K Žalmanovi a jeho & spolu mám zvláštní vztah. Na jednu stranu by mě asi nikdy nenapadlo zajít na jejich samostatný koncert, na stranu druhou když jsem je potkal na folkovém festivalu, jejich vystoupení mě velmi zahřálo u srdce. A podobně to mám i s jejich deskami. Je to zkrátka uskupení, které jsem vždy uznával za jejich vkusné balancování na hranici folku a folklóru, ale zároveň je to pro mne kapela jedné geniální písně a milé, leč ničím speciální ostatní tvorby. Jsi-li, čtenáři drahý, zvědav, která že je ta moje srdeční záležitost, věz, že je to asi nepřekonatelná "Jdem zpátky do lesů".

Věnoval jsem téhle desce mnoho poslechů, než jsem se pustil do psaní. Moc mi záleželo na tom najít nějaké kouzlo, pro které bych se mohl nadchnout a o kterém bych mohl v recenzi povyprávět. Bohužel se nepodařilo. Aby mi bylo správně rozuměno: tahle muzika je v tom nejlepším slova smyslu milá. Pevný základ zvonivých akustických kytar je okořeněn výtečnými vícehlasy (hlasy Žalmana a Jindřišky Brožové k sobě pasují skutečně překrásně), vkusně doplněn tu harmonikou, onde flétnami, bicími, perkusemi či saxofonem. Snad jen výhradně na smyčcovém kvartetu postavená "Sněžná žena" je vyloženě nepovedenou písní - doprovod naprosto nesouzní s melodií zpěvu, celé to zní jako pokus udělat něco naprosto jiného, než je posluchač zvyklý od Žalmana slýchat, pokus, který nevyšel. Druhou výtku bych si dovolil k melodické lince hrané na flétnu v písni "Kvítku z jeřabin", která až příliš připomíná hlavní motiv z butovské "Až já budu svatý".

Vypadá to jednoduše a jednoznačně: milé písně, výtečný zpěv, jemné, až na zmíněné výjimky nápadité a vydařené aranže. Nic speciálního, ale taky nic, co by se dalo vytknout. Nebo ano? Bohužel ano, protože u folku jsou moc důležité texty. Pokud dojímání přírodou, jižními Čechami, láskou a podobně zůstává v rozumné míře ("Když se čerti žení"), nelze nic vyčítat, obrat "...můj malý sladký irský vojáčku..." ("Vojáček z Moorlough Shore") se dá ještě zkousnout, ale erotika ve verších "Když noc trvá déle / a nebe je chrám / já na tvém těle / zas pookřívám / když noc trvá déle / je měsíce půl / já na tvém těle / jím chleba a sůl" je už hodně silná káva. A když jsem poprvé slyšel "Jsem-li sám / jsem Tobě blíž / v bystřinách řek / a v horách / kde je neskutečně / posnídám / obrazy v trávě / a říkám / nic netrvá věčně", bezděčně mi na mysl vytanuly největší pikantnosti z pozdní tvorby Honzy Nedvěda.

Zkrátka taková hezká milá folková deska, která pěkně hraje, ale občas se příliš dojímá sama nad sebou. Přiznám se, že jsem tajně doufal, že mě Žalman & spol. překvapí a já třeba začnu nakupovat jejich starší desky a v duchu se omlouvat, že jsem je celá ta léta malinko přehlížel. Je mi líto, ale nezačnu.