Na konci dubna do Prahy přijela americká punk-corová skupina Rise Against. Je pověstná tím, že do svých textů promítá problémy dnešního světa: globálním oteplováním počínaje, válkou v Iráku konče. Zadařilo se a musicserver měl možnost udělat rozhovor s jejím baskytaristou Joem Principem.
© www.riseagainst.com Na stolcích se povalují banány a pomeranče. Vedle v míse se na sebe tlačí rajčata s chlebem a celozrnnou bagetou. Zelinářské zátiší dokreslují siluety ananasu, kokosových ořechů a lahví s minerálkou. Žádné flašky s vodkou ani popelníky plné vajglů, snad jen plechovky s pivem. Takhle zcela ne-rockově vypadalo zákulisí v pražském Lucerna Music Baru před
dubnovým koncertem amerických
Rise Against. Tomu, že
Rise Against nejsou obyčejná parta drtičů kytar bez názoru, jsme přizpůsobili také naše interview s jejich basákem Joem Principem.
Když si povídáme v Praze, začnu počesku: říká vám něco jméno Václav Klaus? Je to český prezident.
Bohužel ne, neznám ho. Proč? Měl bych?
Nechci vás samozřejmě zkoušet. Jde o to, že Klaus je mezinárodně vyhlášený kritik teorie globálního oteplování. A zrovna Rise Against se tomuto tématu často věnují i ve své tvorbě.
Aha, je mi to jasné. To jméno neznám, ale obecně si myslím, že diskuze o globálním oteplování se světově ubírá správným směrem, že stále víc a víc lidí se o to zajímá. Začínají si kupovat auta s hybridním pohonem, méně používají aerosol a nebezpečné spreje, takže nakonec, i když ozónová vrstva je stále tenčí, každá trocha pomůže.
Kdy podle vás přišel zlom a lidé, především v USA, začali přemýšlet z ekologického hlediska šetrněji?
Já to přesně nedokážu říct, ale třeba v Americe, kde žiju, tomu hodně pomohla japonská automobilka Toyota. Když přišla s hybridem, něco se změnilo, protože tahle technologie sice existovala už dřív, ale lidé o ní nevěděli. A samozřejmě si mnozí stěžovali, že benzín je čím dál dražší, že neušetří peníze. Holt skrze to začnou třeba přemýšlet i o životním prostředí.
© Tomáš Břínek / musicserver.cz A co americký prezident George Bush, kterého jste hudebně několikrát napadli? Ten už také začal pomalu připouštět, že ropa nás nespasí...
To je pravda. Je to tím, že mu nic jiného nezbývá. Zrovna nedávno navštívil několik automobilek a nabádal je, aby více investovaly právě do hybridních pohonů. On má také samozřejmě svůj podíl na změně veřejného mínění, protože zvlášť republikánští voliči na jeho slova ještě pořád dají. A já jsem rád, že tohle říká, ačkoli on je vždycky tak o tři roky pozadu. (smích)
Může podle vás nějak pomoct projekt Live Earth, který proběhne v červenci v několika velkoměstech po celém světě a za účasti řady hvězd má poukázat právě na problém klimatických změn? Není to nakonec jen obyčejná show?
To si nemyslím. Jak jsem říkal, každá trocha pomůže, takže i koncerty typu
Live Earth mají smysl. Může se tím podařit dostat k obrazovkám lidi, kteří by se jinak o něco jako oteplování nikdy nezajímali.
Klip k vaší písni "Ready To Fall", který dost drsnými záběry poukazuje na problém týrání zvířat, si zvolila mezinárodní organizace PETA (People Fot The Ethical Threatment Of Animals) za svoji video-hymnu. Spolupracujete i s dalšími nevládními aktivisty?
Snažíme se neomezovat jen na jednu organizaci, ostatně je nás v kapele víc a máme různé zájmy a názory. Teď třeba s jedním spolkem z Chicaga zvažujeme, že bychom pro něj udělali cosi jako reklamu. Až dosud ale jediná skutečně oficiální spolupráce byla ta s PETA. Velmi neradi bychom se přeceňovali a mátli lidi, co vlastně jsme - jestli hudebníci, nebo politici či aktivisté. My nejsme ryzí politická skupina, jsme víc zaměřeni na sociální otázky. Timovy
(Tim McIlrath - pozn.red.) texty zabírají široké pole témat. Rádi bychom náš úspěch využili k tomu, abychom mohli lidem ukázat problémy, které jsou podle nás důležité.
U skupin, jako jsou Rise Against, je někdy těžké rozpoznat, zda pro ně náhodou není sdělení skryté v textech podstatnější než samotná hudba.
To záleží hodně na tom, na jaké hudbě ten který muzikant vyrostl a jak se ji naučil vnímat. Já jsem třeba začínal s
Bad Religion, což je v podstatě politická skupina, ale přesto jsem nejdřív vnímal hudbu, až postupně ke mně prosakovaly i texty. Takže pro mě je podstatnější hudba, ta mě vždycky chytne jako první. Ale jsem si vědom toho, že pro řadu lidí jsou naše texty důležitější než hudba, kterou děláme. Je to individuální záležitost našich fanoušků.
© www.riseagainst.com Když jsme u vašich příznivců: zaznamenali jste od nich negativní reakci kvůli tomu, že jste před čtyřmi lety opustili label Fat Wreck Chords a přešli pod velkou firmu?
Samozřejmě. Hlavně z počátku kolem toho byly nějaké nepříjemnosti a různé zkazky. Pak se to ale uklidnilo. Když si totiž poslechli "Siren Song Of The Counter Culture", naši první desku u Geffen Records, zjistili, že jsme v podstatě stále tatáž kapela. Slýcháme o tom, jak některé skupiny musejí kvůli svým vydavatelům brousit hrany, ale nás se to netýká, takže je všechno v pohodě.
Čím si vysvětlujete skutečnost, že v posledních zhruba dvou třech letech nesmírně vzrostla popularita emo-corových a punk-corových kapel? Z My Chemical Romance, s nimiž jste jeli turné, jsou teď opravdové hvězdy...
Nejsem si úplně jistý. Fanoušci
My Chemical Romance jsou ale úplně jiní od těch, kteří chodí obvykle na nás. Podle mě není až tak podstatné, jestli hraješ emo, screamo, punk nebo pop. Záleží na tom, jestli to myslíš vážně, jestli ti lidé uvěří, že to, co děláš, je opravdu. My to tak děláme a
My Chemical Romance zřejmě také. To, že jsme zažraní do muziky, je důvod toho, proč se držíme tak dobře nad vodou.
Jak jste se vlastně cítili s My Chemical Romance na jednom pódiu? Už jste zmínil, že návštěvníci jejich koncertů jsou dost odlišní od vašich.
To byla skvělá zkušenost, protože jsme hráli po dlouhé době pro zcela jiné publikum. Zapomněli jsme, jaké to je, vyjít na pódium před lidi, kteří vás vůbec neznají. Určitě to ale stálo za to, myslím, že spousta z těch dětí, které přišly na
My Chemical Romance, si nás docela oblíbila. Ale vylézt před tisíce lidí, kteří nemají tušení, kdo jste, to chtělo odvahu. (smích)