Když v roce 1992 vydali do té doby nijak známí Soul Asylum svoji novou desku "Grave Dancers Union" s fotkou Jana Saudka na přebalu, nebyla to žádná dlouho očekávaná událost. A v podstatě ani potom se nic nedělo. Toto všechno změnil až třetí singl "Runaway Train", který se stal celosvětovým hitem, dodnes slyšitelným v rádiích. Svým způsobem tomu pomohl i dosti kritizovaný klip s obrázky pohřešovaných dětí. Soul Asylum byli tehdy nařčeni, že se snaží levně získat slávu, avšak ve chvíli, kdy se díky tomuto klipu sami někteří "ztracení" přihlásili, většina těchto kritiků ztichla. Masivní úspěch "Runaway Train" dotáhl "Grave Dancers Union" na milionové prodeje a Soul Asylum si v témže roce zahráli na inauguraci prezidenta Clintona. Po třech letech vydali další album s dvěma singly "Misery" a "Promises Broken", avšak "Let Your Dim Light Shine" jako celek zapadla, což snad ještě více platí i o posledním řadovém albu "Candy From A Stranger" z roku 1998. Když jsem psal loni recenzi na živák "After The Flood: Live From The Grand Forks Prom June 28, 1998", už to vypadalo, že to byla labutí píseň skupiny, avšak v létě se najednou objevila novinka "The Silver Lining".

Vznikla za dosti pohnutých okolností, které se na ní podepsaly. Během nahrávání zemřel na rakovinu baskytarista Karl Mueller - můžete ho slyšet ve čtyřech skladbách -, kterého po této tragické události nahradili producenti alba - John Fields, který se podílel na deskách Delty Goodrem, Pink, Mandy Moore či Switchfoot, a Steve Hodge, jenž dříve působil spíše na r'n'b scéně (Boyz II Men, Janet Jackson nebo TLC). Hudbu i texty má stejně jako na předchozích albech v rukou frontman Dave Pirner.

Album je opravdu hodně poznamenané smrtí Karla Muellera. Je na něm zcela zřejmé, které písničky byly natočeny před a které po této události. Ty před jsou ještě v takovém nevázaném uvolněném stylu, který navazuje na předchozí tvorbu Soul Asylum, zatímco ty po znějí, jako by celá skupina přes noc dospěla. Nechci napsat, že ty předchozí jsou povrchní, ale tyhle "dospělejší" písně mají daleko větší hloubku, daleko větší důraz je v nich kladený na melodii a vytratila se agresivita, tedy ta hudební. Soul Asylum se stále pohybují někde na rozhraní garážové alternativní kapely a kytarového amerického rocku, jak ho dnes interpretují například Goo Goo Dolls, i když nebojí se lehce v náznacích zabrousit i do country. Vysloveně špatnou písničku na tomhle albu nehledejte, pouze některé jsou možná zbytečně sentimentální, ale ty rychlejší jako třeba "All Is Well" nebo "Oxygen" vše vynahrazují.

"The Silver Lining" sice neláme žádné hranice ani nepřináší hudebně nic zásadního, přesto jsem si tuhle desku hodně oblíbil. Je z ní cítit, že, ačkoliv vznikla za velice smutných okolností, Soul Asylum ji natočili s velkou chutí dělat muziku. Mimo to je i hodně melodicky povedená a onen zmíněný dospělejší projev Soul Asylum rozhodně sedí. Stručně řečeno, "The Silver Lining" je jednou z nejlepších nahrávek téhle party.