, které vyvolávalo dojem sletu čarodějnic nebo nějaké satanistické seance. S úvodními tóny skladby "Divine Efekt" ze stejnojmenného debutového alba dal se do pohybu i kotel, který by mohla závidět leckterá hardcoreová úderka. Místo pod pódiem se v jediném okamžiku proměnilo ve změť na kůži propocených těl. Celému dění vévodila vyhublá, do půl těla svlečená postava s mikrofonem v ruce a nápisem übermensch vytetovaným na prsou.

Úvahy o tom, do jaké míry electronic body music je, nebo není mrtvý styl, pusťte z hlavy. Nemají žádný smysl. Psyclon Nine nejsou žádní stylotvorní objevitelé. Co se jim ovšem nedá upřít, je zábavný způsob, jakým dokáží mísit a kombinovat hudební styly. Kromě toho předvedli skvělou koncertní show, která se tady jen tak nevidí a proti které je Marilyn Manson jen pouhým kašpárkem z obchodu s plyšovými zvířátky.

Psyclon Nine, Conamare Chaos, Klub 007, Praha, 24.5.2007