Vybíjet svou kreativní energii lze při tvorbě elektronické hudby v mnoha hudebních programech. V již prvním díle tohoto seriálu jsme si osvětlili stále velmi populární oblast, jíž je trackovaná hudba. A dnes se konečně blíže podíváme na širokou plejádu programů nesoucích označení tracker.

Kořeny dnešních trackerů jsou zaryty kdesi v hloubi osmdesátých let, kdy už na 8-bitových zázracích (např. Commodore C-64 nebo Atari 130 XE) bylo možné tvořit 3 až 4 kanálové skladby. V té době se však všechny zvuky rodily přímo ve zvukovém čipu počítače. O nějakých digitálních vzorcích si mohli tehdejší hudební nadšenci nechat jen zdát. Pokud byste chtěli nasáknout nostalgickou atmosféru začátků trackované hudby na 8-bitech, tak si dnes poslechněte některou skladbu ve stylu chiptune. Tento styl se vyznačuje, s ohledem na nynější možnosti, velmi malou velikostí souboru modulu (obvykle několik kilobytů). Z toho vyplívá použití co nejjednodušších zvuků, které se doslova nakreslí a zasmyčkují. Výsledný zvuk je pak velmi podobný možnostem zmíněných 8-bitových počítačů.

S nástupem 16-bitových strojů jako Atari ST nebo Amiga dostala trackovaná hudba kolem roku 1987 nový rozměr. Na Amize se poprvé objevily programy pracující s externími instrumenty (myslím tím zvuky uložené na disketách). První vlaštovkou byl program Aegis Sonix a legendární SoundTracker, jehož první verze se objevila v prosinci 1987 (poslední v roce 1996). Omezení Amigy dovolovalo používat nejprve samply o frekvenci 28kHz (mono samozřejmě), u typu Amiga 500+ až 44kHz. Díky grafickým i zvukovým možnostem Amigy zažívala demoscéna na přelomu osmdesátých a devadesátých let skutečný boom. Osobní počítače (PC) v té době ještě hodně ztrácely.

Obrat nastal kolem let 92-93, kdy na pc dosud stojaté vody (s občasným žbluňknutím v podobě ModEditu) rozvířili programy ScreamTracker a FastTracker. První jmenovaný disponoval až 16ti kanály s jakýmsi pseudostereem, kdy jednotlivý kanál (track) mohl hrát pouze v levém či pravém reproduktoru. Středové pozice se dalo docílit jedině umístěním nástrojů do dvou tracků (levý+pravý). Velká stísněnost nastávala i při výběru samplů, neboť jejich maximální velikost mohla být pouhých 64kB. Náročnější zvuky (např. pady a smyčce) se jednoduše zasmyčkovaly a rázem bylo po problému. Ostatně tato technika se užívá i dnes.

Další nástupci v podobě Impulse Trackera, vycházejícího ze ScreamTrackera, a FastTrackera II v následujících letech zcela ovládly trackerskou pc scénu. Občas se vyskytl nový program, který přinesl i některé progresívní funkce (např. Digi Trakker), ovšem díky způsobu distribuce (demo nebo omezený shareware) se žádný nijak výrazně neprosadil. Nyní se můžeme blíže podívat oním dvěma rivalům blíže na zoubek.

Jak už jsem uvedl, podobá se Impulse Tracker (IT) v mnohém svému předchůdci ScreamTrackeru. Svým funkcionalisticky zpracovaným grafickým rozhraním vás ztěží nadchne (co byste taky čekali od textového módu), ovšem po zvukové stránce je na velmi dobré úrovni. Troufám si tvrdit, že mezi trackery, využívajících pro svůj chod operační systém DOS, má jasně nejčistší zvuk bez zkreslení u výšek a basů. Majitele starších počítačů jistě potěší, že program obstojně běží už na 486ce. Ke spuštění IT vyžaduje minimálně 500 kb konvenční paměti, nejlépe však 600 kb, a to může být často zdrojem nemalých komplikací. I přes své technické nedokonalosti nachází IT stále nové a nové uživatele. Je to dáno tím, že je šířen jako freeware a poskytuje mnoho funkcí a efektů, které si v krátkosti představíme.

Impulse Tracker je schopen přímo ovládat až 64 kanálů a až 256 virtuálních tracků. Tak se alespoň píše v manuálu. Ve skutečnosti je počet kanálů závislý na typu zvukové karty. Některé zvládnou 32 kanálů, jiné pouhých 16. Podporovanými formáty modulů pro čtení jsou mod, s3m, stm, xm, 669 a it, pro zápis pak pouze it nebo s3m. Při ukládání je důležité zvolit správný formát (it nebo s3m), neboť každý má svá specifika. Obecně je lepší vždy použít formát it, starší s3m je vhodný pouze pro zpětnou kompatibilitu se ScreamTrackerem. Jako samply a nástroje můžete využívat formáty raw, wav, xi, iff, its, krz, pat a další. Do IT se vejde až 99 samplů nebo instrumentů o délce 4 mb. U formátu it je podpora 16-bitových samplů, u modulů s3m jenom 8-bitových. Charakteristika jednotlivých nástrojů se dá měnit přes hlasitostní nebo panning obálky. Díky podpoře rozhraní midi je celkem snadné zadávat noty z připojených midi kláves. Mezi širokou škálou efektů nechybí arpeggio, tremolo, vibrato, tremor nebo třeba portamento. Rozšířením jsou efekty panbrello (náhodná stereo pozice) a pro stereo zvukové karty i sourround zvuk.

Již několik let se marně čeká na novou verzi Impulse Trackera. O vývoj se původně staral Australan Jeffrey Lim společně s českým týmem Unreal. V současné době se pod ochrannými křídly firmy DSP Audio podílí na betaverzi celkem 8 lidí, z toho 2 Češi. Z dostupných informací lze usuzovat, že budoucí IT3 bude velmi silným koněm.

Narozdíl od Impulse Trackera se další vynikající program Fast Tracker II (FT2) své nové verze patrně nedočká. Projekt Starbreeze dal od dalšího rozvoje ruce pryč a tak poslední verze 2.09 zůstane i nadále nedokončenou. I tak má však FT2 stále co říct a rozhodně je s ním nutné dále počítat. Díky zastaralému systému DOS trpí FT2 několika neduhy. Jedním z nich je nezbytnost mít k chodu nejméně 500 kb konvenční paměti. Vlivem DOSové architektury má FT2 mnohdy značné problémy při běhu pod Windows, zvláště při detekci on-board zvukových karet. Svými editačními možnostmi však mnohé jiné trackery hravě předčí. Zvuk je sice poněkud utlumený (zvláště basy), ale to je vyváženo příjemným uživatelským prostředím a řadou funkcí. Má v sobě implementován praktický sample editor a velmi přehledný editor nástrojů. Až na pár výjimek má většinu vlastností identické s IT. Nepodporuje formát it ani vás neoslní sourround zvukem (který se však dá simulovat efektem sample-offset), zato ale můžete celý modul nebo jednotlivé tracky exportovat jako wav soubory. Ikdyž éra FastTrackera pomalu ale jistě končí, stále se formát XM těší velkému zájmu.

Z 32-bitových trackerů napsaných pro systém Windows již z minulých dvou dílů seriálu znáte ModPlug Trackera. Rozepisovat se dále by již nemělo cenu a tak vám, než se vrhnu na méně známé programy, představím jeho novou verzi. Největším vylepšením verze 1.11 je bezpochyby podpora stereo(!) samplů. Pokud vím, tak je to u podobného softwaru poprvé, kdy je možné definovat instrumenty ze stereo vzorků. Novinkou je i zlepšená práce s midi rozhraním a export skladby ve formátu mid (dosud it, mod, xm, mp3 a wav).

Mezi opomíjené hudební programy patří i Buzz Tracker 2, který do klasického trackování vnesl několik moderních prvků. Program samozřejmě podporuje externí samply, ovšem o hlavní nástrojovou složku se starají virtuální mašinky, které můžete kombinovat dle své libosti. Nelíbí se vám ani jeden z několika desítek efektorů či generátorů? Nevadí, nic vám nebrání vytvořit si vlastní. Všechny maličkosti se dají naprogramovat do nejmenších detailů, vše máte plně pod kontrolou. Buzz Tracker se hodí především pro syntetické styly acid nebo electro. Možná vás odradí složitostí ovládání, ale za zkoušku Buzz Tracker 2 určitě stojí.

Z Amigy se do pc prostředí dostal známý tracker Octamed Soundstudio. Program umí přehrávat až 64 kanálů společně s několika fx efekty v reálném čase. Samozřejmostí je editor samplů a podpora externích midi zařízení. Implementován je také jednoduchý zvukový generátor. Octamed pracuje s formáty většiny modulů (mod, xm, it, s3m, mod) a také s midi soubory. Ukládat skladby lze ale jen do vlastního formátu med. Pokud by program nebyl shareware, určitě by se dočkal větší popularity.

Početná rodina trackerů se stále rozrůstá o nové členy. Často jde o pouhé klony FastTrackera, jako například Velvet Studio, nebo o nepříliš vydařené produkty (Real Tracker nebo Graoumf Tracker). V současnosti se pilně pracuje na zcela nových programech Psycle Tracker a Orgy Tracker, které se netají velkými ambicemi. Největší bombou však bude nová verze Impulse Trackera a určitě i ModPlug Trackera, který už snad bude podporovat DirectX pluginy.