Zastavili jsme ve skladu, kde James Harries, anglický zpěvák usazený v Česku, vyzvednul krabici s merchandisingem. Když držel v ruce papírovou bednu, smutně prohodil: "Nechtěl jsem žádná černá trika, protože ta má skoro každý." Jenže když prý byl nedávno v Německu a někdo chtěl koupit jeho tričko, prodal akorát ta dámská. "Bílá a světle modrá chlapům nějak nevoní." Takhle nějak začala 22. března naše společná pouť na Moravu: do Brna, kde ho čekala návštěva rádia Proglas, a pak na koncerty ve Vsetíně a Přerově.

Duchovní rozvaha versus striptýz
Jen co jsme zamávali Praze, zahlédli jsme první stopy sněhu a James vtipkoval: "Tohle je první sníh, který letos vidím!" Pak přidal k lepšímu jednu vlastní vzpomínku: "Jednou jsem takhle jel z Vídně a byla kalamita, na Vsetínsku byly metr a půl závěje, do klubu vyšlapaná uzoulinká cestička a i kytaru jsem musel nést nad hlavou." Předpověď v rádiu zrovna hlásila, že ve Vsetíně je asi dvacet čísel bílého humusu... Do Brna jsme dorazili o něco dřív, než říkal náš plán, měli jsme tedy dost času najít, kde sídlí rádio Proglas. Nekonalo se ani žádné zdlouhavé bloudění, i když místní floutek, zjevně zmatený, nám říkal, že zrovna čistí auto v jiné části Brna, než kde bydlí, takže podle jeho navigace bychom do Proglasu určitě nedorazili. Stačil však jen výjezd do kopce a byli jsme tam, moderátora Milana Tesaře jsme zastihli zrovna v polovině oběda.

V prostorech rádia na nás dýchl prapodivný klid, taková duchovní rozvaha, kterou by člověk čekal právě v křesťanském rádiu. Mě však zlákalo něco jiného: sednout si k mixpultu a zavzpomínat na školní léta. Tohle všechno zabralo víc času než natáčení samotného pořadu "Jak se vám líbí", které i s výběrem hudby trvalo necelou půlhodinku (pořad se pak domíchal a byl vysílán ze záznamu). Než jsme opustili Brno, čekal nás ještě sraz s Jaromírem Kratochvílem z Indies Records; pokud vše klapne, mělo by sympatické brněnské vydavatelství mít na starosti distribuci Harriesova nového alba "Days Like These", vše je ale zatím v jednání. Když jsme se pak stavili na oběd, na přetřes přišlo i vítězství Kabátu v "Eurosongu". James debatu ukončil slovy: "Mně přišlo, že to tady všichni berou moc vážně, ale ona to má být sranda." Přihodil i krátký příběh: Bucks Fizz v roce 1981 vyhrály díky tomu, že holky předvedly něco jako striptýz.

Riskovat se občas vyplatí!
I další harmonogram se dařilo držet. Skoro přesně s úderem páté hodiny jsme vstoupili do klubu Tři opice, který je součástí vsetínského Lidového domu. Klub má sice malý sál, ale Harriesův koncert se konal přímo v hospodě na vyvýšeném prostranství. Technika se teprve montovala, když nám zdejší šéf vyzradil, že v předprodeji se udalo sedmdesát tři lístků z osmdesáti (podle počtu míst na sezení), což prý vůbec nečekal. Lidé ze Vsetína údajně raději vyrážejí za zábavou do nedalekého Valašského Meziříčí, u Tří opic mívají plno jen v pátek a v sobotu. Čtvrteční večer ale sliboval, že vše dopadne jinak. James před zvukovkou vyměnil struny na své kytaře a vyzkoušel si zahrát pár kousků. Venku se mezitím setmělo a my jsme mezičas před večerní show vyplnili ubytováním v hotelu a konzumací večeře. Ovšem najít hospodu, kde tou dobou vařili, byl kupodivu problém.

V klubu bylo plno, sešla se tam dobrá stovka lidí, což potěšilo nejenom Jamese. Ten před koncertem prozradil, že nerad vystupuje v zakouřeném prostředí, jeden známý doktor mu říkal, že při jeho hlasovém nasazení v takovém prostoru plíce dostávají zabrat a že za ten čas aktivně vykouří pětadvacet cigaret. V následujícím skoro dvouhodinovém setu se objevily převážně skladby z desky "Days Like These", přičemž celý večer byl věnován Dnu vody. Harries kořenil skladby humornými vstupy, třeba před "Ghost Town" loudil z publika vizitku, aby tento kus papíru s příměsí lamina roztrhl na dvě půle, přičemž jednu polovinu propletl do strun své kytary; tak vznikl zvláštní, rozladěný zvuk. Atmosféra a ovace v útulném klubu nabíraly na obrátkách, mezi Jamesem a publikem vzniklo pouto, díky němuž si lidé vyžádali tři várky přídavků. Poslední skladbou byla jedním fanouškem vybraná pohodička "Café del Mar" z minulé desky "The Straight Street Session".

Meruňkovice a zašlá Sokolovna
Ráno nás uvítalo sněžení s deštěm, byl to nevlídný start do nového dne. Před cestou jsme stihli letmo projít městem, protože odjezdové místo jsme měli pod nejvyšší budovou přímo ve středu, u hotelu Vsacan. Cestou jsme zastavili na krátkou návštěvu u Františka Segrada, který pro Jamese vytvořil ona reklamní trika, chvíli jsme se bavili o všeličem, popíjeli čaj, koštovali luxusní meruňkovici.

Před námi už byl jen poslední bod naší cesty - přerovská restaurace Sokolovna, která má v patře něco jako klub s barem. Z celé budovy čišel dojem přeťatého života a skomírání. Později jsme se od místního zvukaře dozvěděli, že to tam má brzy skončit a sídlo převezmou vietnamští spoluobčané. Nahoře ještě odpoledne probíhaly nějaké taneční, vlastně by tam klidně mohli nacvičovat balet, jen tam chybělo to typické madlo, jak poznamenal James. Nazvučeno bylo opět rychle a na osmou už v klubu posedávalo zhruba osmdesát lidí. Nemalou část tvořili členové Klubu Dlažka, který akci pořádal, pak náhodní návštěvníci, fanoušci z Olomouce a tři skalní až z Ostravy. Koncert měl zcela jinou atmosféru než ten vsetínský, byl věnován smyšlenému Dni houslí a blížícímu se Dni učitelů. Evokoval spíše komornost a větší prostor pro poklidnější skladby a zvukový experiment, zazněl tu i cover Toma Waitse "Warm Beer, Cold Woman". Trochu srandy nikdy nezaškodí a výběr inspirovala nabídka studeného piva těsně před koncertem, "to není vůbec dobrý na hlasivky," dozvědel jsem se. Další vtípky na sebe nenechaly dlouho čekat, jako jedna z posledních skladeb večera zvučela "Oh, Lord" z "Chapter IV", kterou Harries prý pět let vůbec nehrál.

Okolo půlnoci se naše cesty rozdělily, neboť James Harries zůstal na noc v Přerově a my s fotografem jsme vyrazili na noční vlak do Prahy. "Ten zvuk se tam strašně tříštil, nejenom o ta okna, ale i o zrcadla a nezvykle jsem měl za sebou hodně místa," padlo resumé. Oba koncerty měly své kouzlo, každý ale jiné. Harries je showman i mimo pódium a jeho koncerty se mění podle publika a atmosféry, nic není strojově nachystané. Pokud budete mít možnost, určitě na něj vyražte.

James Harries, Vsetín a Přerov, 22.-23.3.2007

---

Fotogalerie: